PRAHA (31. srpna 2020) – Média v minulých týdnech informovala o kauze podnikatele Jana Kunce, jednatele firmy Recea Prague, která měla pro ministerstvo zdravotnictví zajistit nákup zdravotnických potřeb v době koronaviru. Proti Janu Kuncovi je vedeno 18 exekučních řízení a podle mnohých svědků netrpí hmotnou nouzí a jezdí v luxusních autech, ale kvůli prodlužnickému nastavení současného vymáhacího systému je pro věřitele velmi obtížné jeho majetek zajistit. Exekutorská komora České republiky chce proto v souvislosti s tímto případem poukázat na nedokonalosti systému, jeho zneužívání částí dlužníků a také vysvětlit, jaké negativní dopady by mohlo mít další omezování pravomocí exekutorů.

Pirátská strana, která na případ upozornila, podala podnět k Exekutorské komoře ČR. Řešení by se mohlo na první pohled jevit pro mnohé jako formalita, ale opak je pravdou. „Tato kauza přesně vystihuje současný stav věci. Soudní exekutoři jsou na jedné straně čím dál více omezování všemožnými restrikcemi a na druhé straně vzniká silná skupina dlužníků, kteří se nám doslova smějí do obličeje,“ potvrzuje bezvýchodnou situaci prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.

Výše jmenovaný podnikatel má oficiálně evidované trvalé bydliště na Městském úřadě Prahy 5 a majetek, který využívá, je ve výhradním vlastnictví jeho partnerky. Soudní exekutoři pověření vedením exekuce musí v takových případech prošetřit nejdříve reálné poměry povinného a posoudit, zda byl případně jeho majetek na družku přepsán účelově, z důvodu ztížení možnosti provést exekuci. „Pokud byl dlužník vlastníkem majetku před exekucí, resp. po jejím zahájení, převod by se mohl zneplatnit,“ vysvětluje tisková mluvčí Exekutorské komory ČR Lenka Desatová. Toto ale prošetřují jednotliví soudní exekutoři, pověření vedením konkrétních exekucí. Nikoliv Exekutorská komora ČR.

V opačném případě jsou exekutoři bezmocní. „Tato situace je výsledkem pro dlužnické politiky posledních let. Jsou přijímána nesystémová opatřeni a neřešíme pravé problémy,“ vysvětluje Vladimír Plášil.  

Příkladem nesystémového opatření je navrhované omezení mobiliárních exekucí, které jsou neodmyslitelně s exekucemi spojeny a fungují po celém světě, u nás již od 19. století, jako řešení v případech, kdy povinný na jiné výzvy nereaguje. V případě realizace tohoto návrhu či dalších omezujících opatřeních by došlo k obrovským komplikacím v rámci celého vymáhacího procesu, situace se oproti současnosti ještě zhorší a věřitelé se nedostanou ke svým prostředkům. Je potřeba rovněž připomenout, že věřiteli nejsou jen banky či jiné finanční instituce, ale také matka samoživitelka či zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel dluží mzdy.  Nebo řemeslník, který nedostal zaplaceno za svoji práci. A takto bychom mohli uvést mnoho dalších příkladů.

Dlouhodobým opatřením, které by zkvalitnilo způsob vymáhání v České republice, je zavedení místní příslušnosti. Princip místní příslušnosti by garantoval zkvalitnění vztahu mezi exekutory, věřiteli a povinnými a dopomohl by tím kultivaci exekučního prostředí.

Další opatření, které by zefektivnilo sdílení písemností a exekuční procesy, je elektronizace komunikace. Například, soudní exekutoři často marní čas i finanční prostředky při zbytečných pokusech doručovat korespondenci povinným, kteří mají jako trvalé bydliště uvedeny obecní a městské úřady. Tento fakt významně zpomaluje komunikaci na ose exekutor – povinný – věřitel. Digitalizaci Exekutorská komora ČR, již deklarovala v předešlých tiskových zprávách, intenzivně řeší i mezirezortně a v jednání je možnost propojení CEE s Portálem občana.