Exekuce pozastavením řidičského oprávnění

Jde přitom spíše o donucovací opatření než o způsob provedení exekuce v pravém slova smyslu, což lépe terminologicky zohledňuje slovenská úprava v § 43a a násl. zákona č. 233/1995 Z. z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (dále jen „Exekučný poriadok“). Přesto bude z důvodu souladu s tuzemskou terminologií v tomto příspěvku dále užívána terminologie EŘ. Cílem pozastavení řidičského oprávnění je donutit povinného, aby uhradil vymáhanou pohledávku. Již samotná existence tohoto způsobu provedení exekuce a možnost pozastavení řidičského oprávnění však může působit pozitivně na plnění povinností ze strany povinného. V souvislosti s pozastavením řidičského oprávnění proto můžeme hovořit o jeho preventivní a represivní funkci.

 

Represivní funkce se přitom projevuje v diskomfortu pro povinného a hrozbou sankcí za řízení s pozastaveným řidičským oprávněním. Z hlediska sankcí není zcela jasné, zda může mít řízení v rozporu s pozastavením řidičského oprávnění i trestněprávní následky. Převládl však závěr, že takové jednání bude potřeba posoudit jako přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 5. zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Nedojde tak k naplnění skutkové podstaty maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Je tomu tak proto, že povinnému není exekučním příkazem zakázána činnost (řízení motorového vozidla), současně nepozbyl řidičské oprávnění ani mu nebylo odňato. Vydáním exekučního příkazu také nedochází k uložení sankce či zániku řidičského oprávnění povinného. 

 

Lze tak uzavřít, že řízení v rozporu s exekučním příkazem vydaným na základě § 71a EŘ nenaplní bez dalšího skutkovou podstatu trestného činu. Ostatně případné uložení trestu odnětí svobody, jestliže by byla do budoucna rozšířena hypotéza příslušné trestněprávní normy, by mohlo negativně ovlivnit úspěšnost exekuce. Přesto je dopad do osobní a často i majetkové sféry povinného a jeho blízkých značný. To odůvodňuje zvýšené nároky na postup exekutora při úvahách, zda zvolí tento způsob provádění exekuce, a potřebnost zkoumání podmínek jeho vydání i zrušení.

 

Podmínky pozastavení řidičského oprávnění

Jelikož je pozastavení řidičského oprávnění významným zásahem do práv povinného, provádí exekutor před vydáním exekučního příkazu na základě obsahu spisu (i) test proporcionality očekávaného přínosu příkazu pro exekuci a újmy, která vznikne povinnému, a (ii) test potřebnosti, tedy posouzení, zda lze i bez vydání exekučního příkazu podle § 71a EŘ očekávat uhrazení dluhu ze strany povinného. Exekutor však není povinen aktivně vyhledávat skutečnosti ve prospěch povinného. Informaci o tom, zda povinný má řidičské oprávnění, může exekutor získat zejména na základě žádosti o poskytnutí součinnosti k registru řidičů podle § 33 odst. 3 EŘ.

 

Zákon stanoví v § 58 odst. 2 EŘ preferované pořadí způsobů, kterými se postupně provede exekuce na peněžité plnění, nebrání-li to účelu exekuce. Z tohoto pořadí vyplývá, že pozastavení řidičského oprávnění dle § 58 odst. 2 písm. b) EŘ je standardně subsidiární k přikázání pohledávky z účtu povinného, popř. manžela povinného, dle § 58 odst. 1 písm. a) EŘ. Nepostačuje-li tento způsob, případně nelze-li jej provést, může nastoupit úvaha o provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění, jsou-li současně naplněny podmínky § 71a EŘ. Přitom platí, že exekutor by měl provést exekuci v přiměřeném rozsahu a způsobem, kterým se dosáhne jejího účelu, ale který co nejméně zasáhne do chráněných práv povinného.

