V legislativním procesu jsou nyní dva návrhy, které mají opětovně změnit pravidla exekučního řízení.

 

Přesné pořadí postupů, natáčení exekucí, dražby nemovitostí

 

Komplexní návrh s označením 181, který Sněmovna poslala do třetího čtení, má mimo jiné zavést závazný postup při vykonávání řízení tak, že nejprve budou obstaveny bankovní účty a aplikovány srážky ze mzdy. Teprve po vyčerpání těchto prostředků bude možné provést prodej movitých a nemovitých věcí. „Podobná úprava se na první pohled může jevit smysluplně a v zájmu humanizace exekucí, ale ve skutečnosti výrazným způsobem poškodí dlužníky i věřitele. Průběh exekuce prodlouží až na dvojnásobek a dluh naroste o úroky. Takové opatření nejcitelněji zasáhne nízkopříjmovou skupinu obyvatel. Kromě toho soudní exekutor bude nucen k redundantním úkonům, kdy se bude v duchu zákona pokoušet zpeněžit zjevně neprodejný majetek dlužníka,“ sdělila Mgr. Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR. Dodala, že striktní určení pořadí způsobů provedení exekuce povede i k vyššímu výskytu obstrukčního chování u neplatičů: „Když si dlužník založí půl roku poté, co soud nařídí exekuci, nový bankovní účet, proces se vrátí na začátek. Zastaví se provádění sekundárních způsobů, k nimž se přistoupilo po bezúspěšném vyčerpání primárních prostředků, a soudní exekutor se bude znovu marně pokoušet umořit pohledávku věřitele prostřednictvím postihu účtu.“ Nové ustanovení by podle Exekutorské komory ČR popřelo jeden ze základních principů exekučního řízení, tedy efektivní vymožení pohledávky vhodným způsobem zvoleným soudním exekutorem.

 

Součástí zmiňovaného návrhu má být i povinné plošné pořizování audiovizuálního záznamu při provádění soupisu movitých věcí. Podle Exekutorské komory ČR by však takové opatření bylo v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů. „Znamenalo by to zásah do práv dlužníků, do jejich soukromí a komfortu, což by mohlo vyvolávat četné kontroverze. Především v případech, kdy by dlužník nesouhlasil s pořízením nahrávky nebo kdy by se na místě úkonu náhodou nacházely děti nebo třetí osoby. Současně by došlo k navýšení nákladů exekuce v souvislosti s nutností technického zajištění záznamu a jeho archivace, a to i na straně soudů a správních orgánů, které provádějí daňové exekuce,“ uvedl JUDr. Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory ČR s tím, že dosud bylo možné takto zasáhnout do práv dotčených osob pouze v případech, kdy to bylo objektivně potřebné – z důvodu ochrany práv třetích osob či zaměstnanců soudu a soudního exekutora. Nyní se rozšiřuje povinnost strpět takový úkon i na případy, kdy pořizování záznamu není objektivně potřebné a jeho pořízení nikdo nežádá.

 

