O kontraktu kontroly a využitelnosti v exekuční činnosti

Různorodost prováděných činností a věcí přináší široké možnosti při využití Smlouvy o kontrolní činnosti podle občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Účastníky tohoto smluvního vztahu jsou objednatel, který kontrolní činnost objednává, a kontrolor, který ji vykonává. Kontrolor se touto smlouvou zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení. Objednatel určí předmět, způsob a čas kontroly a zavazuje se zaplatit kontrolorovi odměnu. K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží. 

 

 K vývoji právní úpravy smlouvy o kontrolní činnosti

Smlouva o kontrolní činnosti jako smluvní typ byla dříve upravena v Zákoníku mezinárodního obchodu a posléze v obchodním zákoníku. Ve Slovenské republice je i v současné době upravena v obchodním zákoníku. Dnes je v České republice tato právní úprava obsažena v § 2652-2661 občanského zákoníku. Lze předpokládat, že kontrolorem (dříve definovaným jako vykonavatelem kontroly) bude začasté podnikatel s příslušným předmětem činnosti.

 

Základní ustanovení

Podle základního ustanovení tohoto smluvního typu se podle smlouvy o kontrolní činnosti v českém občanském zákoníku kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu. Podstatné náležitosti smlouvy tvoří:

• závazek kontrolora k nestrannému zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti,
• závazek kontrolora k vydání kontrolního osvědčení o tomto zjištění nebo ověření, 
• závazek objednatele k zaplacení odměny kontrolorovi.

 

Nejde o subtyp smlouvy o příkazu ani smlouvy o dílo. Nejde o obstarání záležitosti ani o vytvoření díla. Tato specifická smlouva slouží ke zjištění objektivního stavu. 

 

Nejedná se přitom jen o případné ověření množství nebo jakosti zboží, může být sjednána jakákoliv kontrolní činnost (např. kontrola vedení účetnictví, evidence majetku, hospodaření řízených organizací či jednotek, postupů při zadávání zakázek, provádění údržby, dodržování právních nebo interních předpisů při činnosti kontrolované osoby nebo organizační jednotky, správnosti nakládání se svěřenými hodnotami; může jít však také např. o provádění revizí elektroinstalací, zkoušek před převzetím stavebních objektů a technologických zařízení, pevnostní zkoušky konstrukcí, zkoušky výtahů a zvedacích zařízení, těsnostní zkoušky potrubí apod.). Velmi často se této smlouvy využívá ve výstavbě. Může se jí využívat i v exekuční praxi. 

 

Nestranný způsob kontroly

K případnému ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží. Kontrolor provede kontrolu s odbornou péčí podle stanoveného způsobu kontroly, doby, místa a rozsahu kontroly, se zřetelem i ke stavu, v jakém se předmět kontroly nacházel v době jejího provádění. Zjištěný stav popíše v kontrolním osvědčení. 

 

Kontrolní osvědčení může být různého dohodnutého druhu nebo druhu stanoveného zvláštními předpisy; může se např. jednat o osvědčení o jakosti a kompletnosti (potvrzující kvalitativní ukazatele zboží a osvědčující, že zboží obsahuje stanovená příslušenství), o atest (osvědčující zvláštní vlastnosti zboží), mj. i o revizní zprávy (kterými se ve stanovených obdobích potvrzuje provozuschopnost zařízení odpovídající právním předpisům, závazným technickým předpisům a normám) apod. Kontrolní osvědčení může být mj. vypracováno i před kontrolními prohlídkami. Kontrolní osvědčení může být mj. jedním z dokumentů při platbách s využitím dokumentárních akreditivů i při sjednání dokumentárních inkas. Může být též dohodnuto, že toto osvědčení bude přílohou dodacího listu, zjišťovacího protokolu apod. Dále se v praxi může sjednávat mj. i osvědčení při zjišťování stavu zásilky či kvality provedeného díla. (Výčet příkladů jen naznačuje široké možnosti realizace smlouvy.) Neplatnost ujednání smluvního vztahu není vázána až na přímé ovlivnění nestrannosti, ale stačí pouhá možnost takového ovlivnění. Charakteristickým rysem této smlouvy je totiž právě nestrannost. 

 

Kvalita, rozsah, způsob, doba a místo kontroly

Kontrolor provede kontrolu v rozsahu a způsobem obvyklým při obdobných kontrolách. Má se za to, že kontrola má být provedena bez zbytečného odkladu v místě, kde se předmět kontroly nachází. Objednatel oznámí kontrolorovi včas, kde se má kontrola uskutečnit. Objednatel poskytne kontrolorovi součinnost nutnou k provedení kontroly, zejména mu umožní potřebný přístup k předmětu kontroly. Mezi ostatní části smlouvy bude tedy zpravidla patřit způsob kontroly (zajišťující nestrannost), doba, místo a rozsah, jakož i popsání stavu předmětu kontroly. Kontrolor musí kontrolní činnost nestranně provést; nestranné provedení znamená, že výsledky kontroly také nesmí v kontrolním osvědčení nijak zkreslit, zatajit nebo jinak změnit. Podrobnosti týkající se způsobu a rozsahu kontroly by měly být sjednány ve smlouvě. Toto řešení lze jen doporučit. Avšak pokud by tomu tak nebylo, bude se provádět výše popsaným postupem - v rozsahu a způsobem obvyklým při obdobných kontrolách. 

 

Úplata a náklady

Právo kontrolora na odměnu vzniká provedením kontroly a vydáním kontrolního osvědčení. Společně s právem na odměnu vzniká kontrolorovi i právo na náhradu nákladů, které při provedení kontroly účelně vynaložil, ledaže z povahy těchto nákladů vyplývá, že jsou v odměně již zahrnuty. Kontrolor má nárok na úplatu po splnění povinnosti provést kontrolu a vydat kontrolní osvědčení. Není-li úplata smluvena, je objednatel povinen zaplatit úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly.

