Konkurence zastavování marných a bagatelních exekucí

Účinnost

Zastavování exekucí po šesti letech

Zastavování tzv. marných exekucí po šesti letech je již zavedeným důvodem pro zastavování exekucí (přesto asi nejdiskutovanější otázkou v exekuční činnosti posledního roku), ve kterých nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, upraveným v ust. § 55 odst. 7 an. exekučního řádu. Tato úprava se použije i na řízení zahájená přede dnem, kdy tato úprava nabyla účinnosti, tj. 1. 1. 2022. Nicméně tato lhůta neuplynula dříve než jeden rok ode dne, kdy uvedená úprava nabyla účinnosti, tedy ne dříve než 1. 1. 2023.

Do šestileté lhůty, ve které se zkoumá, zda došlo k vymožení částky, se započítává i doba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ve které nedošlo ani k částečnému vymožení vymáhané povinnosti. To se týká těch řízení, ve kterých usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci před více než třemi lety před nabytím účinnosti této novely, tedy řízení, kde tato skutečnost nastala před 1. 1. 2013 nebo řízení, ve kterých nastaly skutečnosti ust. § 52 odst. 1 písm. a) a b) exekučního řádu (dále také “pravomocnost exekuce”).

 

Bagatelní věci

Zastavování tzv. marných bagatelních exekucí je upraveno v ust. bodů 18. až 24. článku IV části druhé zákona č. 286/2021 Sb., tedy v přechodných ustanoveních konfuzní novely upravující exekuční řád. Tato úprava dle části deváté článku XII nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2022.

 

Okruh řízení

Zastavování exekucí po šesti letech

Předpokladem pro zastavení exekuce je to, že po nabytí právní moci usnesení o nabytí právní moci o nařízení exekuce nebo od vyznačení doložky provedení exekuce nebyla ani částečně uspokojena vymáhaná povinnost v uplynulých šesti letech. Tato úprava se nepoužije, je-li v exekuci postižena nemovitá věc a soudní exekutor tedy rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovité věci. Tato úprava se rovněž nepoužije na řízení, ve kterých je vymáhaná nepeněžitá povinnost.

 

Bagatelní věci

Dle ust. bodu 18. článku IV části druhé zákona č. 286/2021 Sb. se užije na ta řízení, ve kterých usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci před více než třemi lety před nabytím účinnosti této novely, tedy v řízeních, kde tato skutečnost nastala před 1. 1. 2013 nebo na ta řízení, ve kterých nastaly skutečnosti ust. § 52 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této novely před více než 3 lety přede dnem nabytí účinnosti této novely a ve kterých vymáhaná peněžitá povinnost nepřevyšuje částku 1 500 Kč.

 

Předmět řízení

Tato úprava se vztahuje na všechna exekuční řízení, která splňují výše uvedené podmínky, kromě těch, v nichž byla postižena nemovitost (v případě marných exekucí).

 

V této souvislosti je zajímavé zmínit, že za postižení nemovité věci by se nemělo považovat zřízení exekutorského zástavního práva dle ust. § 69a ex.ř. ve znění účinném před „velkou novelou exekučního řádu“ provedenou zákonem č. 139/2015 Sb. V tomto ohledu rozhodoval i Městský soud v Praze ve věci sp. zn. 14 Co 92/2024, který dospěl k závěru, že vzhledem k odlišnostem provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech na straně jedné a prodejem nemovitostí na straně druhé, zejména pak k tomu, že exekutorské zástavní právo neplnilo funkci uhrazovací, nýbrž jen zajišťovací, nevedlo k uspokojení oprávněného a jeho prostřednictvím nedocházelo k přímému postižení (zpeněžení) majetku povinného tak, jako tomu bylo a je u prodeje nemovitostí, že zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech není „postižením nemovité věci“ ve smyslu ust. § 10 odst. 1 věta druhá zákona č. 214/2022 Sb., po jehož dobu by se stavěl běh 12leté doby uvedené v § 55 odst. 11 věta čtvrtá ex.ř.

