Praha, 22. ledna 2013 (EK ČR) – Nejenom fyzické osoby mohou být dlužníky v exekuci. Pokud dluh nezaplatil stát, kraj nebo obec, může se věřitel domáhat své pohledávky i vůči nim. Platí ale, že exekuci vždy zahajuje soud a automatickou součástí tohoto úkonu je vydání zákazu nakládat s majetkem. Dlužník pak nemůže např. prodávat své nemovitosti, naopak běžná obchodní činnost, správa či údržba nemovitostí omezena není.
Žádná exekuce však nevzniká sama od sebe. Exekučnímu řízení předchází nalézací řízení, v němž soud zkoumá spravedlnost – rozhoduje o tom, kdo je dlužník, kdo věřitel, zda skutečně existuje dluh, a určuje, do kdy má být uhrazen. Pokud dlužník na toto soudní rozhodnutí nereflektuje a ve stanovené lhůtě nezaplatí, stává se z rozhodnutí tzv. vykonatelný exekuční titul. Na jeho základě pak věřitel může podat návrh na zahájení exekuce, o němž znovu rozhodne soud.
Shrňme tedy základní fakta:
· Jakmile soud zahájí exekuci vůči dlužníkovi, vydá zároveň i zákaz nakládání s majetkem. Vlastní-li dlužník nemovitosti, katastr zapíše poznámku o nařízené exekuci. Nejedná se však o zápis na listu vlastnictví.
· Poznámka o nařízení exekuce neznamená, že jsou dané nemovitosti v exekuci! Znamená, že proti jejich vlastníkovi je vedena exekuce a potenciální zájemci o koupi takové nemovitosti by měli býti ostražití.
· Nařízení exekuce a příslušná poznámka v žádném případě neznamená, že se nemovitost bude prodávat nebo že bude jinak exekučně postižena. Poznámka je důsledkem úkonu soudu, nikoliv soudního exekutora. K prodeji by teoreticky mohlo dojít až v případě, že by soudní exekutor vyčerpal primární způsoby provedení exekuce (srážky z příjmů, obstavení účtu) a následně by vydal exekuční příkaz k prodeji nemovitostí. Ani vydání takového příkazu ovšem nesignalizuje nezbytné konání dražby.
A co dělat, pokud město tvrdí, že soud nařídil exekuci „neoprávněně“? Podat návrh na zastavení exekuce tak, jak stanovuje zákon. Město by se však mělo pokusit doložit zaplacení dluhu v dřívější fázi celého procesu, a to již před soudem.