Rozhovor s ministrem spravedlnosti JUDr. Jeronýmem Tejcem: Justice potřebuje změnu. A ne kosmetickou

V jednom z rozhovorů jste řekl, že česká justice funguje „v logice 90. let“. Co jsou 3 nejviditelnější relikty „této logiky“ v české justici? Projevuje se spíše v procesech nebo v myšlení lidí pracujících v justici? 

Česká justice stojí na práci zkušených a odpovědných profesionálů. Mluvil jsem především o systému, který se v některých ohledech změnil méně, než se za poslední desetiletí změnila společnost kolem nás.

Jedním z reliktů je organizace justice a soudní mapa. Ta odpovídá potřebám, které tu byly před padesáti lety. Od té doby se některé regiony vylidnily a některé aglomerace se zvětšily. Mobilita lidí je dnes řádově větší. Malé soudy se pak potýkají se zastupitelností nebo omezenou specializací a systém jako celek tím ztrácí pružnost.

 

Druhým tématem je digitalizace. Nechci, aby technologie přidělávaly práci místo toho, aby ji usnadňovaly. Část systémů dnes stále funguje spíše jako elektronická podoba papíru než jako skutečný nástroj pro efektivnější práci soudů a lepší služby pro veřejnost.

 

A třetí oblastí je složitost a roztříštěnost některých procesů. Justice musí být nezávislá, ale současně také dobře organizovaná a srozumitelná. Pokud systém vytváří zbytečnou administrativu nebo komplikuje řízení, není to známka větší kvality, ale spíš signál, že je čas některé věci zjednodušit.

 

Velkým tématem, které jste otevřel k široké diskusi, je možné slučování soudů. Pádných argumentů pro a proti se snáší velké množství. Očekáváte, že se o tomto tématu povede ostrá politická diskuse napříč parlamentními stranami nebo politici budou respektovat odborný názor a návrh ministerstva, resp. vlády? 

Každá velká změna má své kritiky. Řada lidí je konzervativních a má ráda stojaté vody. A nevadí jim, že je systém neefektivní nebo drahý.  Je ale pochopitelné, že tak zásadní návrh vyvolává otázky i obavy. 

Byl bych rád, kdyby šlo o odbornou debatu, ne politický střet. Ale jsem v politice příliš dlouho na to, abych si naivně myslel, že politické náklady neponesu sám. Mým cílem není vést válku o podobu soudní mapy, ale nalézt efektivnější řešení, které může přinést i úspory. Ty bych rád investoval do justiční administrativy, která je dlouhodobě podhodnocená. 

Cílem slučování není omezit přístup ke spravedlnosti, ale vytvořit soudní soustavu, která bude lépe fungovat a obstojí i v dalších desetiletích.

 

Jaký je aktuální stav této dílčí revize organizace soudnictví? Kolik soudů je dnes „navíc“?

V současnosti stále probíhají přípravné práce k tématu revize soudní mapy. Už teď víme, že se bude týkat jen jednoho článku soustavy, tedy okresních soudů. Dlouhodobě se hovoří o tom, že pro specializaci a zastupitelnost v době dovolených či mateřských je třeba alespoň 25 soudců na daném soudě. To nenaplňuje dnes asi 60 procent stávajících okresních soudů. Přesto v tuto chvíli tedy nejde definitivně stanovit a specifikovat soudy, kterých se plánovaná revize dotkne. Debata je komplikovanější. Musí zohlednit dostupnost i specifika daného regionu. Po úvodních debatách s představiteli justice jsem se rozhodl učinit vstřícný krok, který by mohl většinu obav rozptýlit, a přitom by hlavní cíle byly naplněny. Sloučené soudy by fungovaly pro větší obvod, nicméně ze „zrušeného“ soudu by byla vytvořena pobočka. Byla by tak zajištěna dostupnost, drtivá část administrativních zaměstnanců by zůstala pracovat na stejném místě. Efektivita by byla zajištěna rovnoměrným rozložením nápadu mezi soudce novým rozvrhem práce, který by určil předseda tohoto nového a většího okresního soudu. 

