V Exekutorské komoře trvá spor o to, jak má vypadat budoucnost exekucí v Česku. Zatím nepřekonatelný svár vyvolala snaha o zavedení územního principu, tedy takzvané teritoriality, do systému vymáhání pohledávek. Příznivce neodrazují ani výsledky průzkumu agentury Stem/Mark mezi bankami, telefonními operátory, distributory energií a magistráty, podle nějž až dvě třetiny věřitelů zavedení územního principu nechtějí.

Statistiky ukazují, že ve hře může být ročně až několik desítek milionů korun. V případě, že by byl zaveden územní princip a rozdělovalo by se stejné množství exekucí mezi 180 úřadů (zatím jich je 125), vycházelo by na jednoho exekutora přes čtyři tisíce případů ročně. „Sedmdesát procent exekutorů by si co do počtu případů polepšilo. Myslím si ale, že rovnostářské přerozdělování ve smyslu velkým brát a malým dávat je naprostá likvidace věřitelů,“ řekl Petr Tichý z přerovského exekutorského úřadu.

Komora exekutorů je tak rozdělena na dva tábory. V jednom, v němž jsou převážně malé exekutorské úřady, teritorialitu zavést chtějí. A ve druhém táboře jsou odpůrci, kteří tvrdí, že jde jen o garance pravidelného přísunu zakázek. Zároveň poukazují i na to, že větší regulace bude znamenat omezení volby výběru exekutora, bránění konkurenčnímu boji i zhoršení vymahatelnosti pohledávek.

„Pokud se budete dívat na exekuce jako na byznys, pak teritorialitu asi nepotřebujete, já se ale dívám na exekuční řízení jako na systém, ve kterém stát část své zodpovědnosti předává na exekutora, proto je tento princip nutný,“ řekl E15 zastánce teritoriality Petr Polanský, soudní exekutor úřadu v Liberci. Zastánci teritoriality argumentují také snahou snížit náklady exekuce.
„Exekutoři účtují náklady exekuce v naprosté většině zákonným paušálem, takže o žádném prodražení nemůže být ani řeč,“ odmítá tento důvod Tomáš Vrána z přerovského exekučního úřadu. 

Autor: Pavel Daniel