 

V exekučních řízeních, která jsou vymezena výše jako bagatelní, v nichž soudní exekutor vyzval oprávněného ke sdělení, zda souhlasí se zastavením exekuce, a v případě jeho nesouhlasu oprávněného soudní exekutor vyzve ke složení zálohy na další vedení exekuce ve výši 500 Kč + DPH dle ust. § 12 odst. 4, vyhlášky č. 330/2001 Sb., exekutorského tarifu. V případě, že oprávněný zálohu na další vedení exekuce na účet soudního exekutora složí, je třeba zkoumat povahu takové složené zálohy a dopady, které její složení má.

 

Vliv složení zálohy na náklady exekuce (dle ust. § 90 e.ř.) na další vedení exekuce

Bagatelní věci

Zákon výslovně neřeší vztah mezi složenou zálohou na náklady exekuce ve smyslu ust. § 90 e.ř. a zálohou na náklady exekuce dle bodu 18 přechodných ustanovení konfuzní novely. S ohledem na to, že zákonodárce důsledně odděluje pojmy „zálohy na náklady exekuce“ v ust. § 90 e.ř. a „zálohy na další vedení exekuce“ v přechodných ustanoveních konfuzní novely, nelze a priori vycházet z toho, že tyto zálohy slouží ke stejnému účelu.

 

Z ust. § 90 e.ř. plyne, že exekutor má právo požadovat přiměřenou zálohu na náklady exekuce, přičemž její maximální výši upravuje vyhláška č. 330/2001 Sb., exekutorský tarif. Spotřebovaná záloha na náklady exekuce se stává nákladem oprávněného a je vymáhána ve vlastním exekučním řízení. Nespotřebuje-li exekutor vybranou zálohu na náklady exekuce při zastavení řízení, je povinen ji v usnesení o zastavení řízení, resp. v příkazu k úhradě nákladů exekuce, vyúčtovat. S ohledem na zavedenou praxi, že do účinnosti konfuzní novely exekuční řízení nebyla zastavována, ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. e o.s.ř., pro nemajetnost, není nezbytné se způsobem vyúčtování zálohy příliš zabývat, stejně tak to není potřeba tehdy, pokud je exekuce zastavena proto, že její zastavení navrhl ten, kdo navrhl její nařízení; první případ se neděje, v druhém případě je její osud prostý a stává se nákladem toho, kdo zastavení řízení zavinil, tedy oprávněného.

 

Situace se stala složitější, pokud vedená exekuce přežila do účinnosti konfuzní novely a nebylo v ní ničeho vymoženo. Ačkoliv soudní exekutor byl (ne)spotřebovanou zálohu na náklady exekuce povinen vyúčtovat v případě zastavení exekuce dle ust. § 88 odst. 2 písm. e) e.ř. v příkazu k úhradě nákladů exekuce, resp. usnesení o zastavení exekuce, tak ust. bodu 18 přechodných ustanovení konfuzní novely nedávala soudnímu exekutorovi příliš prostoru k výkladu této normy i kdyby k vyčerpání složené zálohy nedošlo (což je spíše stejně teoretická otázka vzhledem k době běhu většiny bagatelních exekucí), vzhledem k tomu, že soudní exekutor je povinen vyzvat oprávněného po jeho nesouhlasu se zastavením takové exekuce ke složení speciální zálohy na náklady exekuce, která je stanovena přechodným ustanovením vyhlášky č. 517/2021 Sb., kterou se provádí konfuzní novela. Je tedy zanedbatelné, zda před tím oprávněný zálohu na vedení exekuce složil a exekutor ji vyčerpal či nikoliv. Takový závěr stěží může být překvapivý, když její výši ministerstvo stanovilo na 500 Kč, které stěží pokryjí náklady na poštovné spojené s úkony při zastavení řízení, tím spíše s náklady spojenými při vyzývání oprávněného k souhlasu se zastavením bagatelních věcí, jež zákonodárce soudním exekutorům uložil. Z výše uvedeného tedy můžeme uzavřít, že záloha na náklady (bagatelní) exekuce je soudním poplatkem sui generis, neboť je zanedbatelné, zda oprávněný složil dříve již jinou zálohu na náklady exekuce, zda ji exekutor (ne)vyčerpal, pouze s tím, že tuto zálohu je povinen soudní exekutor vyúčtovat při pozdějším zastavení exekuce dle ust. § 88 odst. 2) písm. e) e.ř. a případně jej později účastníku řízení vrátit.

