Lenka Vostrá: Elektronizace justice není jen digitalizace papíru

V červnu loňského roku jste byla jmenována ředitelkou Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky. Jak Vás profesní a osobní život dovedl až do vrcholové funkce jedné z nejvýznamnějších právních výzkumných institucí v zemi?

V prostředí Akademie věd ČR i jejího právně-vědního ústavu se pohybuji již od absolutoria právnické fakulty. Akademie věd má v současné době 54 výzkumných ústavů různého oborového zaměření. V „našem“ výzkumném ústavu jsem postupně za ty dlouhé roky vykonávala funkci vědecké tajemnice, k tomu si přidala v tehdejší rané době grantových agentur i práci projektové manažerky, v posledních letech jsem působila jako zástupkyně ředitele ústavu. Mezitím jsem 8 let spoluřídila Akademii věd ČR jako členka Akademické rady ČR s velkou agendou koordinace majetkových záležitostí a vnitřní legislativy. Takže se dá říct, že jsem jako vědecká manažerka vyrostla od píky. Přišlo mi tedy skoro přirozené přihlásit se do výběrového řízení na pozici ředitele, respektive ředitelky ústavu, jakkoliv jsem věděla, že žena ve vedení ústavu za 70 let jeho existence ještě nestála. Všechno je ale jednou poprvé, že? 

 

Co obnáší výkon funkce ředitelky ve výzkumné instituci? Máte kromě manažerských činností i čas věnovat se výzkumu a vědecké práci?

Pokud mohu posoudit s ohlédnutím na uplynulá desetiletí v akademickém prostředí, tak se za tu dobu funkce ředitele, respektive ředitelky, zásadně proměnila, podobně jako se proměnily výzkumné organizace a svět kolem nás. Výzkum se řídí mnohem přísnějšími pravidly z hlediska hospodaření, čerpání dotací, ale také kritérii typu plnění výkazů, timesheetů, stanovení plánů typu využívání dat, kyberbezpečnosti a samozřejmě plánů slaďování pracovního a rodinného života, včetně gender equality plan. Takže manažerská činnost a výkaznictví je v současné době nezbytně mou hlavní pracovní náplní. Naštěstí mám vedle sebe řadu skvělých lidí, například si práci nedokážu představit bez spolupráce se svojí zástupkyní pro projektovou činnost. Přesto se snažím vyšetřit si čas na vlastní vědeckou práci, v loňském roce spatřila světlo světa kniha rozhovoru s profesorem Karlem Eliášem nejen o tvorbě občanského zákoníku. Spolu s knihou jsme vydávali poctu k jeho významnému životnímu jubileu. Finální práce na obou knihách byly po pravdě vyčerpávající, ale na slavnostním křtu už vládla jen radost a myslím, že si oslavu všichni pozvaní užili. V letošním roce se vrháme s několika kolegy na psaní komentáře k novému zákonu o výzkumu.

 

Ústav státu a práva loni oslavil 70 let své existence. Jak byste stručně popsala hlavní důvody pro vznik Ústavu státu a práva a jak se poslání tohoto ústavu v průběhu času měnilo?

Tady bych si vypůjčila slova kolegy J. Kobera a kolegyně Z. Žáčkové zabývajících se právními dějinami. Vznikem Československé akademie věd následovalo tehdejší Československo úspěšný zahraniční model zakládání neuniverzitních výzkumných institucí uspořádaných do širších výzkumných struktur. Počátky tohoto modelu sahají před první světovou válku a po druhé světové válce se tento model stal široce nastoupeným řešením ve většině vyspělých států. U nás byl vývoj završen roku 1952 zřízením právě Československé akademie věd, do níž vplynuly i všechny starší vědecké instituce a struktury. Od počátku v Akademii figurovala právní věda, nejprve v podobě postupně tří právních kabinetů, posléze pak v podobě jednotného ústavu. Ústav práva ČSAV zahájil činnost 1. 2. 1955, později v roce 1961 byl název doplněn na Ústav státu a práva. Po svém vzniku se věnoval zejména mezinárodnímu právu veřejnému a právním dějinám. Právní věda vzhledem ke své roli ve společnosti byla předmětem ideologické kontroly, což mělo vliv i na výzkum. Postupně však s nástupem období „tání“ po roce 1956 začaly převládat svobodnější podmínky, jejichž vyvrcholením bylo pražské jaro roku 1968, mezi jehož přední protagonisty někteří ze zaměstnanců náleželi. V 70. a 80. letech došlo k rozšíření výzkumu a nově se objevilo srovnávací právo, právo životního prostředí nebo právní informatika a lingvistika. Oslavu 50 let existence jsme tehdy pojali jako jednu akci; nyní 70 let jako řadu akcí k výročí, z nichž hlavní slavnostní setkání se uskuteční letos v březnu. 

