Soudní exekutoři a jejich úloha v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

https://fau.gov.cz/files/metodicky-pokyn-c-9-kontrola-klienta-urceny-uverovym-a-financnim-institucim.pdf 

Výše zmíněná pozornost je problematice praní špinavých peněz v současnosti věnována zejména ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, legislativa boje proti praní špinavých peněz je také neodmyslitelně spjata s bojem proti financování terorismu nebo financování proliferace, které v současné nestabilní době hrají důležitou preventivní a bezpečnostní úlohu. A za druhé skutečnost, že praní špinavých peněz je trestnou činností, která je latentní, doslova nezná hranic a zásadním způsobem ohrožuje finanční systémy nejen na národních úrovních, ale i globálně. Druhý důvod je navíc zesílen mezinárodními skandály, ke kterým v poslední dekádě došlo, jako např. kauza Panama Papers, Pandora Papers, Danske Bank, aj. To vyústilo mimo jiné ve zpřísňování a harmonizování právní regulace v Evropské unii a také ve snahu zefektivnit a posílit dohled nad dodržováním uložených povinností. Cílem tohoto článku je přiblížit, proč a jakou roli mají soudní exekutoři v českém systému boje proti praní špinavých peněz a jaké povinnosti pro ně vyplývají ze základního právního předpisu pro tuto oblast, a tím je zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). 

 

Soudní exekutor a jeho místo v AML systému

Než se zaměříme detailněji na osobu soudního exekutora, tedy fyzickou osobu, která splňuje předpoklady podle exekučního řádu a stát ji pověřil exekutorským úřadem, je třeba si ujasnit, kde je jeho místo v systému boje proti praní špinavých peněz (dále jen „AML systém“) a jaké instituce v tomto systému jsou pro něj klíčové. S ohledem na téma tohoto článku se soustředíme na AML systém v pojetí senzu stricto, tj. zúžený pouze na boj proti praní špinavých peněz. Subjekty exponované při výkonu své činnosti praní špinavých peněz, které hrají důležitou úlohu v AML systému, jelikož jejich prostřednictvím se naplňuje prevence, ale také detekce praní špinavých peněz, jsou tzv. povinné osoby ve smyslu § 2 AML zákona, přičemž soudní exekutor se řadí mezi ně. Soudní exekutoři stejně jako auditoři a daňoví poradci mají mezi povinnými osobami zvláštní postavení, jelikož jsou členy příslušné profesní komory, kterou se dle § 4 odst. 14 písm. d) AML zákona rozumí i Exekutorská komora České republiky (dále jen „Exekutorská komora“). Na Exekutorskou komoru je přenesen výkon dohledu v oblasti AML, který by měl zaručit plnění povinností dle AML zákona a vymáhání těchto pravidel od svých členů. Exekutorská komora se tak v rámci AML systému řadí mezi dozorové orgány, přičemž povinnosti z titulu samosprávy, které na ni AML zákon klade a které má vůči svým členům, budou popsány dále v textu. Pro všechny povinné osoby má důležité postavení finanční zpravodajská jednotka, která je ústřední složkou v AML systému, jelikož jejím úkolem je přijímat a analyzovat oznámení na podezření praní špinavých peněz nebo financování terorismu od povinných osob a následně uplatňovat další opatření, je-li to účelné. Funkci finanční zpravodajské jednotky v České republice má Finanční analytický úřad (dále také „FAÚ“). Ve vztahu k FAÚ plní soudní exekutor v pozici povinné osoby dvě zásadní povinnosti, a to povinnost oznámit podezřelý obchod dle § 18 ve spojení s § 26 odst. 3 AML zákona prostřednictvím Exekutorské komory a dále pak informační povinnost dle § 24 odst. 1 a 3 AML zákona, kterou plní přímo vůči FAÚ. Pro dokreslení je vhodné doplnit, že pro efektivní fungování AML systému je také důležitá spolupráce mezi Exekutorskou komorou v postavení dozorčího orgánu a FAÚ v postavení finanční zpravodajské jednotky či v postavení zastřešujícího dozorčího orgánu pro správní dozor nad plněním povinností stanovených AML zákonem. 

 

Soudní exekutor jako povinná osoba 

Role soudních exekutorů jako povinných osob se v českém právním řádu zhmotnila již před 20 lety, přesněji řečeno s účinnosti od 1. 9. 2004 na základě již neplatného zákona č. 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dnes již neplatný zákon č. 61/1996 Sb., který byl následně nahrazen současným AML zákonem, prostřednictvím výše uvedené novely zařadil mezi právnické a poradenské profese výslovně soudní exekutory, a také advokáty, notáře, auditory a daňové poradce mezi povinné osoby. Zařazení soudního exekutora mezi povinné osoby spolu s dalšími právnickými profesemi vycházelo z harmonizace s tehdy platným evropským právem, tj. AML směrnicí.

 

Současná právní úprava postavení soudního exekutora jako povinné osoby upravuje v § 2 odst. 1 písm. f) AML zákona. Dle tohoto ustanovení se povinnou osobou pro účely AML zákona rozumí soudní exekutor při provádění další činnosti exekutora podle exekučního řádu a při úschově peněz, cenných papírů nebo jiného majetku. Ustanovení tak vymezuje, které činnosti jsou považovány za sledované, tzn. kdy je soudní exekutor povinnou osobou a dopadají na něj související povinnosti stanovené v AML zákoně. Kategorii těchto povinných osob představuje v současnosti 151 aktivních soudních exekutorů.

Zařazením soudního exekutora mezi povinné osoby typu právnických a poradenských profesí došlo také ke změně exekučního řádu v otázce mlčenlivosti exekutora. Obdobně byla upravena mlčenlivost dalších právnických a poradenských profesí v příslušných sektorových předpisech s ohledem na jejich status povinné osoby. Mlčenlivost exekutora je tak v souladu s § 31 odst. 7 exekučního řádu prolomena při plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle AML zákona. Tímto příslušným orgánem je Finanční analytický úřad nebo Exekutorská komora, jak bude dále rozvedeno. 

 

Pokud se zaměříme na sledované činnosti soudního exekutora, můžeme je v souladu se zněním § 2 odst. 1 písm. f) AML zákona rozdělit následovně. Řadí se sem další činnosti soudního exekutora dle exekučního řádu, tzn. nejde o exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 2 exekučního řádu, ale o rozsah možné další činnosti exekutora, která je taxativně vymezena v § 74 a násl. exekučního řádu. Dále mezi sledované činnosti ve smyslu AML zákona zařadil zákonodárce explicitně úschovu peněz, cenných papírů a jiného majetku, přestože je exekutorská úschova upravena v ustanovení § 75 exekučního řádu, které se z hlediska struktury tohoto právního předpisu řadí do hlavy VI. Další činnost exekutora. 

