V lednu 2017 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3, že pozemky a budovy Kliniky mají být vyklizeny. Toto rozhodnutí následně prošlo přezkum všech soudních instancí – Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. S ohledem na skutečnost, že k vyklizení ani přes všechna rozhodnutí nedošlo, obrátil se oprávněný (SŽDC) na soudního exekutora, aby v rámci svých pravomocí, které na něj přenesl stát, vykonal rozhodnutí soudu a poskytl ochranu jeho vlastnickému právu k pozemkům a budově, do kterého bylo, jak plyne z rozhodnutí soudů, neoprávněně dlouhodobě a opakovaně zasahováno. Po pověření exekutora, vyřízení opravných prostředků a odpadnutí všech procesních překážek byl dnes téměř po 2 letech od vydání prvního rozhodnutí zahájen faktický výkon rozhodnutí soudu.

Pověřený soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan byl od počátku srozuměn s tím, že provádění exekuce nebude bez komplikací: „V obecné poloze může být průběh exekuce jednoduchý až dramatický. Na místě může být až 300 aktivistů, ale pokud nebudou aktivně bránit výkonu, nebudu se nijak jejich jednání snažit korigovat. I způsob provádění výkonu bude odvislý od chování povinné osoby, která by měla být také na místě. Policie je o možném nebezpečí zpravena. V případě tvrdého odporu je možno úkon ukončit a nařídit ho znovu i opakovaně. Je třeba i zvažovat přiměřenost připravených prostředků v daném konkrétním čase, neboť přímo úměrně se zvyšují náklady, které v závěru musí platit povinná osoba. Bude nutno zdůvodnit jejich opodstatnění, a proto je třeba vycházet z informací, které jsou v daném čase k dispozici.“ O vyklizení objektu byla povinná osoba vyrozuměna, jak zákon předpokládá, 15 dnů předem a vyzvána k dobrovolnému splnění povinnosti. Ještě v úterý na tiskové konferenci aktivisté oznámili, že budovu neopustí s odůvodněním, že pokud budovu opustí, zůstala by prázdná několik měsíců, možná několik let. Členové kolektivu svolali na 9:00 v den vyklizení happening - přátelské setkání lidí, kteří podporují Kliniku. K dobrovolnému splnění povinnosti stanovené rozhodnutím soudu, jak bylo avizováno, nedošlo.

Zákon předpokládá, že z vyklizovaného objektu budou odstraněny movité věci nepatřící SŽDC a budou vykázány osoby, které se v objektu zdržují neoprávněně. Celý proces vyklizení a předání oprávněnému může v závislosti na okolnostech trvat i několik dnů.

„Předmětná kauza poměrně ilustrativně odráží všeobecný stav vymahatelnosti práva v České republice. Z veřejných zdrojů plyne, že k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva SŽDC dochází od roku 2014, resp. 2016. Představa, že stát je schopen zajistit občanu spravedlnost až po čtyřech letech protiprávní ‚okupace‘ jeho majetku, v případě, že se skupina lidí z jakéhokoliv přesvědčení usídlí zničehonic na jeho pozemku či v jeho budově, by měla být pro každého občana České republiky mrazivá. K tomu si navíc přičtěte také náklady spojené s rozhodováním soudů, se zásahy policejního sboru, s faktickým vyklizením. Většinu těchto nákladů ponesou v konečném důsledku daňoví poplatníci, kteří ještě stále plní své povinnosti řádně a včas," sděluje prezident Komory JUDr. Vladimír Plášil v obecné poloze a pokračuje: „Exekutorská komora již dlouhodobě poukazuje na to, že signály, které vypouští směrem k veřejnosti svými prohlášeními i někteří politici a další veřejně činné osoby přímo i nepřímo o tom, že dluhy se platit nemusí, že každého je třeba oddlužit na náklady celé společnosti, že rozhodnutí soudů se nemusí respektovat, vedou k postupné erozi právního státu. Kauza klinika je příznačným projevem toho, jak může procházet dlouhodobě a beztrestně tak okaté až výsměšně nerespektování práva. Namísto přijetí moderních pravidel pro civilní soudní i exekuční řízení, se v honbě za politickými body, mnozí politici a aktivisté předhánějí v nápadech, jak nesystémově omezit práva věřitelů a pravomocí exekučních orgánů. A tím myslím všech věřitelů – majitelů nemovitostí, osob poškozených protiprávní činností jiného, živnostníků v druhotné platební neschopnosti, vyživovaných osob atp. Zdaleka nejde jen o neseriózní poskytovatele půjček, jak je často občanům podsouváno. Věřitelem se může stát každý z nás – a to mnohdy i nedobrovolně, na to by měla veřejnost pamatovat především, když bude přemýšlet nad tím, zda např. jsou soudní exekutoři potřebným a užitečným prvkem v justičním systému.“