 

Vztah ke třetím osobám, vady kontroly, náhrada škody

Provedení kontroly se nedotýká právních poměrů mezi objednatelem a jinými osobami, zejména osobami, jimž je určen nebo od nichž pochází předmět kontroly. Provedení kontroly je vztahem mezi dvěma subjekty a nedotýká se jiných právních vztahů. Kontrolní osvědčení vystavené kontrolorem vůči objednateli kontroly, jehož stejnopis může být předán např. prodávajícímu zboží, nemůže nahradit oznámení vad kupujícím, nemůže obecně nahradit ani prohlídky zboží kupujícím. Jestliže kontrolor neprovedl kontrolu řádně, nevznikají mu nároky na odměnu, resp. na nutné a účelně vynaložené náklady, a objednatel může po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly od smlouvy odstoupit. Objednatel pak může postupovat podle ustanovení upravujících odpovědnost za škodu, případně uplatnit smluvní pokutu, byla-li sjednána.

 

Kontrolor je povinen nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti provést řádně kontrolu, jen pokud tato škoda nemůže být nahrazena uplatněním nároku objednatele vůči osobě odpovědné za vadné plnění, jež je předmětem kontroly. Prvotní je vždy náhrada škody odpovědné osoby; odpovědnost kontrolora je až druhotná. Kontrolor nahradí škodu způsobenou porušením povinnosti provést kontrolu řádně v tom rozsahu, v jakém objednatel nemůže účinně dosáhnout náhrady uplatněním práva z vadného plnění vůči tomu, kdo plnil kontrolovaný předmět. Kontrolor povinnost k náhradě škody nemá, opomenul-li objednatel vymáhat své právo vůči třetí osobě včas, nebo nemůže-li je vymáhat vzhledem k tomu, co s třetí osobou ujednal - viz ustanovení § 2660 odst. 1 občanského zákoníku. Omezení podle § 2660 odst. 1 neplatí, ujistil-li kontrolor objednatele, že bez ohledu na rozsah a způsob kontroly zjistí všechny vady, nebo ujistí-li objednatele, že kontrolní osvědčení je úplné a správné. 

 

Půjde-li o případy, kdy je kontrolor povinen nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti provést řádně kontrolu, přecházejí na něho zaplacením této náhrady nároky, které má objednatel vůči osobě odpovědné za vadné plnění předmětu kontroly tak, jako by mu byly tyto nároky postoupeny. Jedná se o případ zákonné cese (postoupení). I při realizaci tohoto smluvního typu je třeba věnovat pozornost konkrétnímu smluvnímu ujednání. 

 

Rovněž vzhledem ke stručnosti právní úpravy lze jen doporučit, tak jako i u jiných smluvních typů, vydání příslušných obchodních podmínek a usnadňovat kontraktaci smluvním odkazem na tyto podmínky (v obchodních podmínkách je možno také mj. stanovit i otázky placení, případně fakturování, splatnosti faktur, splatnosti úroků atp.). 

 

Možnosti a limity využití smlouvy o kontrolní činnosti v exekuční činnosti

Jádrem tohoto smluvního typu je nestranné odborné zjištění stavu věci nebo výsledku činnosti, což zní atraktivně i pro exekuční praxi. Nabízí se otázka, zda a v jakém rozsahu může exekutor využít v rámci své exekuční činnosti právě tento smluvní typ. Při zpeněžování movitých věcí, zejména vozidel, strojů nebo technicky složitějších zařízení, se exekutor může dostat do situace, kdy potřebuje objektivizovat faktický stav věci nebo poskytnout dražitelům přesnější informaci o předmětu dražby, zejména tam, kde nedochází na znalecké posouzení, to je oblast pro uplatnění smlouvy. 

 

Provedení kontroly se samo o sobě nedotýká právních poměrů mezi objednatelem a jinými osobami. Kontrolní osvědčení nenahrazuje rozhodovací činnost či jiné úkony soudního exekutora, nenaplňuje ani procesní práva účastníků. Jde pouze o odborný informativní výstup, který může mít podpůrný význam pro exekuci a její úspěšnost. Nejde o závazný právní podklad, není možné ani vhodné jej takto prezentovat vůči účastníkům a dalším subjektům zúčastněným na exekuci. Dobrým příkladem může být využití osvědčení jako dalšího z informativních podkladů poskytovaných zájemcům o dražbu vozu. V takové situaci může externí kontrolor ověřit například VIN, shodu údajů v dokladech s fyzickým stavem vozidla, zjevná poškození či známky provozuschopnosti. K činnosti kontrolora by měly být poskytnuty jen anonymizované údaje bez vlastníka či provozovatele, ale sloužící k identifikaci a popisu stavu vozidla. Z hlediska smysluplnosti využití lze doporučit, aby v kontrolním osvědčení bylo vždy výslovně uvedeno, které údaje byly ověřeny, z jakých dokladů a jaký rozsah kontroly byl proveden. V dražební vyhlášce je žádoucí uvést, že zájemcům je k dispozici kontrolní osvědčení, které představuje informativní odborný podklad o stavu vozidla zjištěném v uvedeném rozsahu ke dni kontroly. Nenahrazuje však zákonné úkony soudního exekutora, znalecký posudek ani právní garanci bezvadnosti či budoucí provozuschopnosti vozidla. Stále jsme v situaci, kdy soudní exekutor draží věc povinného, nelze na něj přenášet odpovědnost za stav dražené věci, ale je obezřetné myslet na to, jaké nové aspekty odpovědnosti by mohlo přinést zapojení kontrolního osvědčení.