Další činnosti soudního exekutora relevantní po praktické stránce pro AML oblast tak představují zejména níže uvedené činnosti: 

  • poskytování právní pomoci oprávněnému nebo povinnému,
  • provádění autorizované konverze dokumentů,
  • sepisování listin,
  • provádění dobrovolných dražeb,

přičemž poskytování služeb spojených s exekutorskou úschovou nebudeme pro účely AML zákona a s ohledem na výše uvedené do této skupiny činností zahrnovat, ale tato sledovaná činnost bude zmiňována separátně.

 

Jaké jsou povinnosti soudního exekutora, které na něj klade AML zákon?

Včasné a řádné uplatňování opatření proti praní špinavých peněz povinnými osobami, resp. plnění povinností, které ukládá AML zákon, vede k prevenci, detekci a zabránění praní špinavých peněz. Povinné osoby mají plnit řadu povinností, avšak AML zákon u některých povinných osob reflektuje jejich zvláštní postavení (jako např. u právnických profesí, a tedy i soudního exekutora) a v tomto ohledu se na ně vztahují určité výjimky. 

Pokud je soudní exekutor v postavení povinné osoby, pak lze povinnosti dle AML zákona pro lepší přehlednost rozdělit do dvou základních kategorií - povinnosti ve vztahu ke klientovi a obecné povinnosti. Výčet těchto povinností je pro každou z kategorií zachycen v níže uvedených tabulkách č. 1 a č. 2 včetně informace o příslušném ustanovení v AML zákoně a souvisejícím přestupku při porušení dané povinnosti.

Tabulka č. 1 – AML povinnosti ve vztahu ke klientovi 

Typ povinnosti

AML zákon

Přestupek v AML zákoně 

Povinnost identifikace

Provádění identifikace

§ 7

§ 8

§ 44 odst. 1 písm. a)

 

Kontrola klienta

Zesílená identifikace a kontrola klienta

§ 9

§ 9a

§ 44 odst. 1 písm. b)

 

Neprovedení kontroly klienta§ 9b§ 44 odst. 2
Povinnost neuskutečnění obchodu§ 15

§ 44 odst. 1 písm. c) 

 

Povinnost postupu při zjištění nesrovnalosti§ 15a

§ 44a

 

Povinnost oznámit podezřelý obchod

Zvláštní ustanovení o auditorech, soudních exekutorech a daňových poradcích

§ 18a 

 

§ 26 odst. 3

§ 46 odst. 1
Povinnost odkladu splnění příkazu klienta§ 20

§ 47

 

Tabulka č. 2 - Obecné AML povinnosti

Typ povinnosti

AML zákon

Přestupek v AML zákoně 

Povinnost uchovávání údajů a kopií dokladů§ 16

§ 44 odst. 1 písm. d)

 

Povinnost ochrany a zpracování osobních údajů při činnosti povinné osoby§ 17a 
Povinnost zavést a uplatňovat Systém vnitřních zásad§ 21

§ 48 odst. 1

 

Povinnost identifikace a posouzení rizik ML/FT§ 21a

§ 48 odst. 1

 

Povinnost určit kontaktní osobu§ 22§ 46 odst. 2
Povinnost pověřit člena statutárního orgánu zajištěním plnění povinností vyplývajících z AML zákona § 22a

§ 48 odst. 5

 

Povinnost školení zaměstnanců§ 23§ 48 odst. 6
Informační povinnost§ 24§ 45

Povinnost mlčenlivosti 

Zvláštní ustanovení o mlčenlivosti advokáta, notáře, auditora, soudního exekutora nebo daňového poradce

§ 38a

§ 40

 

§ 43

 

 

Zvláštní ustanovení o auditorech, soudních exekutorech a daňových poradcích zakotvené v § 26 AML zákona stanovuje v odstavci 1 výjimku pro soudního exekutora, kdy nemá povinnost oznamovat nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů (§ 15a AML zákona), oznámit podezřelý obchod (§ 18 odst. 1 AML zákona) nebo plnit informační povinnost vůči FAÚ (§ 24 odst. 1 a 3 AML zákona). Tato výjimka se uplatní v níže uvedených případech, pokud se jedná o informace, které soudní exekutor získá od klienta nebo o svém klientovi během:

  • zjišťování jeho právního postavení,
  • jeho zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením,
  • při poradenství ohledně zahájení nebo vyhnutí se soudnímu řízení (není podstatné, zda se tak děje před či v průběhu takového řízení).

 

Výše uvedená výjimka není ve vztahu k poskytovanému právnímu poradenství ze strany soudního exekutora absolutní, jelikož dle § 26 odst. 2 AML zákona platí, že pokud klient žádá o právní radu za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti, výjimka se neuplatní. Komentářová literatura v tomto ohledu uvádí: „Pokud klient vyžaduje radu k postupu při páchání trestné činnosti, ať již ve stádiu přípravy (je-li trestná ve smyslu § 20 TrZ), či následných stádiích včetně případné trestné součinnosti, musí mu být podle etických zásad uvedených právních profesí jakákoli rada či pomoc odmítnuta. Pokud takovou radu nebo pomoc žádá v souvislosti s pácháním vybraného okruhu trestných činů (legalizace výnosů z trestné činnosti podle 216 TrZ nebo financování terorismu podle § 312d TrZ), má navíc uvedená povinná osoba oznamovací, informační a další povinnosti uvedené v odstavci 1, a výjimka se nepoužije.“

 

Na tomto místě je důležité upozornit na skutečnost, že na soudního exekutora dopadá povinnost poskytnout FAÚ požadované informace i v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Soudní exekutor jako subjekt, na který je přenesen výkon státní správy, se řadí mezi orgány veřejné moci. S ohledem na tuto skutečnost tak má soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, tj. není v postavení povinné osoby, povinnost poskytnout FAÚ požadované informace, a to na základě § 30 odst. 1 AML zákona. Dle tohoto ustanovení je FAÚ zmocněn vyžadovat informace nezbytné pro plnění povinností dle AML zákona nejen od Policie České republiky a zpravodajských služeb, ale také od orgánů veřejné moci. V tomto případě je tak prolomena povinnost mlčenlivosti soudního exekutora jako orgánu veřejné moci dle § 31 odst. 7 exekučního řádu ve spojení s výše uvedeným ustanovením AML zákona. Pokud to shrneme, tak soudní exekutor je povinen poskytnout FAÚ informace pro účely šetření podezřelého obchodu, a to buď z pozice povinné osoby na základě pokynu FAÚ v souladu s § 24 odst. 1 či odst. 3 AML zákona (informační povinnost), vyjma výše uvedených situací zakotvených ve zvláštním ustanovení § 26 AML zákona, anebo z pozice orgánu veřejné moci na základě žádosti FAÚ dle § 30 odst. 1 AML zákona. 

