Zpravodajství veřejnoprávní televize se zabývalo případem exekuce vedené proti firmě Četrans, a.s., soudní exekutorkou JUDr. Janou Fojtovou na návrh věřitele, Kongresového centra ILF, a. s. Soudní exekutorka v tomto případě „odpustila“ dlužníkovi svou odměnu. Stížností věřitele se v tomto ohledu zabývala jak Exekutorská komora ČR, tak Ministerstvo spravedlnosti – ve všech bodech ji shledaly nedůvodnou: „Z provedeného šetření vyplynulo, že dohoda o narovnání ze dne 10.12.2009 se týká výhradně vlastní odměny a vlastních nákladů exekutorky a nejsou jí dotčena žádná práva účastníků a třetích osob. Neovlivňuje tedy výši nákladů oprávněné, odměnu správce podniku ani jeho asistenta. Vzhledem k době a situaci, za které byla dohoda o narovnání uzavřena, ji nelze považovat za dohodu poškozující pravidla soutěže mezi exekutory. Soudní exekutorka ji zjevně nepoužila jako prostředek k získání pověření vést dané exekuční řízení. K porušení pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů v daném případě nedošlo, neboť uzavření dohody nebylo prostředkem k získání pověření provedením exekuce. V textu dohody není zjevný žádný rozpor s konkrétním zákonným ustanovením.“

 

Česká televize však veškerá tato sdělení ignorovala a odvysílala reportáž s ostře zavádějícími spekulacemi. Exekutorská komora ČR proto zvažuje obranu prostřednictvím právních kroků a podává stížnost na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

 

V dohodě o odpuštění odměny, která by pro dlužníka, společnost zaměstnávající desítky lidí, byla likvidační, šlo výhradně o odměnu soudní exekutorky. Žádných jiných částek se dohoda netýkala. Jednání soudní exekutorky nikoho nepoškodilo a morální aspekt v souběhu s vědomím hrozby krachu společnosti a nárůstu počtu nezaměstnaných byl vyhodnocen jako směrodatný, a to zejména v souvislosti s tím, že peníze od dlužníka nebyly vymoženy prostřednictvím exekučního příkazu. Dlužník je sám poukázal na bankovní účet exekutorského úřadu, což přímo odkazuje k judikátům Ústavního soudu o tom, že zahrnutí částky uhrazené dlužníkem bez přímé účasti soudního exekutora do základu odměny nedůvodně zvýhodňuje tyto soudní exekutory proti těm soudním exekutorům, kteří exekuci fakticky provedou.

 

Koneckonců odpuštění odměny soudním exekutorem občas zaznamenáváme. Z poslední doby jsou mediálně známá třeba řízení, kdy se soudní exekutor vzdal nároku na odměnu v případě dlužníka, který byl vězněn za 2. světové války v koncentračním táboře, nebo v případě otce oběti havárie u Nažidel. K případům, kdy se exekutor vzdá nároku na svou odměnu, tedy dochází. Nejedná se však o nic protizákonného či neetického, natož pak o něco, co by bylo lze označit za přelomové rozhodnutí s charakterem precedentu.

 

Vyjádření Ministerstva spravedlnosti k této reportáži naleznete zde.

 

 

 

Petra Báčová

tisková mluvčí

Exekutorská komora ČR

gsm: +420 734 685 289

e-mail: mluvci@ekcr.cz

www.ekcr.cz