 

Koncipování obsahu smlouvy se dá přiblížit dobře na tom, jaké výstupy a jaké odůvodnění bychom si představili při práci znalce, byť má jít jen o podpůrný výstup a jakou spolupráci i její zabezpečení například se správcem dat elektronického systému exekučních spisů.

 

Vždy by měl soudní exekutor uvážit, zda zapojení externího kontrolora bude účelné a hospodárné z hlediska veřejného zájmu na provedení exekuce, jaké jsou nezbytné potřebné údaje k jeho činnosti, zda je dostatečně smluvně zajištěna povinnost mlčenlivosti a bezpečnosti dat (kontrolora i případných jeho zaměstnanců či subdodavatelů) a vyloučeno přímé seznamování se s obsahem exekučního spisu, vymezen rozsah kontroly a odpovědnost kontrolora. 

 

Povinnost mlčenlivosti a bezpečnost dat

Povinnost mlčenlivosti soudního exekutora je vymezena široce, na to je třeba při sjednávání smlouvy důsledně pamatovat, stejně jako na další povinnosti stanovené k ochraně dat při nakládání s nimi, zejména z.č. 110/2019 Sb. o ochraně osobních údajů a v Nařízení EU 2016/679 (GDPR). 

Podle § 31 odst. 1 exekučního řádu, z.č. 120/2001 Sb., dále jen e.ř., je exekutor povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při provádění exekuční nebo další činnosti. Tato povinnost se vztahuje i na jeho zaměstnance a další osoby vymezené zákonem dle odst. 9 ustanovení. Exekuční řád v § 31 odst. 4 e.ř. výslovně řeší vztah exekutora k jeho zaměstnanci, kterého pověřuje jednotlivými úkony. U externí třetí osoby však takto výslovnou úpravu nenalézáme. O to více je třeba trvat na tom, aby byla třetí osobě předávána pouze data v anonymizovaném či v minimálním nezbytném rozsahu a aby smlouva obsahovala přísnou povinnost mlčenlivosti, zákaz dalšího poskytování údajů a povinnost bezpečného nakládání s dokumentací a fotodokumentací. Při úvaze o rozsahu informací pro kontrolora by bylo možné vycházet z toho, že i dražitelům dražební vyhláška poskytuje a musí poskytovat určitý rozsah informací o předmětu dražby. 

Obdobnou míru obezřetnosti (pokud jde o nutnost předávání dat, odpovědnost za jejich zpracování a mlčenlivost) vyžadují také smlouvy exekutorů se správci systémů elektronických spisů. Ty obvykle zahrnují pravidla o zpracování osobních údajů dle čl. 28 GDPR (Nařízení EU 2016/679), bezpečnostní a auditivní pravidla dle čl. 32 GDPR, přísnou povinnost mlčenlivosti navazující na § 31 ex. řádu a omezení přístupu k vedeným spisům na minimum. Zahrnutí do kontrolní smlouvy v obdobném rozsahu lze jen doporučit.

 

Odpovědnost kontrolora 

Zvláštní úprava odpovědnosti kontrolora je obsažena v citovaném § 2659 a 2660 občanského zákoníku. Podle § 2652 občanského zákoníku se kontrolor zavazuje nestranně zjistit stav věci a vydat kontrolní osvědčení. Kontrolu musí provést s odbornou péčí a zjištěný stav popsat v osvědčení (§ 2653). Podle § 2652 odst. 2 o. z.: k ujednání, které by mohlo ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost osvědčení, se nepřihlíží. Pokyn exekutora typu „nezjišťujte závady“ nebo „uveďte, že vozidlo je bez vad“ proto nemůže kontrolora zbavit jeho vlastní odpovědnosti. 

Protože kontrolor má provést kontrolu řádně tak, aby mu vznikl nárok na odměnu a náhradu nákladů, je zde záruka toho, že právě až s takovou řádnou kontrolou bude soudní exekutor tyto nároky spojovat. Současně soudní exekutor nemůže dosáhnout náhrady na povinném jako vlastníku předmětu kontroly, žádný takový soukromoprávní vztah mezi exekutorem a povinným zde není. O to více bude mít kontrolor zájem na provedení řádné kontroly. Ve smlouvě odpovědnost kontrolora mohou podporovat ujednání o požadavku odborné péče dle doložené kvalifikace, požadavek na předložení pojištění odpovědnosti, úprava obsahu kontrolního osvědčení, rozsahu kontroly a lhůt úkonů či sjednání povinnosti výslovně uvést omezení kontroly (na co nemohla a z jakých důvodů reagovat), specifikace odpovědnosti za neúplné nebo nepravdivé osvědčení, za porušení mlčenlivosti, či zachování bezpečnosti dat, a to i za pomoci smluvní pokuty nevylučující odpovědnost z náhrady škody. Užitečná je pak i úprava součinnosti k řešení bezpečnostních incidentů či řešení nedostatků osvědčení s následky porušení takové smluvní povinnosti. 

Jestliže osvědčení obsahovalo neúplnou či chybnou odbornou informaci, může být vedle smluvní odpovědnosti vůči objednateli významný také § 2950 občanského zákoníku: odborník odpovídá za škodu způsobenou neúplnou nebo nesprávnou placenou odbornou informací. Vůči kontrolorovi lze uvažovat například nároky dražitelů tam, kde osvědčení bylo výslovně určeno dražitelům a mělo být podkladem jejich rozhodnutí, bylo jim zpřístupněno před dražbou, vydražitel na ně při nabídce skutečně a rozumně spoléhal, kontrolor pochybil v rozsahu sjednané prohlídky a závada existovala již při kontrole. 

Ošetřením odpovědnosti kontrolora ani odpovědnost kontrolora vůči exekutorovi jako objednateli však není dotčena případná odpovědnost samotného exekutora vůči třetím osobám.