 

Jsou-li splněny výše uvedené předpoklady, je možné přistoupit k posouzení podmínek v samotném § 71a EŘ. Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění lze vydat pouze při kumulativním splnění zákonných podmínek vymezených v § 71a odst. 1 EŘ. Předně musí být v exekuci skutečně vymáhán nedoplatek výživného, a to výlučně na nezletilé dítě nebo na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně připravuje studiem na budoucí povolání. Alternativně může jít o postoupenou pohledávku tohoto typu, vymáhání úplaty za postoupenou pohledávku takového výživného nebo o pohledávku na náhradním výživném. Exekutor je tedy povinen zkoumat nejen samotnou existenci vykonatelného exekučního titulu, ale též povahu vymáhané pohledávky a splnění osobních předpokladů na straně oprávněného. 

 

Právě u osobních předpokladů na straně oprávněného vznikají nejasnosti. Většinový názor v doktríně vylučuje možné použití tohoto institutu v situaci, kdy je oprávněným zletilá osoba starší než 18, popř. 26 let, pokud vymáhá nedoplatek na výživném za dobu nezletilosti či dobu studia do 26 let. Tento závěr je podložen tím, že pozastavení řidičského oprávnění je výjimečným zásahem do práv povinného a nelze tak přistoupit k extenzivnímu výkladu. Svoboda s odkazem na textaci § 71a odst. 1 a odst. 4 písm. b) EŘ uzavírá, že jestliže oprávněná osoba nadále nesplňuje parametry v § 71a odst. 1 EŘ, je třeba exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění buď vůbec nevydávat nebo zrušit. Odlišně k této otázce přistupuje slovenská doktrína. Ta považuje za podmínku uložení donucovacího opatření jen existenci dlužného výživného v okamžiku uložení donucovacího opatření, a to patrně nehledě na to, zda v daný okamžik je oprávněný stále nezletilý. Tamní předpoklady stanovené dřívějším § 179a Exekučného poriadku ani aktuálně účinným § 43a odst. 1 Exekučného poriadku ovšem nejsou vázány na věkové hranice, ale právě na širší podmínku existence dlužného výživného. Donucovací opatření lze uložit i při vymáhání některých dalších pohledávek, například pohledávek na náhradu škody způsobenou přestupkem či trestným činem.

 

Podmínky v § 71a odst. 1 EŘ lze tedy teoreticky chápat v tom smyslu, že pohledávka, která je vymáhána, musela vzniknout v situaci, kdy oprávněný současně naplnil podmínky v § 71a odst. 1 EŘ. Na druhou stranu zákonodárce v § 71a odst. 1 EŘ užívá přítomný čas, což je patrné například na formulaci „soustavně se připravuje na budoucí povolání“. Jednoznačný závěr o tom, že je třeba zrušit exekuční příkaz, jestliže dojde k dosažení zletilosti oprávněného, popřípadě dovršení věku 26 let či ukončení studia, však jazykovým výkladem nelze učinit. 

Restriktivnímu výkladu § 71a EŘ nejprve přisvědčil Nejvyšší soud, dle kterého takový závěr jednoznačně vyplývá již z textace dotčeného ustanovení. Posledně citované usnesení Nejvyššího soudu však bylo napadeno ústavní stížností, přičemž Ústavní soud se neztotožnil s výše prezentovanými závěry Nejvyššího soudu. Dle Ústavního soudu nabytím zletilosti oprávněného nedochází ke změně podstaty vzniklé pohledávky. Ústavní soud též poukázal zájem na zvláštní ochranu nezletilého a obdobný přístup v případě řízení o výživném nezletilého dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nehledě na to, zda mezitím nezletilý nabyl zletilosti. Pozdější judikatura Nejvyššího soudu tento závěr již patrně akceptuje. 

 

Uvedené názory je třeba konfrontovat s výčtem situací v § 71a odst. 4 EŘ, kdy může být exekuční příkaz na pozastavení řidičského oprávnění zrušen exekutorem. V tomto výčtu je sice obdobnou formulací jako v § 71a odst. 1 EŘ zmíněn věk oprávněného, nicméně neuvádí žádné ustanovení, které by ukládalo exekutorovi zrušit exekuční příkaz, dosáhne-li oprávněný rozhodného věku, popř. ukončí-li svoji soustavnou přípravu na výkon budoucího povolání. Lze tak mít za to, že již vydaný exekuční příkaz nemusí být jen na základě těchto důvodů zrušen. Zbývá však posoudit, zda je možné vydat exekuční příkaz na pozastavení řidičského oprávnění i za situace, kdy osobnostní předpoklady na straně oprávněného již pominuly, ačkoliv k okamžiku vzniku pohledávky byly naplněny. 

