Exekutora si vybírá věřitel
Podmínkou pro to, aby
soudní exekutor mohl provést
exekuci, je v první řadě tzv.
exekuční titul.
Věřitel, který má pravomocně přiznanou pohledávku, si může zvolit k provedení exekuce jím vybraného soudního exekutora, přičemž každý soudní exekutor má celostátní působnost.
Soudní exekutor potřebuje k výkonu exekuční činnosti pověření exekučního soudu, které mu soud udělí spolu s rozhodnutím o nařízení exekuce na základě návrhu věřitele.
Věřitel může podat návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora buď přímo k příslušnému exekučnímu soudu, nebo k jím vybranému soudnímu exekutorovi a exekutor potom předá návrh na provedení exekuce sám spolu s žádostí o pověření k provedení exekuce nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu oprávněného na nařízení exekuce.
Základní zásadou úspěšné exekuce je rychlost
Soudní exekutor věřiteli zajistí nejefektivnější způsob vymáhání (podle exekučního řádu), ačkoliv zákon též umožňuje, aby věřitel využil výkonu rozhodnutí prováděného soudem (podle občanského soudního řádu). Exekuční řád je ale oproti občanskému soudnímu řádu účinnější v tom, že dává soudu na každý úkon lhůtu, ve které musí soud rozhodnout. Jinými slovy to znamená, že do 15 dní od doručení návrhu na zahájení exekuce musí být nařízena exekuce.
Výhody exekuce a nevýhody soudního výkonu rozhodnutí
1. Soudní praxe do roku 2001 fungovala tak, že jednotlivé způsoby exekuce byly nařizovány postupně, a to až poté, co byl předchozí způsob výkonu rozhodnutí neúspěšný. Takový postup ovšem dlužníkovi umožňoval začít se zbavovat ostatního majetku. Podle exekučního řádu takový postup není možný. Exekutor není nařízením exekuce omezen ve výběru způsobů provedení exekuce, a je proto možné, aby postihnul více majetkových struktur dlužníka zároveň.
2. Vymahatelnost pohledávek v rámci exekucí je několikanásobně vyšší než při soudním výkonu rozhodnutí. Bezvýslednost exekucí se pohybuje kolem 70 % (především kvůli nemajetnosti dlužníků). V případě soudních výkonů rozhodnutí je bezvýslednost ještě vyšší, neboť věřitel je nucen sám označit postižitelný majetek dlužníka; soud majetek aktivně nedohledává. Sám věřitel musí soudu navrhnout, že může být postižen konkrétní bankovní účet či že mohou být prováděny např. srážky ze mzdy (věřitel má konkrétní informaci o tom, že je dlužník někde zaměstnán). Je evidentní, že tento způsob provádění výkonu rozhodnutí implikuje menší naději na vymožení pohledávky – odhadem odborníků jde o jednotky procent.
3. Exekuční řád zavedl generální inhibitorium (zákaz nakládání s majetkem) – po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí dlužník nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým dlužník poruší tuto povinnost, je neplatný.
© 2009 - 2012 Exekutorská komora České republiky. Všechna práva vyhrazena.
Autorská práva vykonává Exekutorská komora České republiky. Bez písemného souhlasu Exekutorské komory České republiky je zakázáno jakékoliv užití části nebo celku, zejména rozmnožování, rozšiřování a sdělování obsahu veřejnosti jakýmkoliv způsobem i v jiném než českém jazyce. V případě zájmu o přebírání dat Exekutorské komory České republiky kontaktuje tiskovou mluvčí.