 

AML povinnosti ve vztahu ke klientovi 

Dříve než si přiblížíme jednotlivé povinnosti ve vztahu ke klientovi, je potřeba si vysvětlit klíčové pojmy, které jsou s těmito povinnostmi úzce spjaty, a to pojmy „klient“, „politicky exponovaná osoba“, „obchod“, „obchodní vztah“ a „podezřelý obchod“. 

Legální definice pojmu „klient“ není v AML zákoně explicitně zakotvena, přestože je napříč tímto předpisem tento pojem hojně užíván. Pojem „klient“ ve smyslu AML zákona je třeba chápat široce, a to v souvislosti se širokou škálou různých povinných osob, prováděnými obchody a povahou obchodních vztahů, což lze dovodit z definice příkazu klienta. Příkazem klienta se dle § 4 odst. 3 AML zákona rozumí „každý jeho úkon, na jehož základě má povinná osoba nakládat s majetkem“. Ve vztahu k právnickým profesím jako povinným osobám je tak klientem zpravidla chápána nejen osoba, s jejímž majetkem může nakládat, ale také osoba, jíž je poskytována služba nebo v jejíž prospěch se obchod provádí, např. v případě notářských a advokátních úschov je jím jak schovatel, tak osoba, na niž předmět úschovy následně přechází. Kdo by měl být považován za „klienta“ v případě sledovaných činností u soudního exekutora, by měla uvádět Metodika AML vypracovaná Exekutorskou komorou pro její členy. 

Pojem „politicky exponovaná osoba“ zkráceně „PEP“ vyjadřuje speciální typ klienta, se kterým se pojí zvýšené riziko praní peněz, a proto povinné osoby musí aplikovat zpřísněná AML opatření. Důvodem vysoké rizikovosti PEP je postavení takové osoby a možnosti, které jí toto postavení a s tím spojený vliv dává, zejména příležitosti ke korupčnímu jednání, úplatkářství či zpronevěře. Politicky exponovaná osoba je pro účely AML zákona definovaná v § 4 odst. 5 a rozumí se jí nejen „fyzická osoba, která je nebo byla ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem“, (tzv. domácí či vnitrostátní PEP), ale též „fyzická osoba, která obdobnou funkci vykonává nebo vykonávala v jiném státě, v orgánu Evropské unie anebo v mezinárodní organizaci“ (tzv. zahraniční PEP). Součástí této legální definice je také demonstrativní výčet takových funkcí se vztahem na národní i mezinárodní úroveň jako např. hlava státu, člen parlamentu, člen bankovní rady centrální banky, člen řídícího orgánu politické strany, soudce nejvyššího soudu. Dle ustanovení § 4 odst. 5 AML zákona se za PEP považují také osoby, které jsou na politicky exponovanou osobu napojeny (tzv. odvozené PEP). Patří sem skupina osob blízkých, osob v blízkém podnikatelském vztahu nebo skutečný majitel právnické osoby či svěřenského fondu založeného ve prospěch zahraniční či vnitrostátní PEP. Klientem, který musí být považován za PEP, je také právnická osoba či právní uspořádání, jehož skutečným majitelem je PEP, či osoba jednající ve prospěch PEP. Důležitým pravidlem (§ 54 odst. 8 AML zákona) pro délku trvání statusu klienta PEP a s tím spojených AML povinností a omezení je jejich uplatňování po dobu přiměřenou riziku plynoucímu z postavení dané PEP, nejméně však po dobu 12 měsíců od skončení výkonu takové funkce.

Je důležité věnovat pozornost výkladu pojmů „obchod“ a „obchodní vztah“, které jsou pro účely aplikace AML zákona stěžejní. Odrážejí totiž povahu činnosti povinné osoby, jsou spojeny s jejím klientem, což následně determinuje, jaká AML opatření a povinnosti uložené AML zákonem, v jakém okamžiku či rozsahu musí být povinnou osobou aplikována. Rozlišení a výklad těchto pojmů činí některým povinným osobám v praxi potíže. „Obchodem“ se dle § 4 odst. 1 AML zákona rozumí „každé jednání povinné osoby jednající v tomto postavení s jinou osobou, pokud takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné osoby jednající v tomto postavení nebo k poskytnutí služby této jiné osobě“. Obchod se tedy váže k nakládání s majetkem klienta, a to bez ohledu na to, zda pasivně či aktivně (tzn. bez ohledu na směr jeho toku) nebo se váže k poskytnutí služby klientovi. Obchod ve smyslu AML právní úpravy může mít dvojí povahu, zaprvé má charakter jednorázového obchodu mimo obchodní vztah (např. poskytnutí právní rady klientovi), nebo zadruhé půjde o obchod realizovaný v rámci existujícího obchodního vztahu s klientem (např. každá jednotlivá transakce realizovaná na bankovním účtu klienta). Při výkladu pojmu obchod je třeba aplikovat také ustanovení § 54 odst. 4 AML zákona, podle kterého platí pravidlo, že „Je-li obchod rozdělen na několik samostatných plnění, která spolu souvisí, je hodnotou obchodu součet hodnoty těchto plnění.“ Cílem tohoto ustanovení je zamezit jednání in fraudem legis, které spočívá v záměrném rozdělení obchodu tak, aby jeho hodnota nedosáhla limitu stanoveného pro plnění zákonných povinností, např. povinnost identifikovat klienta u jednorázového obchodu od hodnoty 1 000 EUR.

Pojem „obchodní vztah“ je definován v § 4 odst. 2 AML zákona. Vzniká mezi povinnou osobou a klientem, pokud je na bázi smluvního vztahu za podmínky jeho trvalosti nebo opakujících se plnění. V případě právnických profesí se bude jednat o obchodní vztah, pokud dojde k navázání smluvního vztahu s klientem (např. smlouva o úschovním účtu, smlouva o provedení dražby). Od 30. 12. 2024 by měla nabýt účinnosti již zmiňovaná novela AML zákona, která reviduje pojem obchodní vztah a nově nebude podmínkou, aby se jednalo o vztah „smluvní“.