 

Odpovědnost soudního exekutora

Užití kontrolního osvědčení jako nezávazného podkladu například dražby movitých věcí je užitím v souvislosti s exekuční činností, spadalo by pod zvláštní úpravu zákonné odpovědnosti exekutora dle § 32 odst. 1 ex. řádu, podle něhož soudní exekutor odpovídá za újmu vzniklou v souvislosti s činností upravenou exekučním řádem. Je třeba připomenout, že v návaznosti na § 2894 odst. 2 obč. zák. se jedná o odpovědnost za majetkovou újmu s náhradou škody i nemajetkovou ve formě zadostiučinění, že pro ust. § 57 ex. řádu se uplatní finanční odškodnění, že v souladu s § 2895 obč. zák. jde o odpovědnost objektivní s možností liberace dle § 32 odst. 2 ex. řádu. Dle něj se exekutor odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Odpovědnost soudního exekutora je samostatnou a přímou odpovědností, a to i v případě, že činnost spadá pod § 4 z.č. 82/1998 Sb. v návaznosti na § 32 odst. 3 ex. řádu, neboť soudní exekutor odpovídá vedle státu, poškozený se na něj může přímo obracet. Při exekuci musí přitom soudní exekutor postupovat rychle a účelně, ale zároveň chránit práva účastníků i dotčených třetích osob (§ 46 odst. 1 exekučního řádu).

Soudní exekutor dle § 32 odst. 1 ex. řádu odpovídá i za činnost svých zaměstnanců, odpovědnost za činnost třetích osob jako těch, které ke své činnosti použije, tedy i kontrolora, by vyplývala z ust. § 2914 občanského zákoníku: ten, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám; jde-li však o osobu, která se zavázala vykonat činnost samostatně, posuzuje se její odpovědnost odlišně, přičemž ten, kdo ji použil, může ručit za škodu při nepečlivém výběru nebo nedostatečném dohledu.

 

Odpovědnost při aplikaci ust. § 2914 obč. zák.

Výklad ustanovení § 2914 obč. zák. nalézáme v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1221/2020. Ten řešil obecně významnou otázku, kdo odpovídá za újmu, jestliže hlavní osoba použije k plnění jinou osobu. Judikát by tak měl dopadat i na hodnocení odpovědnosti exekutora a kontrolora, když právě jeho by v souvislosti se svou exekuční činností exekutor použil. V příkladu odpovědnosti exekutora vůči dražitelům by se jednalo o odpovědnost exekutora nastupující ze zákona dle ust. § 32 ex. řádu (zvláštní úprava) ve spojení s § 2914 obč. zák. (možnost přičítání odpovědnosti kontrolorovi či exekutorovi).  

Podle judikátu je nutno rozlišovat činnost nesamostatného pomocníka konajícího podle pokynů hlavní osoby, pod její odpovídající kontrolou a v podřízeném postavení. Za škodu pak odpovídá hlavní osoba, byť podle konkrétních poměrů nemusí být vyloučena ani přímá odpovědnost pomocníka. Naopak u samostatného pomocníka, který se činnosti zavázal vykonávat samostatně, vlastním jménem a na vlastní riziko, je primární odpovědnost pomocníka, hlavní osoba za něj však ručí, jestliže jej nepečlivě vybrala nebo na něj nedostatečně dohlížela. Soud má zjišťovat skutečné fungování vztahu, kdo určoval metodu práce, dával závazné pokyny, kontroloval provedení a nesl riziko odborného výsledku.

Nezávislý odborný kontrolor bude zpravidla samostatným pomocníkem ve smyslu § 2914 věty druhé o. z., neboť sám určuje odbornou metodu prohlídky, odpovídá za správnost odborných zjištění, jedná vlastním jménem a na vlastní odborné riziko, exekutor může vymezit účel, rozsah, termín kontroly a zpřístupnění předmětu kontroly, ale nemůže legitimně určovat odborný závěr. To podporuje i § 2652 odst. 2 obč. zák.

Podle rozsudku 25 Cdo 1221/2020 by soud hodnotil, zda exekutor vybral osobu s odpovídající odborností a oprávněním, jasně vymezil rozsah kontroly, zajistil přístup kontrolora k vozidlu a podkladům, nepřehlédl zjevné rozpory či varovné indicie v osvědčení, osvědčení nezkrátil, neupravil nebo nepoužil zavádějícím způsobem, dražitelům zpřístupnil celý dokument včetně omezení prohlídky a výhrad kontrolora či nevydával osvědčení za bezvýhradnou garanci. Pouhá argumentace, že osvědčení vystavil externí subjekt, a proto za jeho obsah či užití soudní exekutor nenese žádnou odpovědnost, by s vysokou pravděpodobností nemohla uspět.

Samostatná odpovědnost kontrolora by nastupovala a s obranou vynaložením objektivně požadovatelné péče ve smyslu judikátu i liberace dle § 32 odst. 2 ex. řádu by soudní exekutor uspěl tam, kde byl řádně zvolený skutečně nezávislý kontrolor, kvalifikovaný odborník, jehož odborné závěry soudní exekutor neovlivňoval ani neměnil a dražitelům zpřístupnil úplné osvědčení i jeho omezení a kde tak exekutor neměl důvody pochybovat o správnosti osvědčení. Jiná situace by nastala, kdyby kontrolor vykonával činnosti pod významnými pokyny a kontrolou exekutora, například pokud by exekutor určoval nejen rozsah, ale i technické závěry, zakázal uvést vady, vyžadoval „prodejní“ nikoliv odborné formulace nebo osvědčení měnil. Podle logiky rozsudku 25 Cdo 1221/2020 by se posílil závěr o nesamostatném pomocníkovi a odpovědnost exekutora by byla výrazná. Jako nevhodnou variantu postupu soudního exekutora s jeho vlastní odpovědností lze uvést užití bezvadného osvědčení zavádějícím způsobem, například jestliže do dražební prezentace uvedl „vozidlo v perfektním technickém stavu“, ačkoli osvědčení obsahovalo významné výhrady, nebo dražitelům podstatné části zprávy nezpřístupnil. Zde je základ nároku především ve vlastním pochybení exekutora, nikoli v přičítání cizí odborné chyby. 

