EK ČR: Stát by se měl vážně zabývat tím, jakou prioritu pro něj má vymahatelnost práva

Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny senátorů na zrušení části exekutorského tarifu. Vyhláška, snižující minimální odměny exekutorů, není dle Ústavního soudu protiústavní.

„Exekutorská komora samozřejmě respektuje rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve věci snížení odměn pro soudní exekutory. Je to nicméně špatná zpráva pro soudní exekutory, ještě horší pro jejich zaměstnance, ale vůbec nejhorší je tato zpráva občany České republiky“ sděluje prezident Komory Vladimír Plášil a pokračuje, „věc projednávaná Ústavním soudem nebyla o určení nějaké částky nákladů exekuce, ale v symbolické rovině byla zejména o tom, zda Ústavní soud posoudí snížení vyhlášky v celkovém kontextu nesystematických změn na poli exekučního práva, které postupně po malých kouskách vedou k erozi vymahatelnosti práva v České republice. Ústavní soud posoudil vyhlášku bohužel izolovaně od všech ostatních legislativních změn, což lze do určité míry pochopit, neboť řešení takového komplexního problému náleží primárně moci výkonné a zákonodárné.“

Rozhodnutí Ústavního soudu tedy bohužel nijak nepřispělo k nalezení spravedlivé rovnováhy mezi dlužníky a věřiteli, nijak nezvrátilo fakt, že zajištění vymahatelnosti práva není pro stát prioritou. To všechno je negativní zpráva pro občany. Systém právních vztahů v moderní společnosti založený na normách hmotného práva se může uplatňovat pouze a jen, jestliže k jejich prosazení stát poskytuje možnost použití účinných donucujících prostředků. Bez účinných prostředků, ke kterým patří také institucionální a materiální zabezpečení výkonu exekuční činnosti, není možné zajistit právní ochranu občanů – není možné zajistit efektivní vymáhání výživného pro nezletilé děti, náhrady škody způsobené např. trestným činem, vymožení v dobré víře zapůjčených peněžních prostředků.

„Budeme si muset podrobně zanalyzovat odůvodnění nálezu, nicméně je patrné, že každý z exekutorů bude muset přijmout opatření, aby zabezpečil chod svého úřadu, což se bude týkat především zaměstnanců, kterých exekutoři zaměstnávají okolo 3 tisíc. Někteří z nich jistě ukončí výkon úřadu, půjde o ty exekutory, kteří ještě čekali na to, jak věc posoudí Ústavní soud“ uvádí viceprezident Komory Jan Mlynarčík.

Lze souhlasit s Ústavní soudem, že vyhláška (sama o sobě) sledovala legitimní cíl. Současně ale platí také teze Ústavního soudu, že odměna má odrážet složitost a komplikovanost. Tyto dva pohledy se mohou střetávat a Ústavní soud se bohužel s tímto střetem nezabýval, ale tento střet nelze řešit jinak než, že činnost exekutora bude financována i jinak než dlužníky (a to buď ze strany věřitelů anebo státu – jak je to např. u notářů či insolvenčních správců). O tom bude nepochybně vést třeba debatu s ministerstvem spravedlnosti.

„K námitkám, že počet soudních exekutorů dramaticky neklesnul a proto se ukázalo, že exekutoři mohou fungovat za nových podmínek, je třeba dodat, že aktuálně evidujeme 4 soudní exekutory, kteří ohlásili ukončení výkonu úřadu, máme exekutorské úřady, které jsou neobsazené již několik let. Navíc je taková úvaha předčasná, protože vyhláška platí pro nové exekuce, takže exekutoři hradí provoz úřadů ze svých rezerv, případně odměn ze starších řízen. To má ale dočasného trvání. Již dnes exekutoři propouští zaměstnance – a to logicky ty nejdražší, nejvíce erudované, což je apriorně špatně. Stejně tak si exekutoři nemohou dovolit provádět ty způsoby vedení exekuce, které jsou ekonomicky nejvíce nákladné. To vše povede ke snížení kvality služeb nabízených občanům, to vše sníží vymahatelnost práva“ dodává závěrem Jan Mlynarčík.

V Praze dne 23.8.2018