Povinnosti spojené s prevencí, detekcí a zabráněním praní špinavých peněz, které povinné osoby musí dle AML zákona naplňovat, souvisí úzce s pojmem „podezřelý obchod“, který je obrazně řečeno středobodem boje proti praní špinavých peněz. Opatření spočívající v povinnosti detekce podezřelého obchodu povinnou osobou a následné jeho oznámení finanční zpravodajské jednotce, která provádí šetření podezřelých obchodů a přijímá v této souvislosti další opatření, má jednoznačně chránit finanční systém před jeho zneužitím pro účely praní špinavých peněz. Zjednodušeně lze podezřelý obchod charakterizovat jako obchod, kde existuje podezření na praní špinavých peněz, přičemž jeho přesná definice je zakotvená v § 6 AML zákona. Samotný pojem je definován v úvodu odstavce 1 „Podezřelým obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, nebo že obchod jinak souvisí nebo je spojen s financováním terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat,“ a pod písmeny a) až j) následuje demonstrativní výčet nejběžnějších znaků podezřelého obchodu, který však nezohledňuje specifičnost činností jednotlivých povinných osob. Judikatura Nejvyššího správního soudu potvrzuje širokou interpretaci pojmu podezřelý obchod a podporuje poznatky z praxe, které odhalují různorodost a dynamiku ve způsobech praní špinavých peněz. Pro povinnou osobu při vyhodnocování podezřelého obchodu vůbec není určující, co je zdrojovou trestnou činností a kdo je pachatelem, ale indicie, podle nichž je obchod hodnocen jako podezřelý, a to by mělo primárně vycházet z jejího hodnocení rizik praní peněz. Obligatorní podezřelý obchod, při jehož detekci musí vždy dojít k jeho oznámení FAÚ, je definován v § 6 odst. 2 AML zákona, který jej váže na problematiku provádění mezinárodních sankcí v ČR. Podrobný demonstrativní výčet znaků podezřelého obchodu, které jsou relevantní pro sledovanou činnost soudního exekutora, by měla ve své Metodice AML zpracovat Exekutorská komora v souladu s § 21 AML zákona.

 

Pokud se vrátíme k povinnostem, které vyplývají soudním exekutorům z AML zákona, jedná se zpravidla o kogentní normy, od nichž není možné se odchýlit (od jejich dispozice). Povinnosti ve vztahu ke klientovi jsou ve své posloupnosti u sledovaných činností následující: 

  • povinnost identifikace a kontroly klienta, 
  • pokud nastanou situace předvídané AML zákonem, které souvisí s problémy při identifikaci a kontrole klienta, pak povinnost neuskutečnit obchod, 
  • v případě zjištění podezřelého obchodu povinnost tento podezřelý obchod oznámit, 
  • povinnost odložit splnění příkazu klienta v souladu s § 20 AML zákona, tzn. aplikovat opatření, kdy za zákonem stanovených podmínek povinná osoba zajistí majetek na stanovenou dobu proti manipulaci, která by byla v rozporu s AML zákonem.

Co se týče povinnosti provést identifikaci a kontrolu klienta, tak se jedná o velmi důležité opatření, které tvoří základ pro další výše uvedená AML opatření. Povinná osoba by měla mít dostatek informací nejen o svém klientovi, ale i o jeho obchodech. Identifikace klienta má jasná pravidla pro aplikaci v § 7 AML zákona a její provádění v § 8 a § 8a AML zákona. Pro kontrolu klienta je stěžejní § 9, § 9a a § 9b AML zákona. U povinnosti identifikace a kontroly klienta zákon stanovuje určitou formu modifikace při jejím plnění. Míra rizik praní špinavých peněz totiž předurčuje, jak rozsáhlá identifikace a kontrola klienta by měla být provedena. Rozsahem a hloubkou provedení lze opatření identifikace a kontroly klienta rozlišit následovně: standardní identifikace a kontrola klienta (§ 7, § 8, § 8a, § 9 AML zákona), zesílená (§ 9a) a zjednodušená (§ 13). Při identifikaci a kontrole má klient povinnost součinnosti ve vztahu k povinné osobě, která mu vyplývá z § 8 odst. 10 a § 9 odst. 7 AML zákona. Pokud klient požadovanou součinnost povinné osobě neposkytne, vystavuje se riziku, že povinná osoba uplatní zákonné nástroje a opatření, kdy takové jednání klienta může být považováno za znak podezřelého obchodu, v jehož důsledku povinná osoba neprovede obchod klienta dle § 15 AML zákona (např. klient se odmítne podrobit identifikaci nebo má soudní exekutor pochybnosti o pravosti předložených dokladů) a při kumulaci dalších znaků takový podezřelý obchod oznámí FAÚ.

 

Povinnost identifikace klienta 

Identifikace klienta ve smyslu AML zákona musí být dle § 7 AML zákona provedena povinnou osobou, tedy i soudním exekutorem při výkonu sledované činnosti, když je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku 1 000 EUR. Bez ohledu na tento limit se pak identifikace provádí vždy, pokud jde o vznik obchodního vztahu (nikoliv tedy jednorázový obchod) nebo podezřelý obchod. Zde, s odkazem na vysvětlení klíčových pojmů výše, je vhodné poznamenat, že soudní exekutor by tak měl mít v rámci sledovaných činností jasně nastaveno, kdy se jedná o obchodní vztah a kdy jde o jednorázový obchod. 

Ustanovení § 8 odst. 1 AML zákona vyžaduje, aby první identifikace klienta nebo osoby, která za klienta jedná, byla provedena za fyzické přítomnosti identifikovaného. Jedná se o opatření proti praní peněz, kterým má dojít k minimalizaci rizika zastírání identity. Zákon však předvídá i možnost identifikovat klienta na dálku (§ 11 odst. 7 AML zákona), za využití prostředku pro elektronickou identifikaci (§ 8a odst. 1 písm. a) AML zákona) nebo prostředku bankovní identity (§ 8a odst. 1 písm. b) AML zákona), nebo prostřednictvím notáře či kontaktního místa veřejné správy tzv. zprostředkovaná identifikace (§ 10 AML zákona). Další možností je také převzetí identifikace klienta dle § 11 odst. 1 AML zákona od úvěrové nebo finanční instituce, a to za zákonem stanovených podmínek. V rámci procesu identifikace klienta je cílem nejen zjistit identifikační údaje identifikovaného v rozsahu, který stanovuje § 5 AML zákona, a zaznamenat je a ověřit v souladu s § 8 odst. 2 AML zákona, ale také zjistit, zda klient nebo osoba jednající za něj není PEP, nebo není osobou, vůči které ČR uplatňuje mezinárodní sankce (§ 8 dost. 8 AML zákona). Povinnost provést identifikaci se tedy váže nejen na klienta samotného, ale i na osoby jednající za něj, které mají současně povinnost doložit oprávnění k tomuto jednání, a povinná osoba ověří, zda a v jakém rozsahu je tato osoba oprávněna za klienta jednat. V případě, že identifikovaná osoba je PEP nebo osoba, vůči níž ČR uplatňuje mezinárodní sankce, musí povinná osoba přijmout další dodatečná AML opatření, která jí stanovuje AML zákon (viz § 9 odst. 1 písm. a) bod 2, § 9a AML zákona v případě PEP, § 18 ve spojení s § 6 odst. 2 AML zákona v případě mezinárodních sankcí). 

