Praha, 29. července 2013 (EK ČR) – Exekutorská komora ČR zaznamenala zprávy o kritice ÚOHS týkající se údajného omezování soutěže mezi soudními exekutory při tvorbě cen (např. http://www.novinky.cz/ekonomika/308993-antimonopolni-urad-setril-profesni-komory-exekutory-i-architekty.html. ). ÚOHS uvádí, že chce s Exekutorskou komorou na dané téma jednat.

K tvorbě cen je především nutno uvést, že výše odměny soudního exekutora je stanovena vyhláškou č. 330/2001 Sb. vydanou Ministerstvem spravedlnosti. Soudní exekutor vykonává v rámci exekučního řízení veřejnou moc a o nákladech exekuce se rozhoduje veřejnoprávním aktem podléhajícím přezkumu soudu. O nákladech exekuce tedy v konečném důsledku rozhoduje soud, možnost smluvní úpravy nákladů exekuce je tak velmi omezena.

K určování nákladů exekuce se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud. Zabýval se zejména problematikou odměny soudního exekutora v případě, že povinný (dlužník) splní svou povinnost „dobrovolně“. Vždy však předpokládal uplatnění jím nastíněných principů směrem k rozhodování soudů o výši odměny soudního exekutora, nikoliv k případné smluvní úpravě této odměny.

Postavení soudního exekutora je primárně veřejnoprávní, úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu, postavení soudního exekutora ve vztahu k účastníkům řízení nelze přirovnat ke klasickému obchodnímu vztahu (např. čerpací stanice a motoristy), ani postavení mezi soudními exekutory nelze přirovnat ke klasickému vztahu mezi podnikateli nabízejícími výrobky nebo služby (např. výrobci pečiva). Soudní exekutor je sice zároveň podnikatelem, ovšem pouze v tom smyslu, že má z úspěšného provedené exekuce zisk (odměnu). Odměnu stanovenou právním předpisem však soudní exekutor nemůže o své vůli snižovat (či zvyšovat) na základě dohody s účastníkem řízení. Tento prvek je při exekuční činnosti státem záměrně potlačen.

Exekutorská komora je zároveň připravena s ÚOHS na dané téma jednat.