Samozřejmě předpokladem vzniku jakékoliv odpovědnosti zůstává to, že porušením povinnosti vznikla škoda, že zde byla příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a že zde nebyly důvody k liberaci. Kupříkladu zveřejnění či použití osvědčení jako podkladu dražby bylo jednáním v rámci exekuční činnosti, osvědčení či jeho prezentace obsahovaly podstatně nepravdivou či zavádějící informaci o stavu vozidla, informace byla objektivně způsobilá ovlivnit nabídku vydražitele a vedla k jím tvrzenému přeplacení, aniž by exekutor právě pro ignorování či prezentování nepravdivé či zavádějící informace prokázal, že škodě nemohl zabránit při veškeré objektivně požadovatelné péči.

 

Zájem na kontrolní činnosti

Osvědčení nestranného odborníka může okruh zájemců o dražbu, a tedy účinné vydražení zvýšit, při správném výběru kontrolora jde o cenný odborný pohled. To do jisté míry i podporuje obecný zájem na zdárné realizaci exekuce jako vynucení exekučního titulu, kdy zpřesňující odborné informace o předmětu dražby mohou jak ve prospěch oprávněného, tak povinného k zdárnému (úspěšnému) provedení exekuce přispět. 

Osvědčení by jistě zvýšilo i obecný zájem na transparentnosti a důvěryhodnosti procesu zpeněžení, když jde o objektivní zjištění stavu před dražbou zejména u movitých věcí, kde soudní exekutor činí odhad ceny a nedochází tak na znalecké ocenění, které zkoumá i stav věci. Osvědčení však nemůže nahrazovat znalecké posouzení tam, kde je ho třeba. 

Osvědčení pak může již ve fázi vydání dražební vyhlášky přispět k pravdivému a přesnému popisu skutečného stavu dražené věci. Nepravdivý nebo nepřesný popis skutečného stavu dražené věci v dražební vyhlášce totiž může představovat dle NS 20 Cdo 2840/2017 porušení zákona a vést k zásahu do rozhodnutí o příklepu. Právní význam má nepravdivý či nepřesný popis tehdy, pokud je v příčinné souvislosti s udělením příklepu, tedy pokud by bez tohoto pochybení dražba neproběhla stejným způsobem nebo se stejným výsledkem.

Při účelném využití kontraktace jsou i obhajitelné její náklady jako hotové výdaje exekuce, zejména tam, kde osvědčení umožnilo zpřesnit informace o předmětu dražby, jeho technický a faktický stav a jeho popis v dražební vyhlášce (osvědčení sloužilo k bezpečnému a hospodárnému zpeněžení), cena přitom byla přiměřená hodnotě věci a nebylo duplikováno to, co mohl soudní exekutor či vykonavatel zjistit či dost dobře u běžné věci popsat sám.

 

Z judikatury

Ke kontrolní činnosti je vhodné uvést i některé zásadní obecně související judikáty, a to pro předvídatelnost postupu soudů v případech, kdy se uplatní i judikatura starší.  

 

Za osvědčení lze považovat i zpracovaný posudek, a to při dodržení obsahu základního ustanovení tohoto smluvního typu. K základnímu ustanovení tohoto smluvního typu bývá proto uváděn Nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 11/2008: Podle názoru Ústavního soudu je posudek o zdravotním stavu souhrnem medicínských a biofyzikálních zjištění, k nimž dospěje posuzující lékař použitím exaktních přírodovědeckých metod.

 

K základnímu ustanovení bylo uveřejněno i Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2017 sp. zn. 32 Cdo 873/2017: Podstatnou částí smlouvy o kontrolní činnosti (…) je závazek provést nestranně určitou kontrolní činnost, k čemuž se sjednání plnění (…) vymyká návrhem opatření závěrečného vyhodnocení, tedy tzv. doporučující části auditu.

 

Není-li dohodnuto jinak, pak podle zákona se má za to, že kontrola má být provedena bez zbytečného odkladu. Text zákona uvedením textu „má se za to“ určuje vyvratitelnou domněnku. K tomu byl publikován Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 32 Cdo 1174/2014: V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka: pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, nestačí k tomu tato skutečnost - nebyla považována za prokázanou.

 

K problematice právní domněnky byl i vydán Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2017 sp. zn. 9 AS 10/2017: Ustanovení je formulováno jako vyvratitelná právní domněnka, ta připouští důkaz opaku. Důkazní břemeno vyvracení skutečnosti nese subjekt, který presumovanou skutečnost popírá.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 379/2001 pak řeší porušení smluvní povinnosti takto: Porušení smluvní povinnosti je protiprávním úkonem i ve vztahu k poškozenému, který není účastníkem smlouvy.

 

Další Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. 32 Cdo 1558/2010 určuje: Poškozený se může dovolávat (za účelem prokázání protiprávního úkonu) porušení smluvní povinnosti nejen v případě, že je škůdcovým spolukontrahentem (druhou smluvní stranou). K naplnění uvedeného předpokladu postačuje, že je prokázáno, že příslušný subjekt (škůdce) sice porušil povinnost ze smlouvy, kterou uzavřel s jinou osobou než s poškozeným, že však závazek, k jehož porušení došlo, měl dopad do právní sféry poškozeného. Takovému závěru přitom není na překážku ani skutečnost, že smlouva, z níž porušení závazku vzešlo, nebyla (typově, či z obsahového hlediska) smlouvou ve prospěch třetí osoby (smlouvou ve prospěch poškozeného), ale postačuje, že porušení smluvní povinnosti mělo dopad do právní sféry třetí osoby-poškozeného.