 

Plánujete změny nejprve pilotně otestovat v nějakém regionu? Ve kterém a proč? Jakým způsobem hodláte následně hodnotit, zda pilotní fáze byla úspěšná? Jaké metriky jsou pro ministerstvo ty klíčové při hodnocení? 

Klíčové je zachování rychlosti řízení, nebo její vylepšení. Specializace by měla napomoci. Protože když někdo něco dělá opakovaně, obvykle to dělá rychleji a kvalitněji. Pilotování není úplně možné, protože každá změna by si vyžádala celý nový legislativní proces. Proto nakonec navrhnu, aby se změna odehrála v jednom termínu a to k 1. 1. 2028.

 

Jak konkrétně se případné změny v organizaci justice dotknou soudních exekutorů, kteří jsou jmenováni k výkonu exekutorského úřadu do obvodu okresního soudu, který se bude rušit? 

Revizi soudní mapy plánuji odpovídajícím způsobem promítnout i na navazující instituce. Prozatím ale není stanoven přesný rozsah navrhovaných změn, ani konkrétní způsob jejich provedení. Nemohu tedy blíže specifikovat, jak přesně se plánovaná revize soudní mapy promítne do exekutorských úřadů. 

 

Pro média jste se opakovaně vyjádřil, že jste zklamán z toho, že proces digitalizace nepostupuje. Co je příčinou? Selhání na straně zadavatele, tj. ministerstva, nebo dodavatelů? Jak se chcete vyhnout tomu, aby se tato selhání neopakovala? 

Příčinou je určitě kombinace Vámi uvedených faktorů a já bych ještě doplnil další. A těmi jsou nedostatek financí, nedostatek kvalitních personálních kapacit v některých IT rolích a určitě také, a to bych podtrhnul, zejména nastavení nereálných nebo obtížně realizovatelných cílů. Jako jeden z hlavních problému vidím skutečnost, že dané projekty neměly jednu odpovědnou osobu a odpovědnost za jejich realizaci byla rozmělněná. Tomu pak odpovídaly výsledky. V minulosti byly preferovány megaprojekty, které byly tak složité, že k jejich realizaci buď nedošlo, nebo se realizují až v době, kdy jsou zastaralé. Zaměříme se proto na projekty menší, které garantují okamžité přínosy. A více budeme využívat AI, ale i cloudové řešení. 

 

Je problém spíš technologický nebo mentální? Co nebo kdo je dnes největší brzda potřebných změn? 

Obojí. V rámci digitalizace se např. mírně řečeno zapomnělo na to, že abychom mohli úspěšně digitalizovat resort a jeho procesy, je nutné mít pevné základy v oblasti IT. Tzn. zejména v oblasti IT infrastruktury a v personálním zabezpečení těchto základních věcí. Je určitě žádoucí posouvat digitalizaci resortu, ale nejprve je nutné si uvědomit, že např. bez kvalitního zajištění datových center nebo odpovídající konektivity se digitalizace a centralizace systémů těžko provádí. Takže ano, je nutné se mentálně přenastavit, dát nohy na zem a upravit priority. To ovšem neznamená, že se mění cíle. Cílem je efektivní a přívětivá digitalizace pro všechny zainteresované strany včetně veřejnosti.

 

Kdybyste měl vybrat jednu věc, která by digitalizaci skutečně skokově posunula?

Těch věcí je několik, ale já bych z nich asi přeci jen vybral peníze. Nemám teď na mysli pouze chybějící peníze na budování a provoz nových systémů, ale zejména peníze na platy zkušených odborníků v různých odvětvích IT. Jsou to zejména architekti, analytici nebo vývojáři. Naše ministerstvo sice nikdy nebude mít tak masivní zázemí, aby si vyvíjelo systémy samo, ale musí mít odborníky, kteří dokážou jasně nastavit cíle, kam chceme s digitalizací jít a jednoznačně vytyčit cestu. Musí umět dodavatelům správně a reálně naformulovat zadání a hlídat jeho naplnění, a to se bez zkušených odborníků těžko dělá. 

