Dne 6. 1. 2018 publikoval list The Guardian článek „Czech democracy ‘under threat’ from rising debt crisis“(dostupný zde:
https://www.theguardian.com/world/2019/jan/06/czech-democracy-threat-debt-crisis) pojednávající o údajné dluhové krizi, která v České republice ohrožuje demokracii. Článek je bohužel značně neobjektivní, tendenční a obsahuje množství velmi zavádějících informací. Vzhledem k tomu, že jej nekriticky přejala řada českých médií, považuje Exekutorská komora ČR za nezbytné uvést alespoň některé zjevné nesprávnosti na správnou míru.
Autor článku předně nepřípustně zaměňuje soudní exekutory s vymahačskými firmami. Na rozdíl od tzv. „vymahačů“ je činnost soudních exekutorů upravena zákonem a je neustále pod státním dohledem čtyř samostatných dohledových orgánů. Soudní exekutor vždy provádí exekuci až na základě pověření soudu, nikoli ze své vlastní vůle. Naproti tomu činnost různých inkasních a vymahačských agentur kontrole ze strany státu nepodléhá a mnohdy se tak pohybuje na hraně zákona, ne-li přímo za ní.
Článek zcela jednostranně líčí nepříznivou situaci jediné osoby (paní Renaty) s velkými dluhy, na základě čehož bez dalšího dovozuje, že se Česká republika ocitá v dluhové krizi, kterou lze „vyléčit“ jediným způsobem, a to novelou insolvenčního zákona, kterou tento měsíc bude projednávat Poslanecká sněmovna. Autor se však vůbec nevěnuje tomu, proč dluhy paní Renaty vznikly a v jaké situaci se nyní nacházejí její věřitelé, kteří tak bez svého zavinění přišli o peníze ve značné hodnotě a mohli se dostat do stejných potíží jako ona. Zmíněný způsob řešení krize pomocí novely insolvenčního zákona přitom zcela opomíjí skutečnost, že dluhy se mají platit a že sami věřitelé se kvůli jejich neplacení mohou sami dostat do problémů, ne-li rovnou dluhové pasti.
Celkové vyznění článku, podle něhož je situace v ČR alarmující a v západní Evropě ojedinělá, je pak nutno označit za pouhou spekulaci a poplašnou zprávu. Naopak ze statistických dat Eurostatu vyplývá, že Česká republika je jednou z nejlepších zemí Evropy, co do míry zadluženosti obyvatel. Situace se přitom setrvale zlepšuje, což lze vysledovat i na počtu zahájených a ukončených exekucí podle údajů z Centrální evidence exekucí. S výjimkou roku 2014 klesá počet nově nařízených exekucí dlouhodobě již od roku 2011. Mezi lety 2011 – 2017 došlo k celorepublikovému poklesu v počtu nově nařizovaných exekucí o 38 %. Oproti roku 2016 se v roce 2017 snížil počet nově nařízených exekucí o cca 10 %. Za první pololetí letošního roku (2018) bylo nařízeno 254 808 nových exekucí, což je oproti stejnému období za rok loňský (2017) pokles o cca 25%, neboť v prvním pololetí roku 2017 bylo nařízeno 343 447 nových exekucí. Ze shora uvedených dat tedy vyplývá, že se situace v České republice setrvale zlepšuje a lidí existenčně ohrožených dluhy a exekucemi je čím dál méně. Z článku však překvapivě vyplývá opačný a poměrně zavádějící závěr, podle něhož je situace kritická a je nezbytné ji řešit nesystémovými kroky.
Závěrem je nutné poukázat na zcela zavádějící a o tendenčnosti článku vypovídající informace o exekučním postihu dětských hraček, které snad mají údajně někteří exekutoři systematicky zabavovat. Dětské hračky nikdy nepodléhaly exekuci, což je od 1. 9. 2015 i výslovně uvedeno v občanském soudním řádu. Soudní exekutoři tedy dětské hračky nezabavují. Pojednává-li článek o navýšení vymáhané částky oproti původnímu dluhu, pak je třeba podotknout, že tato částka reflektuje nejen dluh a jeho příslušenství, ale i náklady nalézacího soudního řízení, náklady věřitele, které měl s uplatnění svého práva a náklady soudního exekutora nezbytné k vymožení částky. Svůj dluh přitom nevymáhají pouze banky, mobilní operátoři apod. Často se jedná o fyzické osoby, kterým jejich dlužníci odmítají uhradit, na co mají nárok.
Exekutorská komora považuje za zarážející, že se vůbec autor v tak renomovaném periodiku, jakým je The Guardian, dopustil tolika nesprávných a zavádějících výroků a že vytvořil článek natolik jednostranný a neobjektivní, že vyvolává otázku: Qui bono? (V čí prospěch?)