 

K tomu je zapotřebí vycházet z účelu právní úpravy, kterým je i dle zastánců restriktivního výkladu urychlené vymáhání pohledávky na výživném a zajištění základních zdrojů pro oprávněného, kterým je zpravidla nezletilý. Na značné potřebnosti výživného pro oprávněného neubírá ani to, že není vymoženo po delší dobu mnohdy i po nabytí zletilosti. Plynutí času naopak tuto potřebnost spíše navyšuje. Není tak důvod upustit od zvýšené ochrany oprávněného při vymáhání pohledávek například za období jeho nezletilosti jen proto, že dané období již pominulo. 

 

Shodně s judikaturou Ústavního soudu tak lze uzavřít, že kritéria v § 71a EŘ je třeba posuzovat k okamžiku vzniku nároku na konkrétní dávku výživného. Jestliže byla splněna k tomuto okamžiku, lze pohledávky na nezaplacené výživné vymáhat mimo jiné i pozastavením řidičského oprávnění nehledě na to, že ještě před vydáním příkazu například nabyl oprávněný zletilosti.

 

Pro úplnost je třeba uvést, že na posuzování podmínek v § 71a EŘ nemá vliv případné nabytí svéprávnosti oprávněného dle § 30 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), tedy buď přiznáním svéprávnosti dle § 37 OZ nebo uzavřením manželství dle § 672 odst. 2 OZ.

 

Podmínky pro zrušení exekučního příkazu k pozastavení řidičského oprávnění

Jak bylo uvedeno výše, exekutor zruší exekuční příkaz, jestliže dojde k naplnění některé z podmínek v § 71a odst. 4 EŘ. Podmínky v § 71a odst. 4 písm. b) až d) EŘ předvídají situaci, kdy povinný zaplatí vymáhané pohledávky. Poslední možností, kterou zákon výslovně uvádí, je situace v § 71a odst. 4 písm. a) EŘ. Podle tohoto ustanovení zruší exekutor exekuční příkaz ve vztahu k pozastavení řidičského oprávnění také tehdy, když prokáže povinný, že k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, nezbytně potřebuje své řidičské oprávnění.

 

Splnění podmínky dle § 71a odst. 4 písm. a) EŘ musí být prokázáno, ačkoliv s ohledem na to, že je povinný oprávněn řídit až po zrušení exekučního příkazu, lze doporučit, aby povinný doložil exekutorovi ve vlastním zájmu co nejdříve i případnou informaci o zaplacení vymáhané pohledávky, zejména uhradí-li ji jinak než exekutorem stanoveným způsobem. Je však přípustné, aby za předpokladu naplnění podmínek pro zrušení exekučního příkazu exekutor rozhodl i z moci úřední.

 

Posouzení nezbytnosti řidičského oprávnění nemůže být jen formální, ale musí vycházet z konkrétních okolností případu. Vychází tedy zejména z povahy vykonávané či přislíbené pracovní činnosti, dostupnosti alternativních způsobů dopravy, místních dopravních podmínek a reálné možnosti zajistit plnění vyživovací povinnosti jiným způsobem. Nezbytnost nelze ztotožňovat s pouhým komfortem či usnadněním situace povinného.

 

Konkrétní způsob, jakým je posuzována nezbytnost, je třeba hledat v judikatuře. Dostupná rozhodnutí se převážně zabývala otázkou uložení zákazů řízení motorových vozidel v přestupkovém řízení. Závěry této linie rozhodovací praxe ve vztahu k nezbytné potřebnosti řidičského oprávnění však převážně lze aplikovat i na situaci v § 71a odst. 4 písm. a) EŘ. Na případné výhrady k jejich aplikovatelnosti bude upozorněno dále. 