V současné době je ústav jedním z menších výzkumných pracovišť Akademie věd ČR jako jeho zřizovatele podle zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů. Pro českou vědu byla transformace pracovišť na veřejné výzkumné instituce zásadní, jakkoliv to nebyl z hlediska organizace a hospodaření snadný úkol, umožnila však pracovištím zapojení se do mezinárodních projektů a snazší čerpání finančních prostředků na vědu a výzkum na národní i evropské úrovni.

 

Můžete našim čtenářům blíže popsat význam a účel existence Ústavu státu a práva AV  ČR v roce 2026 a jeho roli v dnešním českém právním prostředí?

Ústav byl zřízen Akademií věd jako výzkumné pracoviště, jehož hlavní činností je výzkum v oblasti práva. Slovy zřizovací listiny přispívá ústav svou činností ke zvyšování úrovně poznání a vzdělanosti a k využití výsledků vědeckého výzkumu v praxi. Získává, zpracovává a rozšiřuje vědecké a právní informace. Vydává vědecké publikace (monografie, časopisy apod.), poskytuje vědecké posudky, stanoviska. Ve spolupráci s vysokými školami uskutečňuje doktorské studijní programy a podílí se na výchově vědeckých pracovníků a pracovnic. V rámci předmětu své činnosti rozvíjí mezinárodní spolupráci, včetně organizování společného výzkumu se zahraničními partnery, přijímání a vysílání stážistů, výměny vědeckých poznatků. Pořádá vědecká setkání, konference a semináře apod. a zajišťuje infrastrukturu pro výzkum. Právníkům je určitě znám časopis Právník, který vydáváme s tradicí zakladatele Karla Jaromíra Erbena datovanou počátečním rokem 1861.

 

Kdo jsou dnes hlavními „klienty“ ústavu? Kdo je hlavním uživatelem výstupů z jeho výzkumné práce - akademická obec, soudy, jiné právní profese či státní instituce?

Použití slova „klienti“ ve vztahu k výzkumné činnosti je unikátní, ale vlastně proč ne. Výstupy pracovišť sociálních a humanitních věd, mezi které se právní věda řadí, jsou samozřejmě zejména publikační, ale řešili jsme i projekty s výstupy typu databáze nebo software. Zajímavé je sledovat proměny, kdy k základnímu výzkumu podporovanému typicky Grantovou agenturou ČR se postupně ústav zapojoval do aplikovaného výzkumu podporovaného zejména Technologickou agenturou ČR. Spočítali jsme, že okolo roku 2023 řešil ústav přes dvacet projektů, což vzhledem k naší velikosti (něco málo přes 40 výzkumných pracovníků a pracovnic) je neuvěřitelné číslo. Část z nich pak byla ve spolupráci s veřejnou sférou. 

 

Může tyto výstupy využít také široká veřejnost? Zaměřuje se ústav také na to, aby se „přiblížil“ i laické veřejnosti?

Zde nemohu pominout projekt Národní právní dědictví podpořený Ministerstvem kultury, kde jsme reagovali na rozštěpení segmentu „digitálních“ a „nedigitálních“ právních textů. Uvědomili jsme si, že během posledních 15 let se pronikavě změnil způsob užívání práva, judikatury i právní literatury. Prohlubující se tendence k přehlížení „nedigitálního“ segmentu tak vede k diskontinuitě judikatury i právní nauky. Dalším problémem je i nedostatečná dostupnost starších právních textů. V průběhu několika let jsme proto digitalizovali a skrze indexaci textů volně zpřístupnili odborné i laické veřejnosti většinu historických právních dokumentů, které lze považovat za právní dědictví našich zemí, a učinili je tak lépe přístupnými a zkoumatelnými. Unikátní databáze NPD <http://npd.cz/> obsahuje zhruba 250 tisíc původních papírových dokumentů, jakými jsou historické sbírky judikatury (Bohuslav, Vážný aj.), historické právní časopisy, sborníky a encyklopedie nebo vybrané dosud nedigitalizované historické právní předpisy.

