PRAHA (12. února 2019) – Exekutorská komora České republiky dlouhodobě upozorňuje, že exekuční řád za dobu své existence od roku 2001 doznal již celkem čtyřiceti pěti novel, proto by stálo za zvážení, zda by namísto dalších změn nebylo lépe přijmout úplně nový exekuční řád.

Dne 7.2.2019 jednala Legislativní rada vlády České republiky o návrzích dalších změn v občanském soudním řádu a v exekučním řádu. Během rozpravy se nejvíce členů LRV vymezilo především proti bodům zastavování exekucí po dvou letech, povinného spojování exekucí u jednoho exekutora a zcela nesrozumitelným přechodným ustanovením. Projednání novelizace občanského soudního řádu a exekučního řádu byla tedy opět přerušena stejně, jako předchozí, téměř totožný návrh předložený bývalým ministrem spravedlnosti JUDr. Robertem Pelikánem, Ph.D., před rokem a půl.

Na dnešní tiskové konferenci představila Exekutorská komora své vize a záměry, jak řešit příslušenství pohledávek, jak zlevnit exekuce v případě doručování, jak zastavovat marné exekuce, představila svůj návrh na zjednodušení srážek ze mzdy a také nastínila možnost odbřemenění některých exekučních řízení.

Exekutorská komora ČR podporuje princip místní příslušnosti (teritoriality) soudních exekutorů a odmítá tzv. superexekuce – tedy koncentraci exekučního řízení, vedených proti témuž dlužníkovi u jednoho exekutora. „Postrádám vysvětlení, zda soustředění více exekucí u exekutora, u něhož exekuce byla zahájena jako u prvého (což je okolnost zcela nahodilá) je vhodným řešením a proč? V takovém případě se může jednat o exekutora nejvíce vzdáleného dlužníkovi, resp. z jiných objektivních důvodů nezpůsobilého tuto agendu, představovanou masou exekučních věcí, převzít,“ říká prezident Exekutorské komory ČR JUDr. Vladimír Plášil, LL.M a upozorňuje, že by došlo k vytvoření procesně náročných postupů (mimochodem výrazně zatěžujících i jednotlivé exekuční soudy), pro určení toho, který exekutor nadále povede exekuční řízení, tedy ten, u kterého bylo zahájeno první exekuční řízení. Připravuje se procesně velmi složitý postup pro zjišťování rozhodných skutečností pro určení příslušného exekutora. Namísto zlevnění a zjednodušení exekučního řízení zavedením principu místní příslušnosti, by naopak hrozily zvýšené náklady účastníků exekučního řízení, které by se logicky promítly do nákladů exekutorů, dlužníků i věřitelů. Typicky například v případě, že první exekuční řízení proti dlužníkovi z Chebu bude zahájeno v Opavě, což nebudou rozhodně ojedinělé případy. Otevírá se zde i prostor pro šikanózní zneužití výkonu práva věřiteli. Mobiliární exekuce prováděná exekutorem z Opavy v bydlišti dlužníka v Chebu bude nejen časově náročnější ale i dražší.

Naproti tomu při zavedení místní příslušnosti krajského formátu v obvodu sídla příslušného krajského soudu – takzvané teritoriality, by došlo ke zkrácení vzdálenosti od exekutora k povinnému, ke snížení nákladů na cestovné a dopravu a umožnila by snazší komunikaci. Soudní exekutoři by o zakázky nesoutěžili jako doposud, a tím by byla zajištěna jejich větší nestrannost. S argumentem, že by poklesla úspěšnost vymáhání pohledávek, prezidium Exekutorské komory nesouhlasí: „Soudní exekutoři by nadále financovali z vymožených prostředků chod svých úřadů, takže motivace k úspěšnému vymáhání by zůstala zachována.“

Soudní exekutoři v Evropě

Soukromí soudní exekutoři v Evropě fungují v naprosté většině států, konkrétně v Albánii, Belgii, Bulharsku, České republice, Černé Hoře, Estonsku, Francii (zde nepřetržitě od 14. století), Kosovu, Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, Makedonii, Moldavsku, Nizozemí, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Řecku, Skotsku, Slovensku, Slovinsku, Srbsku a Švýcarsku. Z významných zemí v jiných světadílech bych chtěl uvést, že soukromí soudní exekutoři působí například v takových demokratických a právních státech, jakými jsou Spojené státy americké a Kanada, ale i v mnoha dalších.

NOVELA OSŘ/EŘ

VIZE KOMORY