Praha 10. 2. 2020 – Pod titulkem Národ sobě otiskl týdeník Euro článek věnující se evidenci exekucí, v němž je však mnoho nepřesností. Proto považuje Exekutorská komora ČR uvést je na pravou míru.

V prvním řadě je třeba vysvětlit, že Centrální evidence exekucí (CEE) skutečně neobsahuje všechny exekuce vedené v této zemi. Je to notoricky známý fakt, na který Exekutorská komora ČR často upozorňuje. Centrální evidence exekucí obsahuje výhradně exekuce vedené soudními exekutory, kteří mají povinnost do ní údaje zaznamenávat, a to za zákonem stanovených podmínek. To, že v CEE nejsou tedy vedeny exekuce, které provádějí další orgány (například soudy, finanční správa, celní správa, orgány státní správy a územní samosprávy apod.), je tedy logické, avšak není to chybou Exekutorské komory ČR. Ta splnila zadání ministerstva spravedlnosti beze zbytku. Lze souhlasit s tím, že by bylo vhodné, aby existovala možnost pro občany získat jednoduše i informace o exekucích, které nejsou vedeny soudními exekutory. V tomto směru Exekutorská komora ČR jedná s ministerstvem spravedlnosti o pomoci pro napojení dalších sektorů veřejné správy na její evidenci.

V této souvislosti Exekutorská komora ČR opět upozorňuje, že podle původního zadání ministerstva spravedlnosti neměla Centrální evidence exekucí sloužit k vytváření jakýchkoliv statistik, ale pro lustraci třetích osob, zda je na konkrétní fyzickou či právnickou osobu vedena exekuce podle ustanovení exekučního řádu. A na to je technicky připravena. Není tedy pravda, že dlužník svede často zápas o to, aby se vůbec k potřebným informacím dostal, jak tvrdí článek, neboť výpis z CEE lze pořídit na každém Czech Pointu provozovaném Českou poštou, s.p.. Pokud se týká poplatku za výpis z databáze, dlužno dodat, že jeho výše je plně regulována vyhláškou ministerstva spravedlnosti. I zde však Exekutorská komora spolu s ministerstvem spravedlnosti připravují změnu, a to v tom smyslu, že dlužník měl mít sloučený výpis z CEE – tedy lustraci se všemi detaily, za zvýhodněnou cenu. Exekutorská komora ČR měla podle zákonné úpravy v souvislosti s rozjezdem své činnosti po jejím řádném ustavení dne 30. 10. 2001 převzít od tehdejšího ministerstva spravedlnosti Centrální evidenci exekucí, tuto povinnost si ministerstvo spravedlnosti nesplnilo, a tak si po letech nejrůznějších jednání soudní exekutoři ze svých finančních prostředků na své náklady zřídili a zaplatili fungující Centrální evidenci exekucí.

Z výše popsaného plyne, že statistiky, požadované různými subjekty jsou ve vztahu k tomuto registru až druhotné. Přesto Exekutorská komora ČR na tyto požadavky reaguje, své statistické modely stále zlepšuje, i když stát po ní nic takového nikdy nepožadoval. Statistiky uveřejňuje na speciální webové stránce https://statistiky.ekcr.cz/, kterou Exekutorská komora ČR loni spustila, a kde jsou statistické údaje, navzdory tvrzení obsaženém v článku, pravidelně aktualizovány.

K žádosti o poskytnutí dat Institutu prevence a řešení předlužení, z. ú., je třeba opětovně upozornit, že v tomto konkrétním případě žadatel o informace požaduje jiná, podrobnější a rozsáhlejší data, a pak tedy logicky musí počítat s tím, že taková data nemusí mít povinný subjekt k dispozici ihned a že jejich poskytnutí může být pracné a nákladné. Proto Exekutorská komora ČR využila v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím možnost požadovat úhradu nákladů za vyhledání a poskytnutí tohoto enormně rozsáhlého souboru informací. Komora tak vystupuje konzistentně vůči všem žadatelům o informace, vč. předchozích žádostí o informace ve stejném rozsahu. Žadatel o informace nemůže určovat povinnému subjektu, jakou částku za poskytnutí informací je ochoten uhradit a jakou částku by tedy povinný subjekt měl nahradit. Pouze povinný subjekt má přehled o rozsahu pracnosti a nákladovosti vyhledání a zpracování požadovaných informací.

Závěrem Exekutorská komora ČR upozorňuje, že na množství exekučních řízení a lidí v exekuci má do značné míry vliv selhání státu v oblasti regulace úvěrů či rozhodčího řízení. Soudní exekutoři na tomto selhání nemají žádný podíl. Nadpoloviční většina členských států Evropského společenství vymáhá exekuce prostřednictvím „soukromých“ soudních exekutorů. Stejně tak je tomu například v USA a dalších státech světa.