 

Marné exekuce

Obdobně jako zákon neřeší vztah mezi složenou zálohou ve smyslu ust. § 90 e.ř. a zálohou na náklady exekuce v bagatelních věcech, tak zákon rovněž neřeší vztah mezi složenou zálohou na náklady exekuce dle ust. § 90 e.ř. a zálohou na další vedení exekuce dle ust. § 55 odst. 8 e.ř.

 

V případě, že je „pravomocná“ exekuce vedena déle než šest let a nebylo v ní ničeho vymoženo (v původním znění – nebylo v ní vymoženo ani tolik, aby byly pokryty náklady), je soudní exekutor povinen vyzvat oprávněného, zda souhlasí se zastavením exekuce pro její marnost a v případě jeho nesouhlasu, nejedná-li se o privilegovaného oprávněného, který je od povinnosti složit zálohu osvobozen, ke složení zálohy ve výši 500 Kč dle ust. § 12 odst. 4 exekutorského tarifu.

Nicméně v tomto případě je zákonodárce odlišuje již terminologicky a je zřejmé, že koncepce zálohy na další vedení exekuce byla zvolena s ohledem na to, že nelze soudní exekutory nutit vést tyto nemrtvé, nekonečné a nevymahatelné exekuce donekonečna, a to na jejich náklady. Oprávněné zvolená koncepce má motivovat k vyjádření (obvykle spíše konkludentního) souhlasu se zastavením exekuce nebo ke složení zálohy, která má pokrýt vedení exekuce po další tři roky a k tomuto může vyzvat oprávněného ještě podruhé, poté exekuci zastaví. K čemu tento systém má motivovat povinné, nechme pro účely tohoto článku raději nezodpovězeno.

 

Na vztah mezi vybranou zálohou na náklady exekuce podle ust. § 90 e.ř. a zálohou nebo zálohami na další vedení exekuce je možné uplatnit obdobně to, co bylo popsáno výše v případech bagatelních věcí.

 

Plynutí času

S ohledem na to, že analyzovaná ustanovení konfuzní novely v původním znění nabyla účinnosti 1. ledna 2022, tak se můžeme ještě nikoliv krátkou dobou potýkat s různými konflikty mezi úpravou vymáhání bagatelních věcí a obecnou úpravou exekucí marných.

 

Podle ustanovení § 55 odst. 7 e.ř. maximální doba trvání exekuce od okamžiku, kdy se stala pravomocnou, nesmí překročit 12 let, tedy 6 + 3 + 3 roky, tj. dvakrát složená záloha na další vedení exekuce, nebylo-li ničeho z vymáhané povinnosti vymoženo, nebo od doby, kdy došlo k poslednímu vymožení plnění, podle toho, co nastalo později a pokud nebyl přerušen běh této dvanáctileté doby. V případě, že doba trvání již byla dvakrát prodloužena, soudní exekutor již nevyzývá oprávněného ke složení zálohy, ale vyzve jej k vyjádření, zda souhlasí se zastavením exekuce, což vede k poněkud absurdně procesně složitému a nákladnému postupu; nicméně k tomuto postupu se přiklonil i Nejvyšší soud a autor se tomuto rozhodnutí věnuje níže.

