Podle názoru Exekutorské komory ČR existují případy, kdy se soudní exekutor ze zvláště solidárních důvodů může vzdát nároku na svou odměnu. V minulosti se tak stalo např. v případě manželů, kteří přišli o syna při tragické nehodě autobusu u Nažidel v roce 2003 (více zde), nebo v řízení, jež soud nařídil vykonat proti dlužníkovi, který svůj postižitelný majetek nabyl z finančního narovnání z Česko-německého fondu budoucnosti jako vězeň koncentračních táborů (více zde). Aktuální případ z tohoto týdne se zase týká shovívavého odpuštění odměny soudním exekutorem v řízení, v němž věřitel konal nečestně proti dlužníkovi a zahájil proti němu exekuci kvůli bagatelnímu dluhu, který již byl uhrazen. Týden poté, co soud exekuci nařídil, vyšla tato skutečnost najevo, soudní exekutor z Prahy 10 okamžitě zastavil řízení a neúčtoval si žádnou odměnu ani náhrady hotových výdajů. Podobně mohlo být postupováno i v případě, o němž rozhodoval Ústavní soud ČR.

 

Hlavní potíž této nešťastné situace však spočívá zejména v chybné komunikaci mezi věřitelem a dlužníkem. „Nerozumím tomu, proč dopravní podnik žaluje pohledávku ve výši 28 korun, když dlužník už uhradil tisícovku na pokutě. Je to velký nešvar. O to více mě mrzí, že ve výsledku jsou s ním chybně spojováni soudní exekutoři,“ dodal David Koncz.