 

Jaké jsou hlavní priority ministerstva v oblasti digitalizace v tomto kalendářním roce? Které změny mohou reálně pocítit „klienti“ justice v nejbližší době? 

Kromě stabilizace infrastruktury a dalších klíčových prvků, lze uvést modernizaci veřejné části systému Veřejných rejstříků. Tento systém byl již spuštěn do ověřovacího provozu pro veřejnost. Vítáme aktivní zapojení profesních komor i široké veřejnosti, jejichž připomínkami se průběžně zabýváme a na jejichž základě systém dále upravujeme. Plné spuštění do ostrého provozu je plánováno v průběhu první poloviny července 2026. Současně probíhá modernizace Evidence skutečných majitelů, a to v návaznosti na připravované legislativní změny. Nový systém by měl být uveden do provozu k 1. lednu 2027, v souladu s účinností této legislativy. Z hlediska veřejnosti je nutno ještě zmínit nový insolvenční rejstřík, který je v současné době také již v ověřovacím provozu a je veřejnosti v omezeném rozsahu také již dostupný. Za zmínku určitě stojí i Systém pro správu digitálního obsahu, který umožní bezpečné sdílení dat mezi resortními organizacemi vzájemně, ale i s odbornou a laickou veřejností. Dojde tak mj. k definitivnímu odstranění využívání CD nosičů při předávání dat. V oblasti AI dokončujeme systém pro anonymizaci soudních rozhodnutí, který bude využívat modul umělé inteligence, a také rozvíjíme a v resortu postupně implementujeme systém pro přepis hlasu do textu, který by v budoucnu měl minimalizovat „otrockou“ práci zapisovatelek a protokolujících úřednic při přepisu nahrávek ze soudních jednání. Ve spolupráci s Vrchním soudem v Praze a centrem CENDAI pracujeme na virtuální poradně pro veřejnost, která bude rovněž využívat AI a tematicky bude zaměřena na životní situace.

 

Necháme-li stranou digitalizaci justice a změnu v organizaci soudů, jak jinak se dá justice zefektivnit? Které změny se dají udělat rychle a bez nutnosti značně navýšit rozpočet ministerstva? 

Resort spravedlnosti obecně trpí velkou roztříštěností a decentralizací. Máme v resortu 200 organizací, z nichž 114 je účetními jednotkami. To je výrazně nejvíc ze všech ministerstev. Tuto roztříštěnost ještě doplňují extrémní rozdíly ve velikosti. Máme organizační složky/účetní jednotky s celorepublikovou působností, s krajskou působností i okresní působností. Organizační složku s deseti tisíci zaměstnanci a vedle ní složky, které mají např. 30 zaměstnanců. Tyto malé složky musí vykonávat a zabezpečovat všechny činnosti jako ty velké, a to včetně tvorby rozpočtu, účetnictví, zajišťování všech druhů bezpečnosti, IT služeb, zadávání veřejných zakázek, správy budov atd.  Určitě se tedy nabízí odbřemenění těchto složek a koncentrace některých z uvedených činností do center, a to ať už na krajské složky nebo na ministerstvo samotné. Zejména např. v oblasti IT je to nejen žádoucí, ale doslova nutné a vidíme, že např. některé krajské soudy se touto cestou již vydaly. Je to logické, bohužel v minulosti nebylo lídrem těchto aktivit ministerstvo. Státní zastupitelství takto díky odlišné legislativě částečně fungují dlouhodobě.

 

Mezi důvody neefektivity civilního soudnictví řadí část odborné veřejnosti i procesní normy, zejména občanský soudní řád. Jiná část odborné veřejnosti, zejména z řad soudců, zase namítá, že problémy jsou jinde než v procesních pravidlech. Jaký máte názor? Pokračují práce na novém civilním soudním řádu? Čeho se reálně můžeme dočkat v tomto volebním období?