Za protiústavní by mohla být považována jiná změna, která je součástí zamýšlené novelizace občanského soudního řádu a exekučního řádu a která se týká zastavení exekuce na nemovitost, v níž má dlužník trvalý pobyt, při vedení exekuce kvůli pohledávce nepřesahující 30.000 Kč. „Je správné, že stát chce poskytnout ochranu dlužníkům, aby se např. kvůli pohledávce mobilního operátora v hodnotě 6.000 Kč neprodal dlužníkův dům v hodnotě dvou miliónů. Na druhou stranu není možné pohledávky ve výši 30.000 Kč učinit nevymahatelnými, když často jediný zpeněžitelný majetek je právě dům nebo byt. To je nemravné vůči věřitelům,“ vysvětlil Mgr. Petr Polanský, člen prezidia Exekutorské komory ČR. Z návrhu zákona přitom nevyplývá, proč předkladatelé zvolili právě hranici 30.000 Kč. Případná účinnost by navíc neznamenala absolutní nemožnost dražby nemovitosti dlužníka v případě nižšího dluhu. Pokud by se prokázalo, že nemovitost je jediným majetkem neplatiče, z něhož lze uspokojit byť jen drobnou pohledávku věřitele, soud by dražbu povolil. To by však pro justiční systém znamenalo další zátěž. V neposlední řadě by dané ustanovení mohlo podporovat další odklony majetku, jelikož někteří dlužníci by se mohli snažit vyhnout dražbě tím, že by si k dané nemovitosti zapsali trvalý pobyt, aniž by se v ní zdržovali… Vhodnějším řešením než zavedení 30.000korunového limitu by proto mohlo být např. zřízení ochranné lhůty, domnívá se prezidentka Mgr. Pavla Fučíková: „Pokud by byla dlužníkovi poskytnuta ochranná lhůta v přiměřené délce (např. jednoho roku) a dlužník by dluh za tuto dobu neuhradil, bylo by možné nemovitost prodat. Ochranná lhůta by byla vhodná i z pohledu soudu, protože by o ní nemusel rozhodovat. Nebyla by tak zatěžována justice.“

 

 

Manželé dlužníků, exekutorská zástavní práva

 

Další změny, které se promítnou do vymahatelnosti pohledávek, souvisejí s návrhem č. 337, který je nyní v Senátu. Vítají ho zejména manželé dlužníků. V soudním výkonu rozhodnutí ani exekuci už nebudou prováděny srážky z jejich mzdy, nebude postihováno jejich stavební spoření ani penzijní připojištění. „Tento zákon ale sníží šance věřitelů na uspokojení jejich pohledávky. Bude jim trvat déle, než se domůžou svých soudem přiznaných nároků. Navíc souběžně s prodloužením řízení bude úměrně růst i dluh o úroky z prodlení a podobně,“ upozornila Mgr. Pavla Fučíková s tím, že řízení pak bude prováděno jinými způsoby, které řada lidí vnímá jako invazivnější. „Nebude-li možné provést exekuci nebo výkon rozhodnutí primárními způsoby tzv. od stolu, zákon ukládá využití prostředků, mezi které patří soupis movitých věcí. To samozřejmě znamená přítomnost zaměstnance exekutorského úřadu na místě, kdy se dlužník zdržuje nebo kde má uloženy své věci. Přijetí tohoto ustanovení v podstatě zve soudní exekutory k návštěvě domácností dlužníků.“ Může se tak neúměrně zvýšit počet mobilárních exekucí, což je ze širšího hlediska celospolečensky nežádoucí.

 

Některá opatření mohou podle Mgr. Fučíkové vést i k poškozování věřitelů: „Pokud zákonodárce stanoví, že penzijní připojištění bude v rámci exekuce nepostižitelné, nic nebrání tomu, aby si na něj dlužník schoval i statisícový obnos. Věřitel se k němu nedostane… Hovoříme tady v podstatě o postavení účastníků řízení a o ochraně, kterou jim má stát zajistit. O soudní exekutory tu jde velmi okrajově. Plánovaná opatření nespočívají v omezení jejich pravomocí. Týkají se toho, jak budou exekuce probíhat, jak dlouho a s jakým výsledkem.“

 

Návrh přináší další nejasnosti, kupř. ohledně možnosti výběru poloviny prostředků z bankovního účtu. „Některým rodinám tak zůstane pět tisíc korun, jiným ale třeba desetinásobek. To je nespravedlivé zejména vůči sociálně slabším,“ konstatoval JUDr. Vladimír Plášil. Kriticky vnímá také ustanovení, podle něhož by se exekutorské zástavní právo na nemovité věci dlužníka zřizovalo návrhem věřitele, který za něj musí zaplatit, prostřednictvím vkladového řízení na katastru nemovitostí: „Náklady na vklad ale v konečném důsledku zaplatí dlužník. Stát tím zvyšuje dlužníkům náklady soudní exekuce a na úkor exekuovaných osob rozmnožuje své roční příjmy.“

Srovnávací tabulka