Stanovisko Nejvyššího soudu: Vykonavatel soudního exekutora je úřední osobou

Tisková zpráva Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015:

Právní postavení vykonavatele soudního exekutora jako úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1. trestního zákoníku
Trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo na jednání dne 11. listopadu 2015 sjednocující stanovisko a odsouhlasilo následující právní větu:

Vykonavatele soudního exekutora, provádí-li z písemného pověření soudního exekutora úkony, které je ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu oprávněn provést soudní vykonavatel, lze za splnění dalších zákonných podmínek pokládat za úřední osobu ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.

Uvedená právní věta bude co nejdříve publikována v tzv. zelené sbírce, tedy Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.

Otázka, zda je vykonavatel soudního exekutora úřední osobou či nikoli, má velký praktický dopad, neboť úřední osoby požívají za podmínek stanovených trestním zákoníkem zvýšené ochrany před různými útoky souvisejícími s výkonem jejich pravomoci (srov. například ustanovení § 323 až 326 tr. zákoníku). Současně však mají i zvýšenou trestní odpovědnost, neboť právě v souvislosti s výkonem své pravomoci se mohou dopustit speciálních trestných činů, které nemohou spáchat osoby, jimž status úřední osoby nenáleží (srov. například ustanovení § 329 a 330 tr. zákoníku).

Vykonavatel soudního exekutora není uveden výslovně (označením „vykonavatel soudního exekutora“) ve výčtu osob, které jsou podle § 127 odst. 1 tr. zákoníku považovány za úřední osoby. Zde je pod písm. f) uveden pouze soudní exekutor, a to při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce. Současně ovšem nelze přehlédnout, že je-li vykonavatel soudním exekutorem písemně pověřen prováděním úkonů podle § 27 odst. 2 exekučního řádu, činí řadu úkonů, které v sobě nesou prvky výkonu pravomoci a rozhodování. V tomto ohledu je ve stejném postavení jako zaměstnanec soudu (vykonavatel), jehož status úřední osoby dovozuje judikatura z ustanovení § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Vyloučení vykonavatele soudního exekutora z dosahu § 127 odst. 1 tr. zákoníku by znamenalo nejen to, že nebude chráněn, ale nebude před ním chráněna ani osoba, jež má být postižena exekucí, resp. ani další osoby (např. osoby s ní spolubydlící), před nesprávným výkonem nebo dokonce zneužitím pravomoci, kterou bezesporu vykonavatel soudního exekutora disponuje.

Trestní kolegium Nejvyššího soudu konstatovalo, že není rozumné a ani udržitelné hledat formální rozdíly a klást překážky rovnocennému vnímání postavení soudního vykonavatele a vykonavatele soudního exekutora, chce-li soudní praxe i nadále zastávat právní názor, že soudní vykonavatel jako odpovědný úředník jiného orgánu veřejné moci (soudu) je úřední osobou ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.

Ustanovení § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je třeba interpretovat s použitím teleologického výkladu (tzn. výklad zkoumající úmysl zákonodárce, vycházející ze smyslu zákona) tak, že se v alternativě „odpovědný úředník jiného orgánu veřejné moci“ vztahuje rovněž na vykonavatele soudního exekutora. Za správný a v souladu se zákonem trestní kolegium Nejvyššího soudu tedy považuje závěr, že vykonavatele soudního exekutora, provádí-li z písemného pověření soudního exekutora úkony, které je ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu oprávněn provést soudní vykonavatel, lze za splnění dalších zákonných podmínek pokládat za úřední osobu ve smyslu uvedeného ustanovení trestního zákoníku.

Vyjádření Exekutorské komory ČR:
“Exekutorská komora ČR vítá stanovisko Nejvyššího soudu, kterým lze za daných podmínek posuzovat vykonavatele soudního exekutora za úřední osobu. To povede ke zvýšení ochrany vykonavatelů soudních exekutorů, současně ale také i ke zvýšení ochrany samotných účastníků řízení, tedy zejména dlužníků a třetích osob (například rodinných příslušníků dlužníka). Vykonavatelé budou požívat zvýšené právní ochrany před různými útoky souvisejícími s výkonem jejich pravomoci, ke kterým díky podstatě jejich činnosti bohužel někdy dochází. Současně však s sebou větší právní ochrana přináší více povinností, a to například s ohledem na jejich zvýšenou trestní odpovědnost, která ze statusu úřední osoby vyplývá. To v důsledku povede k dalšímu zkvalitnění exekutorské činnosti i zvýšení respektu vůči zaměstnancům soudních exekutorů jakožto vykonavatelů státní moci.”
Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory ČR