Je společensky žádoucí, aby měl JUDr. Sokol svého exekutora ?

Významný pražský advokát JUDr. Sokol ve svém příspěvku s názvem "Neberte mi mého exekutora" (HN 24.2.2010) velmi trefně vystihl to, o čem se uvnitř exekutorského stavu právě diskutuje - totiž o postavení soudního exekutora. Dopustil se při tom jediné nepřesnosti, o zavedení územního principu se nepokouší "někteří exekutoři v tichosti", jak uvádí, ale naopak většina exekutorů, a to velice otevřeně a nahlas.

Nové vedení Exekutorské komory má totiž od počátku svého fungování ve svém programovém prohlášení jako jeden z úkolů "zahájení diskuse o zavedení územního principu". Diskuse probíhající na toto téma je živá, zajímavá a legitimní a ve své podstatě je o tom, zda činnost soudního exekutora je služba pro stát a jménem státu nebo byznys.

Soudní exekutoři dnes mají působnost na území celé České republiky, což přináší pro věřitele a jejich advokáty možnost vybrat si toho soudního exekutora, se kterým se dobře spolupracuje. V důsledku toho jsou skutečně mezi soudními exekutory nebetyčné rozdíly - na jedné straně bývalý prezident Exekutorské komory, vyřizující statisíce exekucí ročně, v závěsu za ním několik úřadů zpracovávajících desetitisícový nápad, na druhé straně pak, co do počtu exekucí, průměrné úřady a malé úřady. Na první pohled by se mohlo zdát , že bývalý prezident Exekutorské komory je tedy nejlepší ze všech exekutorů, který nejlépe aplikuje exekuční řád, nejvíce dbá na ochranu práv účastníků řízení a na dodržování procesních předpisů při provádění exekucí, prostě má tu nejvyšší kvalitu, proto si ho tolik věřitelů a advokátů vybralo. Ovšem může to být i tak, že je "pouze" nejlepší byznysmen.

Předchozí vedení Exekutorské komory jednoznačně akcentovalo byznys, nadto hlavně svůj byznys, a zavedlo tak celý exekutorský stav na okraj právnické společnosti, kde dosud přežívá bez respektu, bez kreditu, neustále odrážející pochybnosti o své odborné úrovni. Skutečnost, že soudní exekutoři prokázali více než desetinásobnou úspěšnost při vymáhání pohledávek oproti soudním výkonům rozhodnutí, že jejich působením vzrostla vymahatelnost práva v České republice a obnovila se důvěra věřitelů ve smysluplnost exekučního řízení, zapadá pod výčtem výtek veřejnosti na téma chamtivost a řevnivost soudních exekutorů.

Většině soudních exekutorů toto stigma vadí. Považují svoji profesi za nanejvýš potřebnou, odborně i organizačně náročnou, snaží se ji vykonávat s profesionální péčí a odpovědností, vzdělávat sebe i své zaměstnance, správně aplikovat všechny novely exekučního řádu i ostatních právních předpisů, nelze se tedy divit, že nadále odmítají podstupovat konkurenční boj mezi sebou a podbízet se věřitelům či jejich advokátům, aby obstáli v boji o "zakázky" a stali se závislými na těchto svých chlebodárcích. Dle § 2 exekučního řádu má totiž exekutor vykonávat exekuční činnost nezávisle. Jistě je tím prioritně myšlena nezávislost na státu, nelze se však domnívat, že závislost na jednom z účastníků řízení (na věřiteli) je v exekučním řízení akceptovatelná. Čím dál tím víc soudních exekutorů by uvítalo zavedení územního principu jako garanci rovnoměrnějšího rozložení nápadu exekucí mezi jednotlivé exekutory, ale i jako nástroj zpřehlednění a zlevnění exekučního řízení zejména pro dlužníky. Čím dál víc soudních exekutorů si totiž uvědomuje, že svůj profesní kredit obhájí jako nositelé části státní moci, nikoliv jako podnikatelé. Námitka, že by odpadla ekonomická zainteresovanost a tím i efektivita činnosti soudních exekutorů nemůže obstát. Exekutor je a zřejmě vždy bude honorován pouze z toho, co vymůže, ať již vymáhá na území celé republiky nebo na území jediného okresu, vždy bude muset usilovat o efektivitu jím prováděného řízení.

