Stav elektronické komunikace mezi soudními exekutory a peněžními ústavy

Současně byl zaveden povinný datový soubor také jako příloha exekučního příkazu a vyrozumění o nabytí právní moci. Další významnou změnu přinesla novela č. 164/2015 Sb., která rozšířila povinnost přikládat datový soubor rovněž na usnesení o změně a zrušení exekučního příkazu.

 

Z praktického hlediska lze rozlišit dva základní režimy komunikace. Prvním je plně strojová komunikace v případě součinnostních dotazů a odpovědí na ně. Druhým je strukturovaná komunikace prostřednictvím povinné datové přílohy, která doprovází exekuční příkaz, usnesení o jeho změně či zrušení a následné odpovědi peněžních ústavů. Veškerá komunikace je realizována prostřednictvím systému datových schránek.

 

Zavedení této formy komunikace znamenalo významný krok směrem k digitalizaci exekuční agendy a přineslo výrazné zjednodušení komunikace mezi soudními exekutory a peněžními ústavy. S tímto pozitivním vývojem však současně došlo k výraznému nárůstu objemu datové komunikace.

 

Podstatná část této komunikace má přitom tzv. balastní charakter. Typickým příkladem je situace, kdy soudní exekutor zasílá součinnostní dotaz a peněžní ústav poskytne negativní odpověď. Tento proces se v průběhu vedení exekučního řízení opakuje v různých časových intervalech v závislosti na organizačních a technických možnostech jednotlivých exekutorských úřadů.

 

Z důvodu dřívějších postihů ze strany dohledových orgánů za nečinnost jsou navíc i tyto negativní výsledky dotazů archivovány v informačních systémech soudních exekutorů jako doklad o procesní aktivitě v řízení. Tento přístup vede k dlouhodobému nárůstu objemu uchovávaných dat a s tím souvisejícím požadavkům na kapacitu datových úložišť exekutorských úřadů.

 

Je rovněž třeba připomenout, že povinný formát datového souboru obsažený v příloze vyhlášky se od roku 2013 zásadně nezměnil. To však neznamená, že by nedocházelo k jeho postupnému vývoji. Datový formát totiž vychází ze standardu České bankovní asociace pro elektronický exekuční příkaz, který se v některých parametrech od původní vyhláškové verze mírně liší. Aktuálně používanou verzí je verze č. 2 ze dne 1. srpna 2019.

 

Tato skutečnost přirozeně vyvolává několik zásadních otázek. Je stávající formát datové výměny stále adekvátní současným potřebám exekuční praxe? Nezatěžuje v některých situacích zbytečně obě strany komunikace? Poskytuje aktuální systém datové výměny dostatečně relevantní informace pro vedení exekučního řízení nebo pro posouzení přiměřenosti zásahu do majetkové sféry povinného? A konečně – reflektuje stávající právní a technický rámec dostatečně technologické limity současného řešení?

 

Je třeba zdůraznit, že současné řešení nelze označit za technicky nevyhovující. Naopak jde o systém, který v době svého vzniku představoval významný posun v digitalizaci této agendy. Současně je však nutné otevřeně přiznat, že současný stav již není zcela optimální a vyžaduje další koncepční rozvoj.

 

Součinnostní dotazy

V současné praxi se součinnostní dotaz fakticky redukoval na zjištění, zda má povinný, případně jeho manžel nebo partner, veden účet u konkrétního peněžního ústavu. Ostatní poskytované údaje mají z hlediska vedení exekučního řízení zpravidla omezenou využitelnost a soudním exekutorům lze doporučit, aby se na ně při rozhodování nespoléhali.

Zejména nelze na základě těchto údajů spolehlivě posuzovat přiměřenost postihu majetku povinného. Peněžní ústavy totiž poskytují odpověď na součinnostní dotaz ke dni jeho zpracování. V důsledku výrazného nárůstu datové komunikace se však prodloužila doba zpracování dotazů. U některých velkých peněžních ústavů jsou odpovědi zasílány až kolem dvacátého dne po odeslání dotazu, což znamená, že poskytnutá data mohou být již v okamžiku jejich doručení přibližně dvacet dní stará.

