Dne 19. 9. 2019 bylo v médiích uveřejněno několik článků informujících o rozhodnutí Městského soudu v Praze, coby soudu odvolacího, podle něhož je prezident Exekutorské komory ČR, JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., povinen vrátit náklady ze zastavené exekuce, které již soud prvního stupně považoval za bezdůvodné obohacení na straně soudního exekutora.

Exekutorská komora ČR předně zdůrazňuje, že plně respektuje rozhodnutí soudů v tomto i v jakémkoli jiném případě. Touto formou však považuje za nutné uvést na pravou míru některé nepravdivé informace, které se prostřednictvím médií šíří. Nejprve je nutno upozornit na skutečnost, že předmětná exekuce byla řádně nařízena soudem; soudní exekutor v takovém případě nemá možnost její provedení jakýmkoli způsobem odmítnout, jinak by se vystavil riziku kárného postihu. Dlužno dodat, že tato exekuce ani nebyla zastavena z důvodu její údajné protiprávnosti, jak uvádí některá média. Soulad předmětné exekuce se zákonem nikdy žádný soud neposuzoval. Právě naopak. Exekuce byla zastavena na základě návrhu oprávněného v souladu s ustanovením § 55 odst. 4 exekučního řádu, podle něhož je soudní exekutor povinen exekuci v takovém případě bez dalšího zastavit vždy. Neposuzuje přitom vůbec vykonatelnost exekučního titulu ani žádné jiné skutečnosti a tvrzení. Neexistuje tedy žádné rozhodnutí, které by deklarovalo zákonnosti či nezákonnost dané exekuce.

Obecně Exekutorská komora ČR zastává názor, že soudní exekutor má za svou práci dostat zaplaceno tak jako kterýkoli jiný subjekt, který svou práci řádně odvedl. V řešené věci přitom nedošlo k žádnému pochybení soudního exekutora, který naopak zhruba 8 let konal na základě pokynu exekučního soudu. Lze tedy pouze polemizovat, zda by vhodnějším řešením nebylo, aby údajnou újmu (resp. bezdůvodné obohacení), která vznikla žalobkyni, nahradil stát, neboť to byl právě stát, kdo prostřednictvím soudu, exekuci nařídil a jejím vedením pověřil soudního exekutora.