 

Povinnost kontroly klienta

Kontrola klienta je úzce spjata s identifikací klienta. Kdy se provádí kontrola klienta, vymezuje § 9 odst. 1 AML zákona, přičemž se zde odráží povaha vztahu povinné osoby s klientem, zda jde o jednorázový obchod nebo o obchodní vztah. Pokud jde o jednorázový obchod, pak kontrolu klienta provádí soudní exekutor za podmínky, že je hodnota obchodu 15 000 EUR či vyšší a musí být provedena před uskutečněním takového obchodu. Zákonodárce následně stanovuje pravidla, kdy se kontrola klienta provádí vždy, tj. bez ohledu na hodnotu obchodu, např. obchod s politicky exponovanou osobou, s osobou z tzv. vysoce rizikové třetí země a v případě vzniku obchodního vztahu nebo při podezřelém obchodu. Povinnost řádného provedení kontroly klienta explicitně vyplývá z ustanovení § 9 AML zákona, přičemž za podmínek stanovených v § 9a AML zákona je soudní exekutor povinen provést hloubkovou, tedy zesílenou identifikaci a kontrolu klienta. Základní pravidla pro řádné splnění kontroly klienta vycházejí zejména z § 9 odst. 2 a 3 AML zákona. Tyto normy vymezují minimální standard kontroly klienta, tzn. obsah a rozsah této kontroly, který je determinován možnými riziky AML v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu nebo obchodu a na povaze sledované činnosti. S ohledem na omezený prostor pro detailní výklad povinnosti kontroly klienta je možné odkázat na metodický pokyn FAÚ č. 9, který se kontrolou klienta velmi podrobně zabývá včetně možnosti aplikovat zjednodušenou identifikaci a kontrolu klienta. Pozornost si však ještě zaslouží nový institut „Neprovedení kontroly klienta“ zavedený v § 9b AML zákona, jehož účelem je vytvořit povinným osobám, a také FAÚ, nástroj k zabránění varování klienta, pokud je nebo má být plněna povinnost kontroly klienta a jde o případ s podezřením na praní špinavých peněz. Toto opatření může být uplatněno z rozhodnutí povinné osoby, která však následně musí oznámit podezřelý obchod a tuto skutečnost uvést a popsat, nebo na základě pokynu FAÚ. 

Postup při provádění identifikace a kontroly klienta soudním exekutorem je možné demonstrovat na následujícím příkladu. Mezi soudním exekutorem a vlastníkem nemovitosti má dojít k uzavření smlouvy o provedení dražby, na základě níž má soudní exekutor provést dobrovolnou dražbu nemovitosti ve smyslu § 76 odst. 2 exekučního řádu. Jedná se tedy o sledovanou činnosti, při níž je soudní exekutor povinnou osobou dle AML zákona. S ohledem na povahu této činnosti a smluvní vztah se bude jednat o obchodní vztah ve smyslu § 4 odst. 2 AML zákona. Identifikace bude provedena u klienta fyzické osoby, a to za její fyzické přítomnosti před vznikem obchodního vztahu, tj. podpisem výše uvedené smlouvy. Klient předloží průkaz totožnosti, ze kterého soudní exekutor zjistí a zaznamená všechny identifikační údaje, které požaduje zákon (§ 5 odst. 1 písm. a) AML zákona). Současně zjistí a zaznamená, zda klient není PEP či osoba, vůči níž ČR uplatňuje mezinárodní sankce. Pokud není klient PEP, není třeba na základě zákona přistupovat ke zpřísněné kontrole klienta dle § 9a AML zákona. Jelikož se jedná o obchodní vztah, provede soudní exekutor při jeho vzniku i prvotní kontrolu klienta, při níž by měl zjistit informace k účelu dražby a informace ke klientovi a nemovitosti ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) a e) AML zákona. Následně v rámci realizované dražby bude soudní exekutor považovat za klienta i osobu vydražitele, u níž musí provést identifikaci v souladu s AML zákonem a v rámci kontroly klienta zjistit informace v souladu s § 9 odst. 2 a 3 AML zákona, zejména přezkoumat zdroj finančních prostředků, které slouží k úhradě předmětu dražby, tj. nemovitosti. Pokud by např. došlo ke zjištění, že vydražitel je osobou, která je podezřelá ze zapojení do trestné činnosti, v rámci níž mohlo dojít k získání nelegálního výnosu (např. z korupce, podvodu, zpronevěry), jedná se o významný znak podezřelého obchodu a povinná osoba musí oznámit podezřelý obchod dle § 18 AML zákona, přičemž soudní exekutor bude postupovat níže uvedeným způsobem.      

 

Povinnost neuskutečnění obchodu

Tato povinnost je zakotvena v kogentním ustanovení § 15 AML zákona a k jejímu plnění má dojít v případech, kdy není možné zajistit splnění povinnosti řádně identifikovat a provést kontrolu klienta. Primárně tak jde o nástroj povinné osoby, aby splnila svou povinnost identifikace a kontroly klienta dle AML zákona. V § 15 odst. 1 jsou stanoveny zákonné podmínky pro aplikaci tohoto opatření, pokud je dána povinnost identifikace nebo kontroly klienta a nastane některá ze situací předvídaných tímto ustanovením. Pak povinná osoba s ohledem na konkrétní případ a v rámci svého uvážení aplikuje jedno z následujících opatření - neuskuteční obchod, nenaváže obchodní vztah anebo ukončí obchodní vztah s klientem. Norma zakotvená v § 15 odst. 2 AML zákona pak nedává povinné osobě prostor pro uvážení, ale explicitně ukládá, že „Povinná osoba neuskuteční obchod s politicky exponovanou osobou, a to ani v rámci obchodního vztahu, pokud jí není znám původ peněžních prostředků nebo jiného majetku užitého v obchodu.“ Pokud např. klient při prováděné kontrole odmítá poskytnout povinné osobě požadované informace nebo dokumenty, povinná osoba neprovede obchod s tím, že klienta informuje o aplikaci § 15 AML zákona a jeho zákonné povinnosti součinnosti (§ 9 odst. 7  AML zákona). Jestliže klient následně součinnost poskytne, odpadne důvod pro uplatňování tohoto opatření. V opačném případě je na místě oznámit podezřelý obchod s trvající aplikací opatření dle § 15 AML zákona. 