Předně je třeba uvést, že podle statistik Evropské komise za rok 2025 se Česká republika v rychlosti civilního soudnictví umístila na druhé příčce. I statistiky z minulých let potvrzují rychlost českého civilního soudnictví. To samozřejmě neznamená, že civilní soudnictví netrpí neduhy, které jsou způsobeny z jedné strany ne úplně vhodnou či přesnou úpravou v občanském soudním řádu. Co se týče novelizace občanského soudního řádu, v programovém prohlášení vlády je napsáno, že zmodernizujeme občanský soudní řád a na tom také pracujeme. 

 

Otevřeně kritizujete rozdíl mezi platy soudců a justiční administrativy. Výkon exekutorského úřadu je výkonem moci soudní. Součástí justiční administrativy jsou v širším slova smyslu také zaměstnanci soudních exekutorů. Jejich platy jsou také nízké. To je důsledkem toho, že exekutorský tarif nezaručuje rentabilitu běžné exekuční činnosti. Poslední změny tarifu byly spíše kosmetické. Počet exekutorů a jejich zaměstnanců klesá, ačkoliv počet dlužníků a exekucí, dáme-li stranou exekuce zastavené pro bezvýslednost, zůstává konstantní. Je to udržitelné? Má ministerstvo v plánu se k tarifu ještě vrátit, případně umožnit exekutorům si vydělat na platy svých zaměstnanců jiným způsobem – třeba je více zapojit do insolvenčních dražeb, administrace oddlužení či rozvolnit pravidla pro poskytování právní pomoci? 

Není sporu o tom, že na soudní exekutory byla zákonem přenesena část moci soudní. Soudního exekutora však nelze ztotožnit se soudem (soudcem) a platy zaměstnanců soudů porovnávat se mzdou zaměstnanců soudních exekutorů. 

Pokud jde o exekutorský tarif, chtěl bych zdůraznit, že jeho poslední úprava nabyla účinnosti poměrně nedávno, a to 1. ledna 2026. Tato změna nebyla jednostranná. Naopak proběhla v úzké spolupráci jak s Exekutorskou komorou, tak i s neziskovými organizacemi, které se dlouhodobě věnují ochraně práv dlužníků. Do novelizace se promítl i vývoj inflace, což bylo jedním z klíčových faktorů, který měl přispět k lepší ekonomické realitě výkonu exekuční činnosti. Tato novelizace přinesla zejména zvýšení paušální náhrady hotových výdajů (v některých případech), zvýšení odměn v exekuci k vymožení nepeněžitého plnění, jednorázové zvýšení paušální náhrady při spojených exekucích nebo zvýšení dalších náhrad soudního exekutora.

V tuto chvíli nepřipravujeme další novelizaci exekutorského tarifu ani rozšiřování pravomocí soudních exekutorů. To však neznamená, že ke změnám kompetencí v průběhu tohoto období nemůže dojít.  

 

Máte představu, jakou neexekuční agendu by exekutoři mohli provádět a tím pomoct personálně poddimenzované justici? Např. v oblasti doručování, mediace mezi dlužníkem a věřitelem, rozhodování ve věcech, kde dlužník uznává svůj dluh atp.? 

Stávající právní úprava již dnes umožňuje využití soudních exekutorů i mimo vlastní exekuční agendu. V občanském soudním řízení totiž patří soudní exekutor mezi doručující orgány, a soudy tak mohou jeho služby při doručování písemností využívat již nyní.

Pokud jde o úvahy o širším zapojení soudních exekutorů do tzv. neexekučních agend – například v oblasti mediace, rozhodování v nesporných věcech či další administrativní podpory soudního řízení – je třeba k této otázce přistupovat s přihlédnutím k tomu, že exekuční činnost je výkonem soudní moci, avšak zároveň jde o specifickou činnost, jejíž postavení, odpovědnost i ekonomické fungování jsou upraveny samostatným právním rámcem. Jakékoliv rozšiřování pravomocí by proto muselo zohlednit nejen efektivitu systému, ale i principy procesních práv účastníků řízení, garance nestrannosti a celkovou rovnováhu mezi jednotlivými profesemi v justici. 