Vy ale přiblížením veřejnosti zřejmě myslíte spíše na oblast popularizace výzkumné činnosti. V tomto kontextu se ústav účastní akcí Akademie věd, například vlastními přednáškami v rámci populárního Týdne AV ČR nebo se podílí v rámci Otevřené vědy na vzdělávání středoškolské mládeže, kdy konkrétní studenti jako stážisté docházejí ke kolegům a kolegyním přímo k nám na ústav. Vědečtí pracovníci a pracovnice také vystupují v médiích nebo třeba na akcích neziskových organizací a komentují společensky relevantní témata.

V neposlední řadě musím uvést a trochu zde zpropagovat naši knihovnu, která má statut veřejné knihovny, a kromě tradiční výpůjční činnosti provádí na objednání také rešeršní činnost, která je u studentů i praktických právníků velmi „oblíbená“.

 

Jaké hlavní projekty ústav aktuální řeší? Jak se projeví jejich výstupy v každodenní právnické praxi? Jaké jsou v tomto ohledu Vaše ambice jako ředitelky ústavu? Spolupracujete s komerčním sektorem?

To je několik otázek najednou. Začnu u přehledu projektů. Ústav aktuálně řeší tři hlavní projekty: Problematika ochrany osobnostních práv v civilním právu kolegy Tomáše Doležala, projekt Klimatické právo pod tlakem kolegyně Hany Müllerové a projekt Prospěšný multiagentní AI avatar v malé demokratické společnosti (CZDEMOS4AI) kolegy Jána Matejky. Výstupy naznačují již názvy projektů. Hezkým konkrétním příkladem výstupu je také vyjádření vyžádané Ústavním soudem k otázce existence pozitivních závazků ČR ke snižování koncentrace skleníkových plynů v ovzduší, které psal tým kolegyně H. Müllerové. S komerčním sektorem pak souvisí například pořádání akcí, kdy jsme pod hlavičkou oslav uspořádali v listopadu loňského roku v Liblicích konferenci na téma ochrany vlastnictví, a to pohledem jak nauky občanského práva, mezinárodního práva, tak pohledem právní praxe. 

 

Podotýkám, že budovat kvalitní výzkumný tým a získat v dnešní době podporu řešení projektu není vůbec jednoduché. Například úspěšnost u Grantové agentury ČR se snížila v kategorii standardních grantů v posledních letech na zoufalých 15 %. Celkové nastavení financování vědy v ČR není úplně šťastné, nízký podíl institucionálního financování a vysoký podíl účelového financování nutí vědecké pracovníky a pracovnice trávit až 30 % svého času psaním návrhů projektů, celkově je pak segment společenských věd podfinancovaný. Moje ambice ředitelky výzkumné organizace jsou tak na jednu stranu velké, především pevně ukotvit ústav v mezinárodní síti, zřídit mezinárodní poradní sbor a podporovat výzkumné týmy i jednotlivce v nich v růstu jejich excelence. Víte, takovým svatým grálem ve vědě je projekt podpořený Evropskou vědeckou radou, tzv. ERC, a získání jeho řešení by bylo pro ústav velkým skokem kupředu. Nutno říct, že se k němu začalo směřovat již v minulém období a v současné době řešíme v ústavu projekt ERC CZ. Na druhou stranu jsou mé ambice zcela přízemní, a to zabezpečení klidného chodu ústavu a jistotu financování, jak uvádím výše.

 

Jaké nové oblasti výzkumu hodlá ústav otevřít, aby reagoval na aktuální výzvy rezonující v české společnosti?

To se ptáte trefně. V současné době diskutujeme novou výzkumnou koncepci. Od 1. 1. 2027 se stává účinným nový zákon č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, který na výzkumné organizace klade řadu požadavků včetně tvorby koncepcí příjemce a poskytovatele. Takže vyčkejte na výsledek, možná to může být námětem pro další rozhovor.

