Exekutorská komora ČR se domnívá, že kritika nedostatečné kontroly soudních exekutorů ze strany ministra spravedlnosti představuje jen laciný populismus, kdy ministr vytváří fiktivního nepřítele v podobě zlovolných exekutorů, kteří systematicky porušují pravidla, proti kterému se pak vymezuje, aby získal politické body. Vyústěním tohoto populismu je i současné snížení exekučního tarifu, které Ministerstvo spravedlnosti realizuje namísto řešení skutečných problémů vymáhacího systému.

Soudní exekutoři jsou nejkontrolovanější, nejen právnickou, profesí. Kontroly exekutorských úřadů jsou činěny nejen Ministerstvem spravedlnosti, ale také soudy a Exekutorskou komorou ČR. Mnohdy se stává, že jeden exekutorský úřad je kontrolován i několikrát ročně. Není možné kontrolovat každé exekuční řízení, to je absurdní představa – na to by muselo být několik stovek kontrolorů, smyslem kontroly je však hlavně odhalovat systematická pochybení.

Sankce dle Exekutorské komory ČR odpovídají závažnosti prohřešku a jsou navíc mnohem přísnější než u jiných právnických profesí, zejména u soudců.

Exekutorská profese se značně zkultivovala. Od roku 2009 došlo k masivnímu nárůstu kontrolního aparátu. Zatímco v roce 2010 bylo podáno 15 kárných žalob, v roce 2011 to bylo 23 žalob a v roce 2016 jen 7.

Místo nekoncepčních úvah na posílení kontroly exekutorů by se měl ministr zaměřit na co nejrychlejší zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů, která by přinesla přímou a systematickou kontrolu všech exekucí každého exekutora jedním exekučním soudem namísto namátkové kontroly Ministerstva spravedlnosti. 

Exekutorská komora ČR považuje za zcela nedůstojné, aby se ministr spravedlnosti, jako orgán moci výkonné, vměšoval do práce kárných senátů Nejvyššího správního soudu, ve kterém jsou dva soudci nejvyšších soudů, dva exekutoři, zástupce jiného právního povolání a zástupce Veřejného ochránce práv. Toto opatření skýtá záruku spravedlivého rozhodování.