 

Zdá se, že zákon v otázce maximální doby běhu exekuce mluví jasně a maximální doba trvání marného řízení je 12 let. Znamená to, že je zde skupina oprávněných, jejichž exekuce k soudním exekutorům napadly v letech 2011 – 2013 (pokud by chtěli využít maximální dobu trvání exekuce), byli poprvé či podruhé vyzváni méně než tři roky před uplynutím maximální doby trvání exekuce ke složení zálohy na další vedení exekuce a za zaplacenou zálohu na další vedení exekuce nemohou očekávat, že soudní exekutor povede jejich exekuce po dobu dalších tří let.

 

K obdobnému závěru dospěl např. Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí sp. zn. 17 Co 103/2023. Ten výslovně zdůraznil, že dvanáctiletá lhůta představuje maximální hranici přípustné délky bezvýsledné exekuce. Její uplynutí tak samo o sobě zakládá důvod k zastavení exekuce, aniž by bylo nutno před tímto okamžikem zasílat oprávněnému další výzvy dle § 55 odst. 7 e.ř. Překročení zákonem stanoveného maxima totiž dle soudu znamená, že pokračování exekuce je vyloučeno a výklad, který by této větě přisuzoval pouze „informativní“ význam, by popřel účel celé novely – ukončit dlouhodobě marná řízení.

 

Na druhé straně Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 598/2024 připustil, že i po uplynutí dvanáctileté doby nelze exekuci „bez dalšího“ zastavit, aniž by oprávněný dostal možnost vyjádřit se k dosavadní bezvýslednosti řízení. Výzva oprávněnému tu plní spíše notifikační funkci. Podle Nejvyššího soudu je tedy třeba zachovat rovnováhu mezi jasně vymezeným časovým limitem a ochranou legitimního očekávání oprávněných, kteří byli do té doby vyzýváni k zálohování dalšího vedení řízení. Nicméně z rozhodnutí plyne, že nemožnost oprávněného vyjádřit se (v případě, že nebyla zaslána výzva) není důvodem ke kasaci, pokud oprávněný má možnost vyjádřit se k tomuto v průběhu odvolacího řízení (ve věci zastavení řízení pro marnost). Tento výklad autor nepovažuje za rozumný a souladný s účelem zákona ani s raciem přijaté úpravy a bude proto nad míru zajímavé sledovat, zda Nejvyšší soud setrvá na tomto svém výkladu i v budoucnu.

Složitější otázka nastane, jestliže je zde exekuce, která byla zahájena v období pěti, osmi a jedenácti nebo více let přede dnem účinnosti konfuzní novely a je zároveň bagatelní.

 

Střet bagatelní a marné exekuce

V případě, že by v jedné exekuci nastal důvod pro zastavení exekuce kvůli marnosti bagatelní exekuce a zároveň by nastaly důvody pro zastavení exekuce pro její bezvýslednost, je otázka priority důvodu složitější. Ve většině případů jeden z důvodů nastal nebo nastane dříve, ten by jistě měl mít přednost.

 

Může ovšem nastat i situace, že podmínky pro zastavení exekuce nastanou ve stejný den. Například při skončení oddlužení povinného, po kterém nebyl osvobozen od placení neuspokojených pohledávek. S ohledem na to, že způsob a podmínky zastavení bagatelních exekucí je upraven v přechodných ustanoveních konfuzní novely, kterou se zavádí rovněž i úprava zastavování exekucí marných, je možné tuto úpravu systematickým výkladem vnímat jako speciální k úpravě obecné (v tomto pohledu marné exekuce). A to jednak s ohledem na systematiku této novely (v přechodných ustanoveních) a také proto, že tato úprava je nezbytně přechodná, tedy dočasná. Její podmínky budou naplněny jednorázově a opakovat se již nebudou. Rovněž je na tuto úpravu třeba hledět pomocí teleologického, resp. historického výkladu, kdy nelze přehlížet motivaci zákonodárce tuto úpravu přijmout, a sice zastavit maximální počet exekucí, které zvyšují zatížení systému exekučních soudů a soudních exekutorů, zatěžují povinné dopady exekucí; ačkoliv se dopady takto zastavených exekucí snažil kompenzovat soudním exekutorům i oprávněným. V neposlední řadě není možné přehlédnout to, že i povinnému tato úprava přináší „znaturálnění“ jeho povinností, které je nutné také zohlednit.