 

Další Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. 32 Odo 1161/2004 řeší vadné provedení kontroly: Vadným (nikoli řádným) provedením kontroly je rovněž provedení kontroly v jiném rozsahu nebo jiným způsobem, než byl dohodnut, popřípadě než je obvyklý v obdobných kontrolách. Důsledkem vadného provedení kontroly je, že vykonavatel nemá nárok na úplatu a na vynaložené náklady, a to ani částečně.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016 sp. zn. 23 Cdo 495/2015 je orientován k odpovědnosti za škodu při prodeji zboží: Prodávající odpovídá za škodu vzniklou v důsledku vady zboží, jež byla způsobena tím, že prodávající před přechodem nebezpečí škody na zboží s ním manipuloval, i když se tak stalo v důsledku nesprávného pokynu kupujícího. 

 

K pravdivému popisu dražené věci a významu podkladů pro dražitele

 

V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017 sp. zn. 20 Cdo 2840/2017
Nejvyšší soud dovodil, že nepravdivý nebo nepřesný popis skutečného stavu dražené věci v dražební vyhlášce může představovat porušení zákona, je-li v příčinné souvislosti s udělením příklepu. Právně významné je tehdy, pokud by bez tohoto pochybení dražba neproběhla stejným způsobem nebo se stejným výsledkem.
 

Judikát poukazuje na to, že jakýkoliv odborný podklad, který exekutor použije při popisu dražené věci, musí být věcně správný a nesmí být zavádějící, to by se týkalo i kontrolního osvědčení, byť není závazným podkladem. 

 

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. 21 Cdo 1669/2021 zdůraznilo, že pro posouzení vad dražené věci není rozhodující „zjistitelnost“ vady, ale to, zda jde o vadu nebo nesprávný popis, který je objektivně způsobilý ovlivnit rozhodování dražitele o účasti na dražbě nebo o výši podání.

Je-li osvědčení zpřístupněno dražitelům, musí být zřejmé, co bylo a co nebylo kontrolováno, aby se zamezilo dojmu, že osvědčení garantuje úplný stav věci. 

 

K odhadu ceny movitých věcí a potřebě znalce

V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2012 sp. zn. 14 Kse 9/2011
Nejvyšší správní soud uvedl, že pro úvahu, zda je třeba přibrat znalce k odhadu ceny movitých věcí podle § 328 odst. 2 o.s.ř., je rozhodující pouze to, zda jde o jednoduchý případ, v němž postačí znalosti a zkušenosti exekutora nebo vykonavatele. Nestačí-li, musí být znalec přibrán.
 

Tento judikát je důležitý pro vymezení hranice mezi odhadem ceny a využitím kontrolní smlouvy. Smlouva o kontrolní činnosti nemá suplovat znalecké ocenění tam, kde zákon nebo povaha věci vyžadují odborné posouzení zejména v rámci ocenění; její přínos však lze spatřovat v objektivním popisu stavu věci. 

 

K ochraně osobních údajů při exekuci

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008 sp. zn. 1 As 36/2008
dovodil, že exekutor poruší pravidla ochrany osobních údajů, jestliže zveřejní listinu související s exekucí obsahující rodné číslo povinného, ačkoli k takovému zveřejnění není zákonný důvod.
 

Pokud by exekutor chtěl kontrolní osvědčení zpřístupnit dražitelům, nesmí obsahovat údaje, které nejsou nezbytné pro identifikaci a popis dražené věci. Ostatně i činnost kontrolora by neměla být vázána na potřebu získávat osobní údaje účastníků.

 

K prolomení mlčenlivosti exekutora
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2005 sp. zn. 2 Ko 104/2004
zdůraznil, že povinnost mlčenlivosti exekutora může být vůči jinému zákonem určenému subjektu prolomena v rozsahu stanoveném zákonem a exekutor je povinen poskytnout součinnost.

Tento závěr podporuje obecnou myšlenku, že mlčenlivost není absolutní, ale zároveň ukazuje, že její prolomení vyžaduje jasnou zákonnou oporu. Pro smlouvu o kontrolní činnosti s externí osobou to znamená, že smluvní ujednání samo o sobě nenahradí zákonné prolomení mlčenlivosti a že je třeba opatrnosti a přísného smluvního režimu.

 

K dopadu kontrolního osvědčení na třetí osoby

Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 379/2001
Nejvyšší soud uzavřel, že porušení smluvní povinnosti je protiprávním úkonem i vůči poškozenému, který není účastníkem smlouvy, pokud mělo dopad do jeho právní sféry.

Judikát upozorňuje na to, že i když je smlouva o kontrolní činnosti uzavřena jen mezi exekutorem a kontrolorem, její vadné plnění může v určitých případech dopadnout i na dražitele nebo vydražitele, pokud na kontrolní osvědčení rozumně spoléhali. 

 

K odpovědnosti za použití externí osoby

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. 25 Cdo 1221/2020
rozlišil mezi nesamostatným a samostatným pomocníkem podle §2914 o.z.: Pokud někdo použije samostatného pomocníka, který jedná vlastním jménem a na vlastní riziko, odpovídá tento pomocník sám; ten, kdo jej použil, však může ručit, pokud jej nepečlivě vybral nebo na něj nedostatečně dohlížel. V dané věci šlo o škodu na pozemku třetí osoby (bez smluvního vztahu ke škůdci) způsobené činností provozovatele technických služeb použitého městem.

 

Exekutor sice nemusí odpovídat za odbornou chybu třetí osoby, ale může nést odpovědnost při nepečlivém výběru nebo nedostatečné kontrole. 

Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 970/2006 ze dne 30. 7. 2008 vymezuje odpovědnost exekutora vedle státu, ale také možnosti na rozdíl od státu se z odpovědnosti liberovat dle § 32 odst. 2 ex. řádu. V dané věci exekutor neuspěl s poukazem na banku, protože sám převedl svěřené peníze do rizikovější banky, ač měl pochybnosti o její stabilitě a sledoval jen vyšší výnos.

Analogicky se exekutor  nevyváže z odpovědnosti větou „za obsah osvědčení odpovídá kontrolor“, pokud například zvolil zjevně nekompetentního kontrolora, nepřiměřeně omezil rozsah kontroly, neřešil rozpory, výhrady či zjevná varování v osvědčení, osvědčení účelově zkrátil nebo jeho obsah v dražbě nadsadil nebo prezentoval částečný kontrolní závěr jako garanci technického stavu.

 

Závěrečné poznámky 

Význam vhodného smluvního jednání je zřejmý ze široké smluvní volnosti, kterou zákoník dispozitivní úpravou umožňuje, a ze skutečnosti, že dílčí okruhy problémů zákoník neřeší a ponechává je smluvním partnerům. Při kontraktaci je přitom možno vycházet z praktických poznatků. Příznivý průběh obchodních případů (bez nepříznivých důsledků), realizace, event. aplikace právních ustanovení je po našem soudu limitován zejména úrovní právních předpisů, úrovní obsahu smlouvy i kvalitním dokladováním průběhu plnění smlouvy a rychlostí a kvalitou rozhodování sporů.

 

Z těchto předpokladů k úspěšné realizaci a aplikaci práva přispívá tedy i kvalifikované uzavírání smluv (jasných, srozumitelných, určitých) a dokladování průběhu plnění smlouvy, které je v možnostech subjektů smluv. Rozhodující význam přitom má výběr smluvního partnera a vhodná volba zajišťovacích prostředků. Při uzavírání smluv bychom se měli snažit vyvarovat „klasických nedostatků“. Začasté zjišťujeme, že dohody učiněné mezi smluvními stranami nejsou v souladu se zákonem nebo nejsou voleny příliš vhodně. Přestože se může jednat o známé otázky, řada nedostatků se stále opakuje. Připomínáme, že značné procento smluv trpí nedostatkem již při dostatečném určení subjektů. Další neméně důležitou otázkou je používání nevysvětlených pojmů a zkratek. Smluvním stranám lze jen doporučit, aby pojmy použité ve smlouvě (které nejsou pojmy právních předpisů a ani jejich obsah není dán obchodními zvyklostmi) v úvodu smlouvy definovaly; totéž platí o zkratkách. Pro kontraktaci je možné vycházet i z vhodných publikovaných vzorů jednotlivých článků smlouvy, které se upraví podle konkrétního užití. 

 

Pro určitou kontrolní činnost je třeba vycházet nejen z právní úpravy smlouvy o kontrolní činnosti, ale i z právní úpravy zvláštní. Demonstrativně lze uvést tuto úpravu např. v zákonu o znalcích, znaleckých kancelářích a zákonu o auditorech.

 

Uskutečňuje se však také jako interní audit bez toho, že by to ukládala zvláštní právní úprava. Takový audit se uskutečňuje z iniciativy subjektu podnikání. 

 

Smlouva o kontrolní činnosti může být v exekuční praxi užitečným doplňkovým nástrojem, zejména při zpeněžování vozidel a jiných technicky významnějších movitých věcí. Její hlavní přínos spočívá v možnosti získat nestranné odborné osvědčení o stavu věci, které může zlepšit informovanost dražitelů.

Její využití však musí respektovat základní limity. Prvním je samotná povaha smlouvy o kontrolní činnosti, která vyžaduje nestrannost a nepřipouští, aby kontrolor plnil roli poradce nebo „marketingového“ hodnotitele či dokonce znalce. Druhým je povinnost mlčenlivosti soudního exekutora, která vyžaduje přísnou minimalizaci předávaných údajů a opatrnost při zapojení externí osoby. Třetím limitem je odpovědnost exekutora, kterou nelze pouhým využitím třetí osoby přenést nebo vyloučit. Čtvrtým je hodnocení využitelnosti v dané věci, zda osvědčení je skutečně přínosné, hospodárné a účelné.

Je třeba, aby exekutor při případném využití tohoto smluvního typu věnoval maximální pozornost výběru kontrolora, přesnému smluvnímu vymezení jeho úkolu, režimu zacházení s údaji a jasné formulaci kontrolního osvědčení i jasné prezentaci toho, k čemu osvědčení slouží. Pouze za těchto podmínek může smlouva o kontrolní činnosti skutečně přispět k transparentnímu a odborně obhajitelnému průběhu zpeněžení, to pak je i v obecném zájmu na úspěšném provedení exekuce. 

---

Poznámky: 

1. Blíže viz např. Marek, K.: Smluvní obchodní právo, Kontrakty, Masarykova univerzita, Brno, 2008, 4. vydání, s.299-304

2. Viz Mamojka, M. a kol.: Obchodné právo II, C. H. Beck, Bratislava, 2023, s.532-544; Lukáčka, P. a kol.: Obchodné právo, Komentár, C. H.Beck, Praha, 2025, komentář k ustanovením § 591-600 obchod. zák., s.1591-1602

3. K demonstrativnímu výčtu viz Kindl, M., Rozehnal, A. a kol.: Občanský zákoník, Praktický komentář, A. Čeněk, Plzeň, 2019, S. 638; Ke kontrolním prohlídkám viz např. Janku, M., Marek, K.: Soukromé a veřejné stavební právo s přihlédnutím k novému stavebnímu zákonu, V. Klemm, Brno, 2023, s.96