Pokud jde o personální situaci v justici, ministerstvo ji vnímá jako důležité téma, které je však třeba řešit především uvnitř samotné soudní soustavy. Klíčovým nástrojem v této oblasti je zlepšení odměňování administrativních zaměstnanců soudů a státních zastupitelství. Bez stabilního personálního zajištění nemůže být výkon soudnictví dlouhodobě efektivní. V tomto směru je podstatné, že v posledním období došlo ke konkrétním krokům ke zvýšení jejich platů. Platy administrativních pracovníků byly zvýšeny průměrně o několik tisíc korun měsíčně. Tato opatření směřují k postupnému narovnání platového postavení justičního personálu.

 

Upozorňujete na potřebu přesnější formulace zákonů a jejich praktické vymahatelnosti. Co tím máte konkrétně na mysli? Když totiž mluvíte o praktické vymahatelnosti, vracíme se klikou zpět i k soudním exekutorům. Bez vymáhání povinností stanovených soudy ztrácí justice důvěryhodnost. Jak tomu lze zabránit? Jakou roli v tom mohou hrát soudní exekutoři? 

Považuji za důležité, aby legislativní návrhy byly formulovány tak, aby byl vyjádřen úmysl zákonodárce a aby byly srozumitelné pro adresáty příslušných právních norem. Je třeba zdůraznit, že legislativního procesu se v jeho průběhu účastní celá řada aktérů a střetávají se v něm rovněž různé zájmy, což může mít vliv rovněž na vlastní formulace návrhu. Úkolem všech účastníků legislativního procesu je dbát na kvalitu legislativy a respektovat nutnost jak výstižného a srozumitelného vyjádření jednotlivých ustanovení, tak koncepčnosti a vzájemné provázanosti návrhu jako celku. 

Vymahatelnost práva lze chápat jako možnost domoci se právem přiznaného nároku nebo ochrany práva zákonem stanoveným postupem a dosáhnout i faktického splnění uložené povinnosti. Nejde tedy pouze o formální existenci právních norem, ale o jejich skutečné uplatnění v praxi. Vymahatelnost práva představuje jeden ze základních pilířů fungujícího právního státu, neboť bez ní by právní řád ztrácel svůj reálný význam a autoritu. Její význam spočívá zejména v tom, že zajišťuje reálnou ochranu subjektivních práv jednotlivců i právnických osob, podporuje právní jistotu a posiluje důvěru veřejnosti v instituce státu a spravedlnost jako takovou. Současně motivuje adresáty právních norem k dobrovolnému plnění povinností, neboť vědomí efektivního vymáhání práva působí preventivně a přispívá k dodržování právních pravidel. Neméně důležitý je i širší společenský a ekonomický rozměr vymahatelnosti práva. Funkční a předvídatelný systém vymáhání právních nároků je klíčovým faktorem pro stabilní podnikatelské prostředí, ochranu investic a celkovou důvěru v tržní vztahy. Efektivní vymahatelnost tak přispívá nejen k ochraně jednotlivců, ale i k hospodářské stabilitě a rozvoji společnosti.

V resortu Ministerstva spravedlnosti zajišťují vymahatelnost práva soudy v řízení o výkonu rozhodnutí a především soudní exekutoři v exekučním řízení. Valná část exekučních titulů je v České republice vymáhána v exekučním řízení podle exekučního řádu. Ministerstvo spravedlnosti si je plně vědomo významu soudních exekutorů v této oblasti a jejich nezastupitelné role při zajišťování vymahatelnosti práva. Ministerstvo dlouhodobě spolupracuje s Exekutorskou komorou České republiky jako profesní samosprávnou organizací sdružující soudní exekutory.

Se zástupci Exekutorské komory ministerstvo pravidelně projednává témata související s činností soudních exekutorů, přičemž důraz je kladen jak na legislativní otázky, tak na praktické aspekty výkonu exekuční činnosti. Legislativní návrhy jsou komoře standardně zasílány k připomínkám a její odborné podněty jsou při tvorbě právních předpisů zohledňovány. 