Na soudní exekutory byla přenesena část stání moci v oblasti výkonů rozhodnutí, úkony exekutora se považují za úkony soudu. Je tedy společensky žádoucí, aby takovéto pravomoci byly vykonávány všemi soudními exekutory na stejné úrovni, aby byla garantována právní jistota pro všechny účastníky řízení, a to nejen pro věřitele (oprávněné), ale i pro dlužníky (povinné). Za situace, kdy má jediný exekutorský úřad ročně zpracovat statisíce exekučních řízení, je nasnadě, že značná část těchto řízení je vyřizována automaticky, strojově, aniž by se jich dotkla "lidská ruka", přesněji řečeno, aniž by údaje potřebné k provedení exekuce vyhodnocoval člověk, aniž by měl dlužník možnost kontaktovat přímo "svého exekutora". Pokud exekuci proti dlužníkovi z Ostravy vede soudní exekutor z Prahy (nebo z Domažlic, z Karlových Varů apod.), je těžko realizovatelné právo dlužníka, zvláště je-li nemajetný, kdykoliv nahlédnout do exekučního spisu. Pokud soudní exekutor postupuje vůči věřiteli zodpovědně, a v případě, že tzv. "od stolu" nedohledá žádný exekučně postižitelný majetek a vydá se tedy na mobilární exekuci do bydliště dlužníka, je nasnadě, že náklady na cestu vykonavatele napříč republikou jsou mnohem vyšší, než by byly na cestu v rámci okresu. Pokud proti jednomu dlužníku provádí různé exekuce více soudních exekutorů, jsou k tíži tohoto dlužníka opakovaně prováděny lustrace jeho majetku; dlužník je povinen uhradit tolikrát náklady exekuce, kolik řízení je proti němu vedeno. Tolik pouze na ukázku části argumentů pro zavedení územního principu do exekučního řízení, kde by příslušnost soudního exekutora byla určována nikoliv dle výběru věřitele, ale podle bydliště (sídla) dlužníka, jak je tomu ostatně ve většině evropských zemí, kde soudní exekutoři působí, a jak je tomu v nalézacím řízení soudním, aniž by kdokoliv z věřitelů namítal zkrácení svých práv, když si nemůže vybrat svého soudce, se kterým se mu dobře spolupracuje.

Je však potřeba poznamenat, že na přání soudních exekutorů nijak zvlášť nezáleží, rozhodující je vůle zákonodárce vedená společenskou poptávkou.

Pro další vývoj v oblasti exekucí bude záležet na uvážení politiků, zda-li popsané nepříznivé důsledky stávající právní úpravy pro dlužníky ponechají beze změny, neboť je vyváží výhody této úpravy pro věřitele. Stejně tak bude na rozhodnutí politiků a zákonodárců, zda-li mají být ze soudních exekutorů byznysmeni, zda-li je společensky prospěšné, aby jeden soudní exekutor ovládal dnes čtvrtinu "trhu" exekucí, v budoucnu možná trh celý, zda-li vůbec má být exekuční řízení ovládáno principy trhu, je-li společensky žádoucí, aby měl advokát svého exekutora, svého rozhodce, v budoucnu snad i svého soudce či vyšetřovatele.

Soudní exekutoři se budou chovat pouze tak, jak jim zákon umožní. Převáží-li společenská poptávka po tom, aby byl exekutor podnikatelem, budou se ti exekutoři, kteří mají více podnikatelských sklonů, chovat jako byznysmeni. Osobně nejsem přesvědčena o tom, že lepší byznysmen lépe zajistí výkon pravomoci, která na něj byla státem delegována, ale je možné, že se mýlím, proto velmi vítám otevření této debaty mimo rámec exekutorského stavu.

V Praze, dne 28.2.2010

Jana Tvrdková
prezidentka Exekutorské komory