 

Dalším významným faktorem je skutečnost, že většina peněžních ústavů po zjištění existence exekučního řízení přistupuje k zadržení finančních prostředků ve prospěch vlastních nároků peněžního ústavu. V případě negativní odpovědi tak vzniká komunikace, která nepřináší žádnou relevantní informaci pro další vedení řízení, avšak zatěžuje obě strany jak z hlediska jejího vytvoření, tak z hlediska archivace.

Z tohoto důvodu dlouhodobě usiluji společně s vedením Exekutorské komory o redukci této formy komunikace. V uplynulých letech proběhla řada jednání s politickou reprezentací s cílem umožnit soudním exekutorům přístup k Centrální evidenci účtů vedené Českou národní bankou. Tuto iniciativu podporuje rovněž státní zastupitelství a Notářská komora.

Přístup k této evidenci by umožnil provést jednoduchý dotaz identifikující peněžní ústavy, u nichž má povinný veden účet. Následná komunikace by pak probíhala pouze s těmi institucemi, u nichž je existence účtu potvrzena. Tím by se výrazně snížil objem zbytečné komunikace a současně by se zvýšila efektivita samotného exekučního řízení.

 

Datová výměna u exekučních příkazů

Datová výměna související s exekučním příkazem, vyrozuměním o nabytí právní moci nebo s usneseními o změně či zrušení exekučního příkazu v současné době nepředstavuje zásadní problém a její zachování se jeví jako ekonomicky i technicky racionální.

Určité otázky však vyvolává kvalita dat, která jsou peněžními ústavy poskytována v reakci na doručený exekuční příkaz. Poskytované informace totiž často neodrážejí všechny nároky, které jsou vůči danému účtu uplatňovány. V důsledku toho se nelze plně spolehnout ani na informaci o aktuálním zůstatku na účtu, ani na možnost tento zůstatek přesně dopočítat.

Problematická je zejména rozdílná praxe jednotlivých peněžních ústavů při odečítání částek, na jejichž výplatu má povinný právo v případě podání žádosti, avšak které budou v případě nepodání žádosti následně vyplaceny soudnímu exekutorovi. Dalším významným nedostatkem je skutečnost, že odpovědi peněžních ústavů zpravidla nezohledňují některé zajišťovací instrumenty, které mohou mít zásadní vliv na posuzování přiměřenosti postihu nebo na rozhodování o dalším postupu v řízení.

 

Absence datové výměny při skončení exekuce

Samostatným problémem je absence standardizované datové výměny v případě skončení exekuce vymožením. Oznámení o skončení exekuce totiž není spojeno s povinnou datovou přílohou.

V praxi tento nedostatek částečně řeší někteří soudní exekutoři tím, že využívají datový formát určený pro zrušení nebo zastavení exekučního příkazu. Přestože se toto řešení jeví jako funkční, jde spíše o praktickou improvizaci než o systémové řešení. Domnívám se proto, že by bylo vhodné tento deficit legislativně i technicky odstranit. Tento požadavek byl již opakovaně komunikován rovněž se zástupci České bankovní asociace.

 

Závěr

Soudní exekutoři byli v českém právním prostředí průkopníky této formy elektronické komunikace, která významně přispěla k digitalizaci a zefektivnění exekuční agendy. O funkčnosti tohoto modelu svědčí i skutečnost, že obdobné technologické řešení následně převzaly i další instituce veřejné moci, například notáři nebo Celní správa.

Další rozvoj této oblasti by měl směřovat především ke snížení objemu zbytečné komunikace, ke zvýšení kvality poskytovaných dat a k odstranění některých systémových nedostatků současného řešení. Pokud se podaří tyto modernizační kroky realizovat, může se elektronická komunikace mezi soudními exekutory a peněžními ústavy stát ještě efektivnějším nástrojem pro výkon exekuční činnosti v digitálním prostředí.

 

text: Mgr. Tomáš Tunkl, předseda IT komise, člen Mezinárodní komise EKČR a soudní exekutor EÚ Český Krumlov 

---

Pozn.:

1. https://www.cbaonline.cz/clanky/elektronicky-exekucni-prikaz

2. https://www.cnb.cz/cs/statistika/centralni-evidence-uctu/