 

Je evidentní, že u povinného, který je povoláním řidič, bude nezbytnost řidičského oprávnění dána a jednoznačně vyplyne například z pracovní smlouvy. Řidičské oprávnění je v takovém případě nezbytnou podmínkou výkonu práce, a i jeho dočasná ztráta ve svém důsledku představuje riziko ztráty zaměstnání a příjmu. Nezbytnost řidičského oprávnění byl v minulosti schopen doložit i odsouzený ve výkonu trestu, který měl již přislíbeno zaměstnání, pro jehož výkon je oprávnění nezbytné, a to předložením smlouvy o smlouvě budoucí. V takovém případě rozhodovaly soudy tak, že má povinný nárok na (zpravidla částečné) zastavení exekuce pozastavením řidičského oprávnění. 

 

Z judikatury, která se dále otázkou nezbytnosti řidičského oprávnění zabývala, vyplývá, že mobilita spojená s oprávněním řídit motorová vozidla je nezbytná pro činnost obchodního zástupce. Z hlediska § 71a EŘ přitom nebude relevantní, zda je daná činnost vykonávána povinným jakožto nezávislým podnikatelem dle § 2483 a násl. OZ, nebo jde o obdobnou činnost v režimu základního pracovněprávního vztahu. Nezbytnost přiznaly soudy i v situaci, kdy šlo o jinou podnikatelskou činnost, jejímž předpokladem je mobilita povinného. Pokud však pozastavením řidičského oprávnění bude výkon činnosti povinného jen diskomfortní, případně o něco nákladnější, ale nebude zcela znemožněn nebo radikálně omezen, bude patrně takový zásah ze strany soudů akceptován. I tento zásah bude evidentně omezovat podnikání povinného, nicméně za předpokladu, že je nadále provoz této podnikatelské činnosti nehledě na pozastavení možný, jej lze s ohledem na práva oprávněného akceptovat.

 

Sporná je uplatnitelnost závěru soudů, že nezbytné je řidičské oprávnění, jestliže jej povinný potřebuje k péči o invalidní tchýni, která navíc pobírá příspěvek na mobilitu, opět vysloveného původně v kontextu přestupkového práva. Jakkoliv může jít o osobu blízkou povinnému ve smyslu § 22 odst. 1 OZ, nemusí vůči ní mít povinný vyživovací povinnost, což ostatně v případě tchýně platí. Jestliže povinný obhajuje nezbytnost řidičského oprávnění uspokojováním základních životních potřeb třetí osoby, je právě existence vyživovací povinnosti podmínkou zrušení exekučního příkazu dle § 71a odst. 4 písm. a) EŘ. 

 

Striktně vzato by tak péče o tchýni v popsané situaci nebyla důvodem pro zrušení exekučního příkazu. Pravděpodobně lze uvažovat o tom, že v takto specifickém případě by mohl exekutor přílišnou tvrdost zákona zhojit v některých případech zrušením příkazu například podle § 47 odst. 1 EŘ. Jasný zákonný podklad pro takový postup je ovšem obtížně identifikovat a je třeba dbát i práv oprávněného. Alternativou je uplatnění testu proporcionality tak, že bude posuzováno i způsobení újmy třetí osobě závislé na povinném. Jak ale vyplývá z konstrukce § 71a odst. 4 EŘ, exekutor se o skutečnosti, že povinný užívá osobní automobil k péči o osobu na tom závislou, dozví obvykle až zpětně právě od povinného, přičemž v takovém případě je již exekuční příkaz vydán. Problematické opodstatnění případného zrušení exekučního příkazu minimálně v zákonné rovině tak zůstává. Je třeba připustit, že by v uvedené situaci pravděpodobně mohl obstát extenzivní výklad § 71a odst. 4 písm. a) EŘ s odkazem na argumentaci v rovině ústavního práva a základních práv osoby, o kterou povinný pečuje. I tento závěr judikatury tak spíše bude aplikovatelný, nicméně je obtížné jej dovodit jazykovým výkladem relevantní právní úpravy v EŘ, což vyvolává pochybnosti.