Domnívám se, že ústav svoji schopnost reagovat pružně na aktuální výzvy společnosti opakovaně prokázal a pokládám to za jednu z jeho předností. Například na počátku pandemie covidu-19 věnovali kolegové z týmu zdravotnického práva a bioetiky velkou část činnosti problematice alokace vzácných zdrojů a triáže. Byly zpracovány dvě verze materiálu obsahujícího doporučení pro rozhodování o alokaci vzácných zdrojů v době pandemie covid-19, přičemž druhé, výrazně rozšířené vydání nazvané Etická a právní východiska pro tvorbu doporučení k rozhodování o alokaci vzácných zdrojů při poskytování zdravotních služeb v rámci pandemie covid-19 obsahuje i schémata alokace vakcíny proti covid-19. 

 

V loňském roce proběhl II. sjezd českých právníků. Jak se Ústav podílí na spolupráci s Jednotou českých právníků a Asociací právnických fakult na přípravě III. sjezdu a na dalších aktivitách těchto spolků?

Obnovení myšlenky sjezdu právníků považuji za šťastný nápad. Osobně jsem se účastnila prvního sjezdu, se zájmem vyslechla úvodní příspěvek prof. Balíka o historii sjezdů, který čerpal zejména ze zpráv časopisu Právník. S vědomím zachování tradice jsem pak napsala o konání sjezdu krátkou zprávu do Právníka, aby naši následovníci za 100 let měli také z čeho čerpat. 

Ale vážně, první sjezd byl také podnětem k založení Asociace právnických fakult, které je ústav členem od počátku, jakkoliv to název nenapovídá. Prodlužovat název na Asociaci právnických fakult a Ústavu státu a práva AV ČR nám nepřišlo vhodné. Stávající spolupráce s děkany fakult v rámci Asociace, a to včetně přípravy III. sjezdu, si velmi vážím a jsem vděčná, že jsem mohla plynule navázat na odborné vazby, které vybudoval můj předchůdce ve funkci, kolega Ján Matejka.

 

Na stránkách ústavu se lze dočíst, že poskytuje i vědecká stanoviska, posudky a expertízy. Kdo se na ústav může obrátit a za jakých podmínek se mu dostane stanoviska? Existují oblasti, v nichž ústav právní stanoviska neposkytuje?  

Vědecká stanoviska, posudky a expertízy poskytuje ústav za úplatu v rámci pravidel daných jeho organizačním řádem. Zpracovávají se na základě písemné žádosti s přihlédnutím k časovým a kapacitním možnostem ústavu, jakož i k tomu, zda se žádost o stanovisko týká právních otázek obecného významu. Stanovisko je právním názorem výzkumného pracovníka či pracovnice nebo výzkumného týmu, který jej zpracoval. Nepředstavuje autoritativní ani závazný výklad práva a má pouze doktrinální povahu.

V posledních letech se kromě stanovisek na objednávku začínáme soustřeďovat také na tzv. police papery, které vznikají jako reakce výzkumných pracovníků na dané vědecké téma, respektive téma rezonující společností, ve kterém bychom rádi veřejnému sektoru „poradili“. Vydáváme je na svých webových stránkách nebo jako materiál Akademie věd tzv. AVeX, který je cílen na poslance, senátory, velvyslance apod. 

 

Poslední dobou v právnickém prostředí rezonuje požadavek na elektronizaci justice. Hovoří se o elektronickém spisu, digitalizaci soudních jednání, elektronické výměně dat mezi  všemi složkami justice. Právní informatika je přitom jednou z oblastí, jejímuž výzkumu se Ústav státu a práva věnuje. Jak nahlížíte na tuto problematiku? Máte nějakou konkrétní představu o tom, jak by elektronizace justice měla probíhat? Podílí se ústav nějakým způsobem na veřejném dialogu o elektronizaci justice, příp. kontaktují vás představitelé ministerstva spravedlnosti či justice se žádostmi o pomoc či konzultaci v této oblasti?

Pokud vím, kolegové specializující se na právní informatiku se v minulosti účastnili již řady jednání k elektronizaci Sbírky zákonů. Jako ústav jsme byli v 90. letech osloveni Ministerstvem spravedlnosti a vyvinuli právní informační systém, který byl pod značkou Legsys svého času jedním z nejlepších analytických nástrojů pro orientaci v tehdy stále více narůstajícím množství vydávaných právních předpisů. Dodnes vědecky pracujeme s tehdy vytvořenými databázemi, které jsou dosud udržovány. Jak jsem zmínila, v současnosti je v ústavu řešen interdisciplinární projekt Technologické agentury ČR s názvem CZDEMOS4AI, a to ve spolupráci s fakultami Univerzity Karlovy. Projekt propojuje právní, etická, pedagogická, mediální, bezpečnostní a psychologická témata a jeho cílem je zkoumat celospolečenské dopady aplikace umělé inteligence (dále jen „AI“) v nové fázi vývoje demokracie označované jako otevřená demokracie (open democracy). Ústav v tomto projektu výzkumně garantuje jedno ze čtyř klíčových témat, jehož cílem je vyvinout nástroj umělé inteligence analyzující současné i historické prameny práva.