 

Proto po odpadnutí překážek pro zahájení úkonů pro zastavení bagatelních exekucí bude pokračovat dle ust. čl. IV bod 18. an. zákona č. 286/2021 Sb., nepřesáhne-li doba běhu exekuce 12 let, pak exekutor exekuci zastaví bez dalšího.

Rovněž pokud byla exekuce zahájena před pěti až osmi lety před rokem účinnosti konfuzní novely a soudní exekutor dle bodu 18 jejích přechodných ustanovení vyzval oprávněného ke složení zálohy a oprávněný zálohu ve výši 500 Kč + DPH dle přechodných ustanovení vyhlášky č. č. 517/2021 Sb. Čl. IV složil (v opačném případě by soudní exekutor exekuci zastavil). Ust. bodu 18 přechodných ustanovení konfuzní novely stanoví, že soud nerozhodne o návrhu na zastavení pro nemajetnost bez návrhu nebo návrh na zastavení exekuce podaný před složením zálohy, o němž do složení zálohy nebylo rozhodnuto nebo po složení zálohy na náklady exekuce ve smyslu zálohy na náklady (bagatelní) exekuce zamítne.

Touto otázkou se zabýval i Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 17 Co 88/2024 a zdůraznil, že jakmile je aplikována speciální úprava bagatelních exekucí, není již možné současně navrhnout zastavení exekučního řízení pro marnost po dobu tří let od složení zálohy pro další vedení exekuce. Soud tak přiznal úpravě bagatelních exekucí povahu lex specialis, resp. přednost složené záloze dle této úpravy.

 

Toto rozhodnutí vychází ze systematiky zákona, kdy institut zálohy na další vedení exekuce je specificky konstruován právě pro případy bagatelních pohledávek. Pokud oprávněný zálohu složí, není prostor k posouzení exekuce jakožto bezvýsledné, i kdyby její délka či stav vymožení odpovídaly obecným kritériím pro zastavení. Tento závěr je z pohledu praxe významný: povinný se nemůže dovolávat marnosti, jestliže oprávněný aktivně využil možnost udržet řízení složením zálohy.

V případě, že v exekuci, kde došlo ke složení zálohy na další vedení exekuce (v bagatelní věci) oprávněným, není postižena nemovitá věc soudním exekutorem, a uplynulo právě 6 až 12 let (nikoliv po účinnosti konfuzní novely) od vyznačení DPE či právní moci usnesení o nařízení exekuce, může exekutor vyzvat oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce. Existují dva přístupy k tomuto konfliktu – prvním je, že tyto zálohy spolu nesouvisí, že se jedná o dvě svébytné úpravy, jak s ohledem na zvolené pojmosloví zákonodárcem, tak na systematiku zákona. Druhým přístupem je možné dojít k tomu, že první přístup nemůže obstát pro vlastní účel zálohy na další vedení exekuce – tedy proto, aby exekuce vedená na návrh oprávněného byla zastavena pro nemajetnost povinného, ať už na návrh či bez něj, přestože zálohu složil právě proto, aby tato exekuce z tohoto důvodu zastavena býti nemohla, ačkoliv je jinak nazvána. Autor se kloní k druhému závěru, shodně Kasíková a Molák, opačně Svoboda.