 

V péči o třetí osoby, které nenaplní podmínku vyživovací povinnosti, ale přesto jsou na povinném závislé, lze spatřovat určitou legislativní mezeru. Jako nejčistší řešení se proto jeví rozšíření okruhu osob, kvůli nimž nezbytně potřebuje povinný své řidičské oprávnění, o osoby blízké nehledě na existenci vyživovací povinnosti. Nevýhodou může být určitá zneužitelnost, kdy se lze odvolávat na subjektivní kritérium důvodného pociťování újmy třetí osoby jako újmy vlastní dle § 22 odst. 1 OZ.

 

Kontroverzní je také aplikovatelnost závěru, že doprava dítěte do školy není nezbytná, jestliže existují rozumné a ekonomicky únosné alternativy, jako je kupříkladu hromadná doprava či pomoc třetí osoby. V tomto případě nemusí sice jít o existenční ohrožení chráněné osoby (zde dítěte), nicméně pokud by povinný užíval řidičské oprávnění primárně či dokonce výlučně k zajištění tohoto zájmu, v podstatě donucovací efekt může mít negativní dopady jen na dítě. Pokud povinný jednoduše odmítne i poté uhradit, jedinou změnou v takovém případě je, že nedopraví dané dítě do školy například automobilem. 

 

To platí tím spíše, pokud by dané dítě bylo současně exekučně oprávněným. Přinejmenším v tomto případě by patrně pozastavení řidičského oprávnění neplnilo účel exekuce. Nejčastěji však k takto specifické situaci nejspíše docházet nebude a využití řidičského oprávnění povinného bude širší. Dopravu do školy za současné existence přijatelné alternativy nebude ve většině případů možné označit za nezbytnou základní potřebu. Posouzení dopadů na dítě, zejména je-li v pozici exekučně oprávněného, však může ovlivnit úvahy exekutora například v rámci již zmíněného testu proporcionality.

 

Obecně lze vysledovat, že soudy zpravidla akceptují doložení smluvního dokumentu, ze kterého vyplývá nezbytná potřebnost řidičského oprávnění pro povinného, a to typicky na základě druhu práce či místa výkonu práce. Stejně tak je akceptovatelné doložení podkladů o dosavadní činnosti u podnikatele, ze kterých vyplývá, že ke své činnosti nezbytně potřebuje řidičské oprávnění. Soudům přitom nestačí doložení, že činnost povinného bude omezena a zkomplikována, podmínkou pro přiznání nezbytné potřebnosti řidičského oprávnění je, že by důsledkem bylo znemožnění činnosti povinného. 

 

K dalším situacím částečně již mimo příjmovou oblast povinného by de lege lata měla uspět rovněž argumentace péčí o osobu, ke které má povinný vyživovací povinnost, a pro kterou je při zajišťování základních životních potřeb nezbytně nutné řidičské oprávnění. V této oblasti však je vhodné uvážit rozšíření okruhu osob v § 71a odst. 4 písm. a) EŘ i o osoby blízké, jestliže je zajištění jejich základních potřeb závislé na povinném a jeho řidičském oprávnění.

 

Širší úvahy k aplikaci § 71a odst. 4 písm. a) EŘ před vydáním exekučního příkazu

V literatuře se vyskytl spíše minoritní názor, že je třeba (nejspíše nad rámec testu proporcionality a potřebnosti) zkoumat už před vydáním exekučního příkazu, zda není řidičské oprávnění nezbytné k obživě. Je nutné uvést, že právní úprava v § 71a EŘ ani jinde takový postup exekutorovi neukládá. Nicméně lze přisvědčit tomu, že je vhodné pečlivě uvážit všechny okolnosti již předem. Takový postup se jeví jako vcelku logický. Pokud by exekutor měl informace o tom, že řidičské oprávnění povinný nezbytně potřebuje k zajištění obživy, bylo by nanejvýš formalistické pozastavit řidičské oprávnění s tím, že bude ponecháno na povinném, aby tuto nezbytnost zpětně prokazoval. Je také třeba brát v potaz, že pozastavení řidičského oprávnění do značné míry snižuje šanci povinného získat zaměstnání, pokud aktuálně není zaměstnán ani nepodniká. 