Souvisejícím tématem je také elektronizace justice, kterou považuji za naprosto zásadní krok za předpokladu, že nepůjde jen o převod stávajících papírových procesů do digitální podoby. Jejím smyslem má být zjednodušení řízení, vyšší předvídatelnost, rychlejší a bezpečnější tok informací a lepší dostupnost justice pro její uživatele, a to napříč všemi právnickými profesemi. Klíčové proto je budovat elektronizaci jako celek, opomenuto by nemělo být ani řešení problému digitálního vyloučení (digitally divide), tedy skutečnost, že ne každý je schopen s těmito systémy efektivně pracovat. Současně by se mělo počítat i s možností využití nástrojů umělé inteligence, včetně vytěžování dat těmito systémy. Právě zde vidíme prostor i pro odborný vstup právní vědy, která by měla upozorňovat nejen na technické možnosti, ale i na právní limity a systémové dopady navrhovaných řešení.

 

Spolupracujete s profesními komorami? Jak konkrétně?

Přímou institucionální vazbu na profesní komory nemáme; spolupracujeme s nimi, pokud si to vyžádá řešení vědeckého projektu. Samozřejmě zástupce komor, a nejen je, zveme k účasti na vybrané akce, které pořádáme k prezentaci svých vědeckých výstupů.

 

Ústav se pochopitelně zabývá také oblastí civilního procesního práva, tj. i práva exekučního – jaké jsou dnes nejpalčivější právní problémy v této oblasti z pohledu právní vědy? Jaké výzvy mohou stát před ústavem při práci na poli exekučního práva?

Jak jsem uvedla v předchozích odpovědích, na rozdíl od právnických fakult, které pokrývají široké spektrum práva, je ústav vázán svým rozpočtem na počet výzkumných pracovníků a pracovnic. Soustředíme se obecně na teorii práva, právní dějiny a témata, kde dosahujeme excelentní úrovně. Pokud mám být konkrétní, jsou to již jmenované právo a technologie, zdravotnické právo nebo právo klimatu a udržitelnosti. Exekuční právo není prozatím zkoumaným oborem, vše ale závisí na vědeckých tématech, která eventuálně vzejdou z grantových projektů.

 

Máte doporučení pro praxi exekutorů, vycházející z vašich výzkumů, která by mohla zlepšit vymahatelnost práva a pomoct spravedlivě vyvážit práva věřitelů a dlužníků?

Tato oblast není předmětem mého odborného zájmu, nicméně v obecné rovině vidím nutnost posílení předvídatelnosti a proporcionality postupu exekutorů. Zásadní je srozumitelně komunikovat s účastníky a u každého zásahu pečlivě hlídat jeho přiměřenost. Vymahatelnost práva se nezvyšuje tvrdostí, ale hlavně rychlostí, právní jistotou a férovým přístupem k účastníkům řízení.  

 

Vzhledem k tematickému zaměření našeho odborného časopisu se nemůžeme nezeptat, jaký osobní názor máte na význam a činnost soudních exekutorů pro demokratický právní stát? Jaké největší výhody či nevýhody mělo podle Vás zavedení institutu soudních exekucí a soudních exekutorů do právního řádu v roce 2001?

Stejně jako náš výzkumný ústav, i exekutoři a exekutorky slavili, a to 25 let výročí exekučního zákona. Není to tak dlouhé období jako 70 let, ale domnívám se, že postavení exekutorů a exekutorek má v demokratickém právním státě nezastupitelný význam, protože bez reálného výkonu rozhodnutí by právo zůstávalo jen deklarací. Mám za to, že přijetí exekučního řádu v roce 2001 přineslo obrovskou profesionalizaci a efektivitu vymáhání práva, a samozřejmě také riziko, že ekonomická logika výkonu bude někdy v napětí s požadavkem přiměřenosti, odpovědnosti a důvěry veřejnosti. Na to Komora ale jistě klade důraz.