V zásadě mohou nastat tři základní situace:

 

1. Pokud má český dlužník bydliště v Česku, ale delší čas se zdržuje v zahraničí, je dána příslušnost tuzemského soudního exekutora. Věřitel se tedy se svou pohledávkou obrátí na tuzemský soud, který provedením exekuce pověří jeden ze 153 exekutorských úřadů. „Tímto způsobem jsme například vymohli 360.000 korun po nájemníkovi, který se před svými závazky skryl ve Velké Británii. Předtím provozoval v Hradci Králové prodejnu s oblečením, ale několik měsíců neplatil za nájem. Vlastně mu vzniklo víc dluhů. Ovšem i když byl mimo Česko, měl tu nemovitost. Díky penězům z dražby se podařilo vyplatit všechny věřitele,“ uvádí příklad z praxe šéf Exekutorské komory ČR Mgr. Ing. Jiří Prošek.

 

2. Má-li český dlužník majetek na území Česka, ale nemá tu bydliště, je místně příslušný český soud (dle posledního známého bydliště dlužníka). Exekuci může provést český soudní exekutor, a to standardně na našem území. Věřitel také může v případě zjištění majetku dlužníka v jiném státě využít tamní soudní exekutory k vymožení své pohledávky. V rámci Evropské unie platí několik nařízení, která zjednodušují takový postup. Soudní exekutoři i Exekutorská komora České republiky aktivně kooperují s kolegy a profesními organizacemi v rámci mezinárodní spolupráce.

 

3. Nejkomplikovanější je situace, kdy český dlužník nemá v České republice bydliště ani majetek. Věřitel však nemusí věšet hlavu: může nechat zahájit exekuci v zahraničí, ví-li o majetku dlužníka ve třetích zemích.

 

„Vyskytují se taky případy, kdy dlužník pobýval v České republice, věřitel ho tady zažaloval a teď má v ruce rozhodnutí soudu. To pak může být vykonáno i v zahraničí. Rozdíl je v tom, jestli se dlužník nachází na území Evropské unie, nebo mimo něj. V rámci Evropské unie je postup jednodušší a je neustále zdokonalován,“ konstatuje prezident Exekutorské komory Jiří Prošek.

 

Je-li neplatič v členském státě Evropské unie, lze zpravidla použít přímo aplikovatelná ustanovení nařízení Brusel I. a další (např. o nesporných nárocích a bagatelních pohledávkách), kterými je stanoveno, že rozhodnutí vydané členským státem EU lze uznat a vykonat i v jiném členském státě. Exekuci pak vykonává na návrh věřitele místní soudní exekutor podle práva toho státu, ve kterém je majetek dlužníka. Nachází-li se dlužník mimo Evropskou unii, přichází v úvahu využití mezinárodních, obvykle bilaterálních dohod o právní pomoci. Tak teď postupují čeští věřitelé např. v kauzách několika uprchlých podnikatelů, kteří dluží miliony korun na náhradách škody z trestních řízení.