 

Povinnost oznámit podezřelý obchod

Soudní exekutor musí při podezření, že došlo, dochází či může dojít k praní špinavých peněz, splnit svoji oznamovací povinnost dle § 18 AML zákona. Z jeho strany dochází k oznámení podezřelého obchodu bez zbytečného odkladu FAÚ, a to prostřednictvím Exekutorské komory dle § 26 odst. 3 písm. b) AML zákona, tj. na rozdíl od většiny povinných osob, které oznamují podezřelý obchod FAÚ přímo. Neurčitý právní pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat v souvislosti s předchozí právní úpravou, kdy AML zákon stanovoval lhůtu 5 kalendářních dnů, za což byla Česká republika hodnocena negativně v rámci mezinárodních hodnocení v oblasti AML, jelikož tato lhůta byla shledána jako příliš dlouhá. Ustanovení § 18 odst. 1 AML zákona předvídá i případy, kdy je třeba oznámit podezřelý obchod „neprodleně“ po jeho zjištění, tj. v řádech hodin. Formu oznámení stanovuje § 19 AML zákona a požadavky na obsah zakotvuje § 18 AML zákona. Z těchto ustanovení vyplývá, že oznámení podezřelého obchodu se podává vždy písemně a je třeba zajistit důvěrnost předávaných informací, což v případě elektronické formy podání znamená, že povinná osoba nemůže využívat email, ale měla by využít datovou schránku nebo speciální zabezpečený kanál, který spravuje FAÚ. Obsah oznámení je pak zásadní pro další postup finanční zpravodajské jednotky, tedy FAÚ. Informace a dokumenty spojené s oznámením podezřelého obchodu musí splňovat zákonné požadavky, které FAÚ také upřesňuje na svých internetových stránkách. Spolu s oznámením podezřelého obchodu může dojít k uplatnění opatření odložení splnění příkazu klienta dle § 20 odst. 1 AML zákona, kterým dochází k dočasné blokaci majetku. 

Níže uvedená tabulka č. 3 zachycuje statistiku počtu oznámených podezřelých obchodů od soudních exekutorů, a to za období let 2014 až 2022. 

 

Tabulka č. 3 - Počet oznámení podezřelých obchodů (OPO) od soudních exekutorů

Rok

Přijatá OPO od soudních exekutorů

2014

1

2015

0

2016

0

2017

2

2018

2

2019

2

2020

2

2021

1

2022

1

Celkem

11

 

Obecné AML povinnosti

V tomto článku si stručně vyložíme také obecné AML povinnosti, a to s ohledem na povahu povinné osoby soudního exekutora. Obecné AML povinnosti pro soudní exekutory představují ve stručnosti tyto povinnosti:

  • Zavést a uplatňovat strategie a postupy vnitřní kontroly a komunikace k řízení rizik spojených s praním špinavých peněz, a to zejména na základě AML metodiky Exekutorské komory vydané v souladu s § 21 odst. 11 AML zákona a na základě vlastního systému vnitřních zásad ve smyslu § 21 odst. 1 AML zákona. Vlastní systém vnitřních zásad představuje konkrétní návod pro zaměstnance povinné osoby k uplatňování povinností podle AML zákona. Tento systém je založen na rizikově orientovaném přístupu, tzn. že při jeho vytváření se vychází z identifikace a hodnocení rizik praní špinavých peněz, kterým je sledovaná činnost soudního exekutora vystavena a která se vážou také na jejich klienty, viz § 21a AML zákona. V návaznosti na to jsou pak povinnou osobou zavedeny a uplatňovány přiměřené postupy k minimalizaci rizik praní špinavých peněz. 
  • Určení kontaktní osoby pro účely plnění povinností v oblasti boje proti praní peněz (zejména povinností spojených s oznámením podezřelého obchodu a s informační povinností) upravuje § 22 AML zákona. Metodika AML Exekutorské komory by měla svým členům upřesnit, kdo takovou osobou může být, přičemž by se mělo vždy jednat o osobu s odpovídající úrovní znalostí problematiky AML. Soudní exekutor nemá na základě současné právní úpravy zakotvenu povinnost zaslat údaje ke kontaktní osobě FAÚ jako je tomu u úvěrových a finančních institucí. To se s největší pravděpodobností změní v souvislosti s novelou AML zákona, která má nabýt účinnosti k 30. 12. 2024.
  • Povinnost školit zaměstnance, kteří se mohou při výkonu své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody, upravuje § 23 AML zákona. Školení v oblasti AML musí být provedeno nejméně jedenkrát za 12 měsíců a u nových zaměstnanců platí, že musí být proškoleni před zařazením na takové pracovní místo.  
  • Povinnost uchovávat informace, jejichž rozsah je vymezen v § 16 odst. 1 pod písm. a) až h) AML zákona, mají povinné osoby po dobu 10 let od uskutečnění obchodu mimo obchodní vztah nebo od ukončení obchodního vztahu s klientem. Informace musí být uchovávány způsobem a v rozsahu, který zajistí průkaznost jednotlivých obchodů a postupů s nimi spojených.
  • Povinnost mlčenlivosti stanovená v § 38 AML zákona se podle odstavce 1 vztahuje na skutečnosti týkající se oznámení a šetření podezřelého obchodu, úkonů učiněných FAÚ nebo plnění informační povinnosti dle § 24 odst. 1 AML zákona. Adresátem této povinnosti jsou všechny povinné osoby, nevyjímaje soudní exekutory, a jejich zaměstnance. Touto mlčenlivostí je vázán každý, kdo se o skutečnostech, které mlčenlivosti podléhají, dozví. K prolomení této mlčenlivosti může dojít v souladu s § 38 odst. 4 v odůvodněných případech prostřednictvím předsedy vlády nebo v jednotlivých případech jím pověřeného člena vlády, který zprostí osobu povinnosti mlčenlivosti. Výjimky z mlčenlivosti pak taxativně vymezuje § 39 AML zákona, který v odstavcích 1 až 3 stanovuje, vůči komu a za jakých podmínek je mlčenlivost prolomena. Na soudní exekutory se však uplatní § 40 AML zákona, což je zvláštní ustanovení o mlčenlivosti. Podle tohoto ustanovení se § 39 na soudní exekutory nevztahuje s výjimkou odstavce 1 písmena e) a n), které prolamují mlčenlivost pro dozorčí úřady uvedené v § 35 odst. 1 AML zákona (tj. Exekutorská komora a FAÚ) a správce daně při poskytování informací při plnění povinností stanovených daňovým řádem povinné osobě. Výjimka z AML mlčenlivosti ve vztahu ke klientovi soudního exekutora je upravena v § 40 odst. 3 AML zákona. V souladu s ní není soudní exekutor ve vztahu ke klientovi povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech uvedených v § 38 odst. 1 AML zákona za podmínky, že mají být tyto skutečnosti klientovi sděleny ve snaze odradit ho od zapojení se do nelegální činnosti.