 

S koncepcí, že není pozastavení řidičského oprávnění užíváno jako paušální nástroj, také souhlasí nastavení, kdy jej lze nařídit i po nabytí zletilosti oprávněného. Pokud totiž exekutor nejprve zváží veškeré okolnosti, může mezitím oprávněný nabýt zletilosti. Tato konstrukce však současně dává časový prostor jak k vydání exekučního příkazu k pozastavení řidičského oprávnění například i po nabytí zletilosti, tak ke zkoumání, zda vydání exekučního příkazu nebrání například povolání povinného.

 

Z výše uvedeného lze dovodit, že při úvahách o pozastavení řidičského oprávnění je exekutor vázán zásadou subsidiarity a principem přiměřenosti uložené povinnosti vůči vymáhanému plnění. Například z čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ze zahraničních zkušeností vyplývá, že ochrana povinného, jestliže řidičské oprávnění nezbytně potřebuje kupříkladu ke své obživě, má ústavněprávní dimenzi. Tím spíše je potřeba tam, kde je to možné, ověřit alespoň dle obsahu spisu, zda je řidičské oprávnění pro povinného nezbytně nutné k výkonu povolání, a to optimálně ještě před vydáním exekučního příkazu. Jak bylo ilustrováno na výše uvedených rozhodnutích, v některých situacích je vydání příkazu evidentně právně přípustné, a přesto nanejvýš nelogické s ohledem na účel exekuce, povolání povinného či přednostní ochranu zranitelných osob. V takových situacích navíc existuje vysoká pravděpodobnost zrušení exekučního příkazu na základě § 71a odst. 4 písm. a) EŘ.

 

V rámci diskuse nad případnou úpravou de lege ferenda se proto jeví jako žádoucí zvážit revizi současného mechanismu, který předpokládá prokazování nezbytnosti řidičského průkazu téměř výhradně povinným a až po vydání exekučního příkazu. Nabízí se některá zpřesnění § 71a EŘ, která byla představena, a dále případné obligatorní zakotvení širšího přezkumu situace ze strany exekutora před vydáním samotného exekučního příkazu. Dle zkušenosti autora lze hodnotit pozitivně, že se již nyní někteří exekutoři snaží tyto skutečnosti brát v úvahu. V neposlední řadě je ke zvážení, zda by dialog mezi exekutorem a povinným nemohl u pozastavení řidičského oprávnění probíhat například v rámci řízení o opravném prostředku, ačkoliv de lege lata není jeho podání proti exekučnímu příkazu přípustné podle § 47 odst. 5 EŘ. 

 

Potřeba nastíněných úvah vyvstává i s ohledem na existující návrhy, aby byl rozšířen okruh pohledávek, při jejichž vymáhání lze užít postup dle § 71a EŘ. Diskuse směřuje mimo jiné k návrhu, aby k současnému spíše reaktivnímu modelu obrany povinného bylo doplněno i obligatorní předběžné posouzení podmínek pro vydání exekučního příkazu dle § 71a EŘ alespoň v rozsahu informací, které má exekutor k dispozici z dosavadního průběhu řízení, ze své úřední činnosti a z obsahu daného spisu.

 

text: Mgr. Lukáš Bucháček, 

Katedra občanského práva, Fakulta právnická, Západočeská univerzita v Plzni

---

Pozn.:

1.  KASÍKOVÁ, Martina. § 71a. In: KASÍKOVÁ, Martina a kol. Exekuční řád. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 645.

2. Viz také Dôvodová správa č. 48/2023 Ds, Vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady   

    Slovenskej republiky č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok) a o zmene 

   a doplnení ďalších zákonov v znení neskorších predpisov a ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 8/2009 Z. z. o cestnej     premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov.

3. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 11 To 310/2019, body 4-5. Shodně též ŠÁMAL, Pavel,   

    RIZMAN, Stanislav, TEJNSKÁ, Katarína. § 337. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 

   s. 4225; KNĚŽÍNEK, Jan. K maření výkonu úředního rozhodnutí řízením bez řidičského oprávnění podle nového 

   trestního zákoníku. Trestněprávní revue, 2009, č. 7, s. 197-201.