Cílem je zajistit, aby systém exekucí byl nejen účinný, ale také spravedlivý, transparentní a přiměřený. Předpokládám, že tato vzájemně výhodná a odborně přínosná spolupráce mezi Ministerstvem spravedlnosti a Exekutorskou komorou České republiky bude i nadále pokračovat a přispěje k dalšímu posilování vymahatelnosti práva v České republice.

 

Exekuční řád byl od roku 2001 novelizován více než šedesátkrát. Každá z větších novel slibovala nějaké zlepšení, většinou však přinesla akorát nové problémy. Navzdory upozornění Komory, že návrhy nebudou v praxi fungovat. Myslíte, že už nadešel čas, kdy hlavní aktéři v normotvorbě uznají, že přezíravý přístup k návrhům a připomínkám exekutorů je špatná strategie? Že je třeba naopak výraznější kooperace? 

Spolupráci s Exekutorskou komorou České republiky považuji za důležitou součást legislativního procesu. Při přípravě změn exekučního řádu jsou návrhy standardně zasílány komoře k připomínkám a tyto návrhy jsou zároveň se zástupci komory průběžně projednávány na odborné úrovni.

Připomínky profesních organizací, včetně Exekutorské komory, představují cenný zdroj praktických zkušeností z aplikační praxe a ministerstvo se jimi při přípravě návrhů zabývá. Osobně od svého nástupu důrazně dbám na to, aby návrhy ministerstva byly v souladu s praxí a nebyly tvořeny jen za úřednickým stolem. Zároveň je však nutné zdůraznit, že výsledná podoba právní úpravy není závislá pouze na postoji jednoho subjektu. Legislativní proces zahrnuje řadu aktérů – vedle ministerstva, jde-li o změnu zákona, zejména další připomínková místa, Legislativní radu vlády, vládu samotnou a následně Parlament České republiky.

Konečný legislativní výsledek je tak vždy výsledkem širší debaty a kompromisu mezi různými legitimními zájmy a pohledy. 

 

Teritorialita exekutorů – téma nyní politicky méně atraktivní, ale stále živé. Kam byste se přiklonil dnes? Pro zachování soutěže mezi soudními exekutory nebo byste byl pro výlučnou místní příslušnost? 

V předminulém volebním období byl Poslanecké sněmovně Parlamentu předložen návrh novelizace občanského soudního a exekučního řádu vypracovaný Ministerstvem spravedlnosti, který předpokládal koncentraci řízení vedených proti jednomu povinnému u jednoho soudního exekutora; v průběhu projednávání pak byly předloženy pozměňovací návrhy na zavedení místní příslušnosti soudního exekutora. Koncentrace ani teritorialita nebyly v rámci projednávání tisku č. 545 schváleny. K otázce místní příslušnosti soudních exekutorů se vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/18. Ústavní soud uvádí, že lze najít argumenty povahy ekonomické (efektivita vymáhání dluhů) i sociální (ochrana dlužníků), které svědčí jak ve prospěch, tak i v neprospěch zavedení teritoriality soudních exekutorů… Ústavní soud v nich neshledává potřebný ústavněprávní přesah… Mělo by být především věcí politického rozhodnutí zákonodárce, aby určil, na který ze zmiňovaných a z pohledu Ústavního soudu srovnatelných (a v obou případech i legitimních) zájmů je případně třeba klást větší důraz. Zda je pro funkceschopnost soustavy vymáhání dluhů důležitější zájem na ochraně věřitelů, k čemuž směřuje zachování stávajícího systému, nebo naopak… je třeba tento zájem potlačit a vyzdvihnout potřebu ochrany dlužníků. Jak již bylo řečeno, z hlediska Ústavního soudu jsou oba tyto zájmy rovnocenné. V tomto volebním období je debata o možné úpravě teprve před námi a přiznám se, že na ni nemám osobně vyhraněný názor. 