 

Úloha Exekutorské komory v oblasti AML

AML zákon ukládá všem dotčeným profesním komorám důležitý úkol, který má nejen jejich členům umožnit řádné plnění povinností dle AML zákona, ale současně také zajistit sjednocení přístupu k rizikům praní špinavých peněz a k aplikaci příslušných AML opatření v rámci sledovaných činností u daného typu povinné osoby. Exekutorská komora tak má dle § 21 odst. 11 AML zákona uloženou povinnost vypracovat pro své členy písemnou metodiku k zavedení a uplatňování strategií a postupů k účinnému zmírňování a řízení rizik spojených s praním špinavých peněz při výkonu sledované činnosti jejími členy. Součástí této metodiky je i písemné hodnocení rizik praní peněz, při němž musí komora posuzovat a zohlednit výsledky hodnocení rizik na úrovni České republiky (NRA), výsledky nadnárodního hodnocení rizik na úrovni EU (SNRA), faktory možného zvýšeného rizika podle přílohy č. 2 k AML zákonu a další dostupné informace, které souvisí s těmito riziky ve vztahu ke sledované činnosti jejích členů (§ 21 odst. 11 a § 21a odst. 4 AML zákona). Komora musí tuto metodiku a její změny doručit FAÚ v zákonem stanovené lhůtě k její revizi a odhalení případných nedostatků, které je třeba odstranit. 

Jak již bylo výše uvedeno, v souvislosti s povinností oznámit podezřelý obchod soudním exekutorem má Exekutorská komora pravomoc přijímat oznámení podezřelého obchodu oznámené podle § 18 AML zákona členy komory a následně povinnost oznámení přezkoumat z hlediska ochrany práv klienta a zda má náležitosti požadované pro oznámení podezřelého obchodu a postoupit oznámení Finančnímu analytickému úřadu bez zbytečného odkladu nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne zjištění podezřelého obchodu (§ 26 odst. 4 AML zákona). Pokud požadované náležitosti nemá, pak na to komora upozorní oznamovatele, který provede nápravu. 

Exekutorské komoře byla ustanovením § 35 odst. 1 písm. d) AML zákona svěřena věcná působnost k výkonu správního dozoru, která je pouze v rovině kontrolní činnosti, ale již jí nebyla (na rozdíl od jiných profesních komor) svěřena pravomoc projednávat přestupky podle AML zákona u soudního exekutora. Exekutorská komora má povinnost provést kontrolu dodržování povinností vyplývajících z AML zákona vždy, když obdrží písemný podnět FAÚ. V této souvislosti má povinnost písemně FAÚ uvědomit o zahájení kontroly a o jejím výsledku (§ 37 odst. 1 AML zákona). Pokud by komora nezahájila kontrolu nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy jí byl podnět doručen, pak má FAÚ subsidiární roli dozorového orgánu v oblasti AML a může za zákonem stanovených podmínek takovou kontrolu provést (§ 37 odst. 2 až 5 AML zákona). Porušení AML povinností členem komory již není kárným proviněním, ale přestupkem dle AML zákona, což s sebou přineslo zásadní změny nejen v objektu, kdy u přestupků v AML zákoně je jím veřejný zájem na předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, oproti kárnému provinění, kde jím je řádný výkon profese, ale také v rovině přísnějšího postihu, který je spojen s přestupkovou odpovědností a správně trestním postihem dle AML zákona, kde je peněžitý trest mnohem přísnější. Přestupky soudních exekutorů podle AML zákona projednává FAÚ, protože Exekutorská komora obecně není příslušná ke kárnému řízení se soudními exekutory a jejich správní disciplinární delikty projednává kárný soud, kterým je Nejvyšší správní soud. 

S postavením Exekutorské komory jako dozorčího orgánu souvisí také povinnost zakotvená v § 37 odst. 7 AML zákona, a to informovat bezodkladně FAÚ, pokud Exekutorská komora zjistí skutečnosti, které by mohly souviset s praním špinavých peněz a povinnost současně sdělit všechny informace v rozsahu oznamování podezřelého obchodu. Výjimkou z této povinnosti jsou informace, které podléhají profesní povinnosti mlčenlivosti. Jedná se v podstatě o oznamovací povinnost „podezřelého obchodu“ ze strany dozorčích orgánů vůči FAÚ.

Mezi povinnostmi, které AML zákon ještě po Exekutorské komoře vyžaduje, je také povinnost předložit FAÚ do konce ledna každého roku přehled o počtu oznámení o podezřelých obchodech, která v daném kalendářním roce obdržela, a počtu oznámení, která předala FAÚ a která nikoliv. Tento přehled příslušná profesní komora ve stejné lhůtě zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 26 odst. 4 AML zákona). 

 

Příklad některých sledovaných činností relevantních pro účely AML

Ne všechny další činnosti vymezené v exekučním řádu jsou relevantní pro oblast AML, jako např. provádění autorizovaných konverzí dokumentů nebo zjištění a správa majetku v trestním řízení. Proto se zde zaměříme na sledované činnosti, kde je relevance možné spatřovat. 