4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tz 23/2020, bod 10; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 

  2021, sp. zn. 4 Tz 56/2021, bod 13.

5. SVOBODA, Karel. § 71a. In: SVOBODA, Karel a kol. Exekuční řád. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 709.

6. WOLFOVÁ, Jitka, ŠTIKA, Martin. Soudní exekuce. 2., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 298.

7. KASÍKOVÁ, Martina, ŠIMKA, Karel. § 58. In: KASÍKOVÁ, Martina a kol. Exekuční řád. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 

   s. 544.

8. WOLFOVÁ, Jitka, ŠTIKA, Martin. Soudní exekuce. 2., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 298. 

  KASÍKOVÁ, Martina. § 71a. In: KASÍKOVÁ, Martina a kol. Exekuční řád. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 645. 

  ADAMOVÁ, Hana. § 71a. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Civilní proces: Občanský soudní řád (§ 251 až 376), Exekuční řád (§ 28 

  až 151), Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. 

  Exekuční právo. 2015, s. 437-439. Opačně KREJSTA, Jan. § 71a In: MOLÁK, Stanislav a kol. Zákon o soudních 

  exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023,     s. 698-700.

9. SVOBODA, Karel. § 71a. In: SVOBODA, Karel a kol. Exekuční řád. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 707.

10. MOLNÁR, Peter. § 179a. In: ŠTEVČEK, Marek a kol. Exekučný poriadok. 3. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 741.

11. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1822/2017.

12. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 50/18, bod 23.

13. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 50/18, body 24-25.

14. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2053/2021; Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 

     2021, sp. zn. 20 Cdo 3743/2020; shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze 

     dne 27. 3. 2019, sp. zn. 61 A 1/2018, bod 27.

15. Srov. však možnost zrušení exekučního příkazu dle § 47 odst. 1 EŘ, není-li stále zahájen výkon nebo neplní-li 

     provedení exekuce daným způsobem svoji funkci. Blíže viz HOZMAN, David. § 47. In: SVOBODA, Karel a kol. Exekuční 

    řád. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 328.

16. KASÍKOVÁ, Martina. § 71a. In: KASÍKOVÁ, Martina a kol. Exekuční řád. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 645.

17. ADAMOVÁ, Hana. § 71a. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Civilní proces: Občanský soudní řád (§ 251 až 376), Exekuční řád (§ 

    28 až 151), Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. 

    Exekuční právo. 2015, s. 437-439.

18. V druhém uvedeném případě může však mít tato skutečnost dopad na vznik dalších nároků na jednotlivé dávky 

     výživného po uzavření manželství, když podle § 697 odst. 1 OZ předchází vzájemná vyživovací povinnost manželů 

     vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

19. Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 960/24, bod 5 a tomuto nálezu předcházející 

      rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2024, sp. zn. 4 As 69/2023, bod 18.

20. SVOBODA, Karel. § 71a. In: SVOBODA, Karel a kol. Exekuční řád. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 713.

21. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2012, sp. zn. 9 As 6/2012.

22. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 19 Co 239/2020, body 13-14.

23. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 3 As 389/2019, bod 8.

24. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 7 As 64/2016, bod 13.

25. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn.. 8 As 77/2018, bod 9.

26. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 1 As 183/2012, bod 13. Obdobně, byť u potomků 

       v linii přímé, viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 2 As 202/2018, bod 7.

27. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 3 As 389/2019, bod 9; Usnesení Nejvyššího 

      správního soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 8 As 43/2017, bod 7.

28. DOLEŽALOVÁ, Lenka. Zásadní změny v exekučním řízení. Bulletin advokacie, 2012, č. 12, s. 28-31.

29. Absence přezkumu potřebnosti řidičského oprávnění k výkonu povolání byla v zahraničí jednou z příčin 

      vytýkaného rozporu se základními právy povinného. Viz rozhodnutí polského Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2009, 

      sp. zn. P 46/07, body 4.4-4.7.

30. ŠTIKA, Martin. Exekuce 2030 de lege ferenda. Bulletin advokacie, 2024, č. 12, s. 36-41.