 

V případě, že v exekuci, kde došlo ke složení zálohy na další vedení exekuce (v bagatelní věci) oprávněným a uplynulo 12 let, pak exekutor exekuci bez dalšího zastaví. Zde již nelze hledat žádné beneficium složené zálohy, neboť oprávněný složil zálohu na další vedení exekuce s vědomím, že maximální doba trvání exekuce, ve které není ničeho vymoženo/vymáháno, nesmí přesáhnout dobu 12 let dle ust. § 55 odst. 11 e.ř.

 

Střet smluvní a zákonné zálohy

Povahou zákonné zálohy na další vedení exekuce se zabýval i Krajský soud v Praze v rozhodnutí ve věci sp. zn. 17 Co 123/2024. Oprávněná v dané věci argumentovala existencí smluvního ujednání se soudním exekutorem. Ve smlouvě o provádění exekucí se smluvní strany měly dohodnout, že soudní exekutor nebude požadovat po oprávněné zálohu na náklady exekuce. Oprávněná, vědoma si změny v právní úpravě ust. § 55 e.ř., se nicméně i za této situace domnívala, že požadavek na placení jakékoliv zálohy na provedení exekuce je v rozporu s platně uzavřenou smlouvou. Oprávněná uvedla, že se nikdy nedovolávala zvlášť závažných důvodů, pro které by měla být zproštěna od složení zálohy na náklady exekuce, ale že se domáhá tohoto zproštění z jiného zvlášť závažného důvodu, kterým je platně uzavřená smlouva o provádění exekucí se soudním exekutorem.

 

Odvolací soud však konstatoval, že zákonnou povinnost nelze smluvně vyloučit ani modifikovat. Povinnost složit zálohu podle § 55 odst. 8 a násl. e.ř. má kogentní charakter a nelze ji proto relativizovat předchozími smluvními závazky. Soud uvedl, že na základě smluvního ujednání mezi oprávněnou a soudním exekutorem (navíc smlouvou uzavřenou daleko před platností nové úpravy) nelze sjednat výluku z aplikace ust. § 55 odst. 8 e.ř. jako kogentního zákonného ustanovení a soudní exekutor je povinen při naplnění podmínek uvedených v ust. § 55 odst. 7 a 8 e.ř. zálohu vyměřit (neshledá-li výjimky uvedené v ust. § 55 odst. 9 a 10 e.ř.). Nebude-li tak záloha zaplacena, pak soudní exekutor exekuci zastaví.

 

Priorita některých důvodů pro zastavení

Rozhodovací praxe se v posledních letech vyprofilovala ve směru k jednoznačnému určení hierarchie jednotlivých důvodů zastavení exekuce. Ačkoliv je § 55 e.ř. systematicky koncipován jako obecná úprava, nelze jej aplikovat izolovaně. Je nutné přihlížet k tomu, zda ve věci neexistuje dříve nastupující, povahou závažnější důvod, jenž činí samotnou exekuci nepřípustnou od počátku. Je proto nutné zkoumat vztah mezi bezvýsledností a nicotností exekučního titulu.

 

Jedním z rozhodnutí obecných soudů, který se touto otázkou zabývá, je rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 8 Co 149/2024, kde soud dovodil, že nicotnost exekučního titulu (zde rozhodčí nález vydaný na základě neplatné doložky) je důvodem prioritním. Jinými slovy, není přípustné, aby soudní exekutor či exekuční soud obcházel zjištění nevykonatelnosti titulu s odkazem na obecnou bezvýslednost. Pokud je titul vadný ex tunc, je nezbytné nejprve zohlednit tuto skutečnost a exekuci zastavit pro její nepřípustnost. Je proto nezbytné brát na zřetel, že ochranu nepožívá formalistické využití méně přísného důvodu zastavení, pokud by tím byla oslabena ochrana povinného proti nevykonatelnému titulu. Tím byl potvrzen ústavně konformní výklad, který dává prioritu kvalitě exekučního titulu před prostým během času.

Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 397/24 dal obiter dictum za pravdu závěrům obecného soudu (obdobně jako výše), že přednost má vždy důvod spočívající v neexistenci či nevykonatelnosti titulu.

 

Z uvedené argumentace soudů tedy lze dovodit, že exekutor, který by se rozhodl exekuci zastavit pouze pro bezvýslednost, ačkoliv měl k dispozici indicie o nezpůsobilosti titulu, riskuje označení svého postupu za zneužití procesního práva. 

 

Závěr

V případě souběhu důvodů pro zastavení exekuce z důvodu marnosti bagatelní exekuce a pro bezvýslednost exekuce je nutné určit prioritu těchto důvodů. Pokud nastanou současně, je třeba přihlédnout k systematickému a teleologickému výkladu právní úpravy, přičemž úprava bagatelních exekucí v přechodných ustanoveních konfuzní novely má speciální povahu vůči obecné úpravě marných exekucí. To nic nemění na tom, že je potřeba zkoumat i specifické důvody pro zastavení - tedy například popsaný důvod spočívající v neexistenci či nevykonatelnosti exekučního titulu; teprve není-li dán, nastupují zvláštní a obecné důvody “marnosti”.

 

Je-li titul způsobilý a splněny podmínky pro zastavení v bagatelních věcech, uplatní se lex specialis – přechodná ustanovení konfuzní novely. Složením zálohy na další vedení exekuce (v režimu bagatelních věcí) oprávněný dočasně „blokuje“ paralelní uplatnění obecné marnosti. Nicméně dvanáctiletá doba představuje absolutní maximum délky běhu bezvýsledné exekuce.

Po odpadnutí překážek pro zastavení bagatelních exekucí se postupuje podle čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. Pokud exekuce přesáhla dobu 12 let od okamžiku její pravomocnosti, exekutor ji zastaví bez dalšího, reps. vyzve oprávněného k vyjádření, zda souhlasí se zastavením, případně ke složení zálohy na další vedení exekuce, což však neovlivní maximální dobu trvání exekuce. Po uplynutí 12 let se exekuce zastaví bez ohledu na složenou zálohu, jelikož zákon stanoví maximální délku exekuce, pokud v takové exekuci není ničeho vymoženo za stanovenou.

---

 1. Opačně Svoboda in SVOBODA, Karel; JÍCHA, Lukáš; KREJSTA, Jan; HOZMAN, David; ÚŠELOVÁ, Veronika et al. Exekuční řád: komentář. Beckovy komentáře. V Praze: C.H. Beck, 2022. ISBN 978-80-7400-863-4, s 435.

2.  …oprávněná složením zálohy podle výzvy soudního exekutora zajistila, že exekuce bude nadále pokračovat s tím, že exekuční soud po dobu 3 let od složení zálohy na náklady exekuce nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost bez návrhu a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost podaný před složením zálohy na náklady exekuce, o kterém do složení zálohy na náklady exekuce nebylo rozhodnuto, nebo podaný po dobu 3 let od složení zálohy na náklady exekuce zamítne (srov. odst. 8 tohoto usnesení)… Usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 88/2024 ze dne 14. března 2024.

3. Kasíková in KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 495.

4. Molák in MOLÁK, Stanislav; KREJSTA, Jan; JAROŠ, Vojtěch; KOCINEC, Jaroslav; KÜHN, Zdeněk et al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů: komentář. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). Kodex. Praha: Wolters Kluwer.

5. Svoboda in SVOBODA, Karel, JÍCHA, Lukáš, KREJSTA, Jan, HOZMAN, David, ÚŠELOVÁ, Veronika, KOCINEC, Jaroslav a kol. Exekuční řád. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 435.

---

 

text: Mgr. Michael Glogr, exekutorský koncipient

Exekutorského úřadu Praha 4, JUDr. Ivety Glogrové