Jako praktický příklad další činnosti soudního exekutora ve smyslu § 74 odst. 1 exekučního řádu, která má nepochybně úzkou vazbu na jeho úlohu povinné osoby dle AML zákona, při níž může pojmout podezření na praní špinavých peněz, je dle komentářové literatury právní pomoc spočívající v úkonech, při nichž „exekutor může předtím, než je mu doručeno pověření jeho osoby vedením této exekuce, v rámci další činnosti pátrat po majetku povinného zejména vytěžováním veřejně přístupných zdrojů informací, hlavně veřejně přístupných databází údajů o majetku osob (katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, rejstřík ekonomických subjektů aj.), analyzovat zjištěné údaje a připravovat se na postup v rámci exekuční činnosti“. Při této činnosti může soudní exekutor detekovat podezřelý obchod ve vztahu k povinnému, avšak povinnost identifikace a kontroly klienta, tj. povinného, zde nebude schopen naplnit. S ohledem na specifickou činnost soudního exekutora by i za těchto okolností mělo dojít k oznámení podezřelého obchodu, což ostatně AML zákon předvídá u povinné osoby typu insolvenční správce, která má povinnost oznámit podezřelý obchod bez povinnosti identifikovat klienta v rozsahu požadovaném AML zákonem či provést kontrolu klienta. Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že AML zákon by měl ve vztahu k některým sledovaným činnostem de lege ferenda reflektovat rozsah plnění některých AML povinností.

Dobrovolné dražby vykonávané soudním exekutorem na základě § 76 odst. 2 exekučního řádu se mohou týkat movité nebo nemovité věci. Tyto dražby jsou vykonávané na základě návrhu vlastníka věci či osoby oprávněné s takovou věcí disponovat, jako např. insolvenční správce. Dobrovolná dražba, u níž je soudní exekutor povinnou osobou, se tak bude zpravidla provádět pro vlastníka v rámci insolvenčního řízení nebo v rámci likvidace dědictví, přičemž vždy dojde k sepsání smlouvy o provedení dražby. Vedle toho soudní exekutor provádí dle výše uvedeného ustanovení také veřejnoprávní dražby z pověření či na návrh jiného veřejnoprávního orgánu, např. orgánu činného v trestním řízení či soudu. V těchto případech nebude veřejnoprávní orgán v postavení klienta, ale soudní exekutor uplatní povinnosti dle AML zákona vždy vůči vydražiteli.  

Provádění úschov soudním exekutorem má z věcného hlediska souvislost jen s určitým řízením (soudní, správní, exekuční či rozhodčí). Tato sledovaná činnost by měla být považována za obchodní vztah ve smyslu AML zákona, obdobně jako je tomu u notářských či advokátních úschov. Metodika AML vydaná Exekutorskou komorou by měla pro své členy specifikovat situace, kdy dochází k využití exekutorské úschovy a podle toho stanovit, kdo by měl být považován za „klienta“. Zejména postavit najisto otázku postavení veřejnoprávních orgánů, které tuto úschovu vyžadují.     

 

Vztah AML zákona k činnosti soudního exekutora

Na závěr by mělo být vysloveno to, co lze číst mezi řádky tohoto článku. Současné znění AML zákona ve vztahu ke sledované činnosti soudního exekutora je velice úzké a nereflektuje činnost soudního exekutora komplexně a systémově. Mělo by dojít k přehodnocení sledovaných činností této povinné osoby nejen ve vztahu k rizikům praní špinavých peněz, které jsou v ČR identifikovány, ale také ve vztahu k činnosti jiných povinných osob (zejména insolvenčního správce, dražebníka podle zákona o veřejných dražbách při činnosti související s dražbou nemovité věci). V této otázce by de lege ferenda mělo dojít k úpravě AML zákona, a to zejména k vynětí některých dalších činností ze sledovaných činností, a naopak zařazení provádění nedobrovolných dražeb v rámci exekutorské činnosti mezi sledované činnosti, jako je tomu v jiných členských státech, např. Belgie, Lucembursko, Slovensko, aj. Praxe totiž dlouhodobě ukazuje, že dražby, včetně těch nedobrovolných, jsou využívány k praní špinavých peněz.  

1 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník  
2 Financování proliferace, nebo-li financování šíření zbraní hromadného ničení.  
3 Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších  
předpisů

4 Soudní exekutoři byli původně zakotveni v ustanovení § 1a odst. 7 písm. i) zákona č. 61/1996 Sb.

5 Směrnice Rady 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz, ve znění směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/97/ES ze dne 4. prosince 2001, čl. 2a odst. 5.

6 Exekutorská komora České republiky [online]. [cit. 11.08.2024]. Dostupné z: https://ekcr.cz/vyhledat-exekutora

7 Jedná se o zjištění nesrovnalost podle zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů.

8 Povinnost zavedení a uplatňování strategií a postupů vnitřní kontroly a komunikace ke zmírňování a účinnému řízení ML/FT rizik identifikovaných v hodnocení rizik (tzv. systém vnitřních zásad, zkráceně „SVZ“)

9  HLAVINOVÁ, Markéta. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu: komentář. 3. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2022. Beckovy komentáře, s. 235. ISBN 978-80-7400-860-3.

10  Z anglického „politically exposed person“.

11  Metodický pokyn FAÚ č. 7 „Opatření vůči politicky exponovaným osobám“ uvádí v příloze č. 1 seznam vnitrostátních funkcí PEP, který je taxativním výčtem. Dostupné na https://fau.gov.cz/files/mp-c-7-opatreni-vuci-pep-vnitrostatni-seznam-funkci-pep-17-7-2024.pdf. 

12  § 4 odst. 2 AML zákona „Smluvní vztah mezi povinnou osobou jednající v tomto postavení a jinou osobou, jehož účelem je nakládání s majetkem této jiné osoby nebo poskytování služeb této jiné osobě, jestliže je při vzniku smluvního vztahu s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že bude trvající nebo bude obsahovat opakující se plnění.“

13 Rozsudek Nejvyššího správního soudu 6 Afs/2019-55 ze dne 7. 5. 2020

14  § 8 odst. 6 AML zákona

15  Metodický pokyn FAÚ č. 9 „Kontrola klienta“. Dostupné na https://fau.gov.cz/files/metodicky-pokyn-c-9-kontrola-klienta-urceny-uverovym-a-financnim-institucim.pdf 

16 Klient se odmítne podrobit identifikaci či kontrole klienta, nebo neposkytne potřebnou součinnost při kontrole klienta, z jiného důvodu nelze provést identifikaci anebo kontrolu klienta, nebo má povinná osoba pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem nebo o pravosti předložených dokladů

17  Zdrojem data FAÚ.

18  KASÍKOVÁ, Martina. Exekuční řád: komentář. 5. vydání. Beckova edice komentované zákony. V Praze: C.H. Beck, 2022. ISBN 978-80-7400-855-9, s. 672-678.

 

 

Text: JUDr. Ing. Magdaléna Plevová

Ředitelka právního odboru FAÚ