 

Byly ukončeny konzultace a analýzy ohledně přenastavení parametrů pro provádění srážek ze mzdy. To je téma, které bedlivě sleduje exekuční i insolvenční svět. Jaký bude následný vývoj? 

V současné době vládní analytický útvar na Úřadu vlády, který celý projekt zastřešuje, připravuje konečný materiál. 

 

Plánujete vzít zpátečku a opět více kriminalizovat neplacení výživného. Jistě souhlasíte, že kriminalizace sama o sobě problém nevyřeší. Klíčové je, aby soudní exekutoři měli více nástrojů k vymožení výživného. Aby ten, kdo neplatí výživné, neměl „klidný život“. Jaké konkrétní plány v této oblasti máte? 

Analyzujeme možnosti postihu dalších veřejnoprávních oprávnění v rámci exekuce, nad rámec již využívaného pozastavení řidičského oprávnění. Požádal jsem proto o stanovisko ministra dopravy a ministra zemědělství, abych zjistil názor gesčních resortů na tuto problematiku a vhodnost případné úpravy. Zvažují se například možnosti pozastavení průkazu způsobilosti pilota, vůdce či člena posádky plavidla, člena posádky lodě nebo loveckého či rybářského lístku. Z reakcí dotčených rezortů vyplynulo, že realizace těchto opatření naráží jednak na praktické obtíže (neexistence centralizovaných, digitálních databází rybářských a loveckých lístků, na digitalizaci a centralizaci se nicméně pracuje), jednak je zde i riziko kolize s unijními a mezinárodními pravidly a také otázka proporcionality (ve vztahu k pilotním či tzv. kapitánským lístkům), které je nutno dále analyzovat. Se zjištěnými informacemi plánuji seznámit členy Ústavně-právního výboru PSP. Plánu na zavedení plné trestnosti úmyslného neplacení výživného jsme se nevzdali. Návrh je již ve druhém čtení a účinnost by mohl nabýt nejspíš 1. ledna 2027. 

 

Co může ministerstvo či vláda aktivně udělat pro zvýšení vymahatelnosti v případě přeshraničních věcí? Soudní exekutor je při výkonu veřejné moci v zásadě omezen hranicemi České republiky. Ale dlužníci se často „papírově“ přesouvají do zahraničí. Ačkoliv fakticky zůstávají sedět na stejné židli. Zakládají si účty on-line v Litvě, přesouvají kapitál na jiné digitální platformy, utrácí výživné pro své děti v on-line sázkových kancelářích sídlících na Maltě. Je jasné, že řešení je třeba hledat na celounijní úrovni. Má ministerstvo dostatek odborníků a odpovídající politický kapitál k případným změnám?  

Problematika přeshraniční vymahatelnosti je v současnosti stále komplexnější, zejména v důsledku digitalizace a snadného přesunu finančních prostředků prostřednictvím online finančních služeb a zahraničních platforem. Je proto zřejmé, že účinná řešení je potřeba hledat především na evropské úrovni. Evropská unie již dnes disponuje řadou nástrojů, které mají přeshraniční vymáhání usnadnit, jako je například nařízení Brusel I bis, nařízení o evropském exekučním titulu, evropském platebním rozkazu či evropském příkazu k obstavení účtů. Tyto nástroje představují důležitý základ, na němž lze dále stavět. Současně probíhají kroky směřující k jejich modernizaci a digitalizaci, zejména ke zrychlení a zefektivnění elektronické komunikace mezi jednotlivými aktéry. Cílem je mimo jiné urychlit řízení a posílit efektivitu výkonu rozhodnutí v přeshraničních situacích.

 

V praxi často narážíme na to, že o přípravě unijních předpisů, které se dotýkají justice a právních profesí, se často dozvíme ve fázi, kdy již není možné jejich obsah změnit. Český zákonodárce pak už pouze „musí“ implementovat či adaptovat. Jak ministerstvo aktivně monitoruje a referuje hlavním aktérům, co se „chystá v Bruselu“? V polední době je třeba aktuální zejména oblast AML. Nové předpisy přináší takovou byrokratickou nálož, že exekutoři, notáři či advokáti s jednotkami zaměstnanců, nebudou schopni vše efektivně zvládnout.