4. K tomu § 2658 obč. zák.

5. Postup by vyhovoval i ust. § 5 písm. b) z.č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

6. Příklad formulace v dražební vyhlášce: „Dražitelům je přiloženo kontrolní osvědčení o předmětu dražby. Osvědčení je odborným podkladem vyhotoveným nezávislým kontrolorem ke dni kontroly, a to pouze v rozsahu a omezeními v něm uvedeném. Neobsahuje záruku úplného technického stavu ani vyloučení vad, které nebyly při sjednaném způsobu a době kontroly zjistitelné. Dražitelé jsou povinni se seznámit s úplným zněním osvědčení, jeho výhradami a omezeními a posoudit stav předmětu dražby vlastní úvahou a tam, kde je to umožněno, na základě vlastní prohlídky předmětu dražby.“

7. Obdobně popis dražené věci je již na soudním exekutorovi, například zavádějící či zjevně klamný popis soudním exekutorem by již odpovědnost za případnou škodu mohl přinášet.

8. MOLÁK, S., KREJSTA, J., JAROŠ, V., KOCINEC, J., KÜHN, Z., ŠTIKA, M., TOMAN, A., VACULÍK, L., WOLFOVÁ, J. Exekuční řád. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-7-28]. ASPI_ID KO120_p12001CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X k ust. § 31 odst. 1 ex. řádu v porovnání s mlčenlivostí notářů.

9. Dle § 31 odst. 4 ex. řádu: Exekutor nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu ke svému zaměstnanci, kterého pověřuje provedením jednotlivých úkonů podle zákona, pokud je tato osoba povinna sama povinnost mlčenlivosti zachovávat. Dle odst. 8 se pak povinnost mlčenlivost jako u exekutora vztahuje i na jeho zaměstnance.

10. K rozsahu podřazení k exekuční činnosti například 33 Cdo 5127/2007.

11. K rozsahu činnosti související s exekuční například 33 Cdo 5185/2008.

12. Podrobně Kasíková, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 1366 s., k ust. § 32 ex. řádu. Pozor jen v části judikatura na citaci usnesení IV. ÚS 112/04, kdy usnesení se netýkalo odpovědnosti soudního exekutora, ale obnovy dědického řízení a citovaný text se nachází jako oponentní stanovisko v nálezu IV. ÚS 630/03 a v nepřijaté argumentaci odvolacího soudu ve věci 25 Cdo 970/2006.

13. K potřebě vynaložit veškerou možnou objektivní péči i při škodě způsobené lidským jednáním tak, aby se jednalo o objektivně nikoliv jen daným subjektem neodvratitelnou škodu Rc 24/1970, Rc 3/1984.

14. K tomu NS 25 Cdo 970/2006.

15. Obdobně NS 21 Cdo 1669/2021, kdy nejde o zjistitelnost vady, ale o nesprávný popis objektivně způsobilý ovlivnit rozhodování dražitele o účasti v dražbě nebo o výši podání. I když šlo v judikátech o dražbu nemovitostí s důsledky v zrušení usnesení o příklepu při užití kontrolního osvědčení u dražené movité věci by nabývaly na významu, stejně tak při pohledu na možnou odpovědnost za škodu.

16. Dle § 87 odst. 1 ex. řádu lze nahradit prokazatelné hotové výdaje, mělo by se však jednat o účelné vynaložení na provedení exekuce dle § 46 odst. 1 ex. řádu.

17. Viz Mamojka, M. a kol.: Obchodné právo II, C. H. Beck, Bratislava, 2023, s.532-544

18. K tomu viz např. Liška, P. a kol.: Obchodní závazky, Meritum, Wolters Kluwer ČR, Praha, 2021, s. 338; Raban, P. a kol..: Obchodní právo II, V. Klemm, Brno, 2024, s.582-584

19. Začasté se jedná např. o: audit jakosti – uplatňuje se při zkoumání kvality výrobků a často je spojován s tzv. ISO normami. Získání tohoto certifikátu je prestižní záležitostí, posiluje pozici a image v konkurenčním i širším prostředí a může jej iniciovat i obchodní partner před uzavřením smlouvy; výrobkový audit – orientuje se především na posouzení konformity a bezpečnosti výrobku s deklarovanými požadavky a parametry, má značný význam i pro snižování rizik a při reklamacích; ekologický audit – má poměrně široký věcný záběr a neustále se rozrůstá, auditují se např. „šetrné“ (přátelské) suroviny, materiály, technologie poškozující životní prostředí, taktéž obnovitelné energetické zdroje, vhodnost materiálu a obalů k recyklaci a může se uskutečnit podle nomy ISO 14000; systémový audit managementu – prověřuje systém managementu organizace, často s využitím standardů (např. ISO 14001, ISO 9001, ISO 15001 apod.), ale i jiných metodických postupů; audit personální a sociální – se zaměřuje na hodnocení efektivnosti řízení a využití lidských zdrojů s cílem zvýšit kvalitu a produktivitu živé práce, využívá se v přípravě na reorganizace, fúzi či jiné přeměny společností; audit webových stránek – zkoumá zpravidla vypovídací schopnost, reprezentativnost a technologickou vhodnost webových stránek, popř. webových aplikací; finanční audit – se stává aktuálním při získávání úvěrů, finanční výpomoci a zápůjček, při dluhové analýze společnosti, při zkoumání míry zadluženosti, při hrozbě předlužení, schopnosti splácení závazků; organizačně-právní audit – prověřuje promítnutí obecných legislativních předpisů do interních směrnic a instrukcí a hodnotí dosažení shody (či neshody) těchto norem v dané organizaci; audit bezpečnosti a ochrany informací – zaměřuje se zejména na kontrolu výpočetní techniky, serverů a domén.