Evropské legislativě musíme věnovat přinejmenším tolik energie, jako té české. Jinak opravdu budeme tahat za slabší konec provazu. Je mou prioritou, abychom při vyjednávání byli aktivní a od počátku usilovali o praktická a proveditelná řešení. A vím, že kolegyně a kolegové účastnící se jednání na úrovni EU za náš rezort jsou nejen kvalifikovaní, ale opravdu za zájmy ČR bojují.  

 

Z pozice ministra, ale předtím i náměstka, se setkáváte se zákonodárci a vedete debaty o resortu spravedlnosti. Jaké jsou největší iluze politiků o justici, které jste musel vyvracet? 

Možná to, že pouhá změna zákona dokáže rychle napravit většinu chyb, kterých jsme svědky. Ale tak je to jen v ojedinělých případech. Justice je složitý systém a chceme-li dosáhnout zásadní změny k lepšímu, je nutná kooperace všech justičních složek, vzdělávání, kvalitní dohled a další nelegislativní opatření. 

 

Jste ministr-„nestraník“. Je to spíše výhoda nebo vás limituje, že nemáte prst na tepu stranických sekretariátů?  Cítíte menší politickou oporu oproti jiným vládním kolegům-straníkům? Nebo naopak máte větší míru svobody? 

Nepovažuji to ani za handicap, ani za zvláštní výhodu. Pro své návrhy musím získat podporu předsedy vlády, ostatních členů a většiny sněmovny. Tak jako ostatní kolegové. Osobně musím říct, že atmosféra ve vládě je kolegiální a nikdo mi to, že nejsem členem žádné strany či hnutí nijak negativně pocítit nedává. Pokud mi něco výhodu dává, tak dobrá znalost rezortu díky mému dřívějšímu působení na nižších pozicích, ale i v roli advokáta nebo poslance. 

 

Ve funkci jste zatím 6 měsíců. To je dostatečná doba na to prožít střet představ s realitou. Co Vás nejvíce překvapilo? Co Vás nejvíce znepokojilo? Co Vás nejvíce vyčerpává? Co Vás nejvíce naopak nejvíce v poslední době „nakoplo“? 

Překvapila mě hloubka některých dlouhodobě neřešených problémů, zejména v oblasti digitalizace. Vyčerpávající je tempo a množství agendy, které s ministerskou funkcí přichází. Stále mám na paměti, že ministr, který se nechá zahltit běžnou agendou a neurčuje směr, brzy skončí. A co pomáhá? Docela silná pozitivní odezva veřejnosti, jak odborné, tak voličů. 

 

Byl jste jedenáct let poslancem. Je to pro ministra výhoda nebo nevýhoda? Měl jste čas tuto část svého života bilancovat? Co byste udělal jinak? Co byste Jeronýmu Tejcovi z roku 2006 poradil? Je něco, co jste jako poslanec chtěl dotáhnout do konce, ale nestihl jste to? 

Zkušenost z Poslanecké sněmovny považuji za výhodu. Člověk lépe rozumí tomu, jak funguje legislativní proces nebo zákulisní vyjednávání potřebné k prosazení klíčových návrhů. Zpětně bych si naordinoval více pokory. A také bych ubral na snaze prosadit věci rychle, bez promyšlení všech možných dopadů. Ale když koukám na nové a o 20 let mladší poslance, asi to patřilo k věku. 

 

Praha nebo Brno? 

Brno je město, kde jsem vyrůstal, studoval a kde jsem léta žil. Praha je dnes místem, kde vykonávám svou práci a kde se přirozeně odehrává velká část veřejného života. Nemám potřebu ta města stavět proti sobě. Každé pro mě představuje něco jiného a obě mají v mém životě své místo. A když sečtu plusy a mínusy, součet u obou je stejný. 

 

ptal se: Mgr. Ing. Antonín Toman