Eva Decroix: Spravedlnost je hodnota, které stojí za to se věnovat naplno

Funkce ministryně spravedlnosti se pojí s velkou mírou odpovědnosti za správný chod resortu justice a s tím souvisejícími povinnostmi. Překvapilo Vás ve funkci ministryně něco, co byste jako právní profesionál nečekala?

 

Jsem ministryní teprve pár měsíců a už od začátku jsem věděla, že bez dobrého týmu by to nešlo. První týdny pro mě byly hodně intenzivní, ale kolegové na ministerstvu jsou lidé, kteří mají obrovské zkušenosti, detailně rozumí chodu justice a dokážou si poradit i v krizových situacích a i díky nim byl rozjezd snazší. Nenapadá mě nic, co by mě nemile překvapilo.

 

Eva Decroix, 

ministryně spravedlnosti

 

Do jaké míry se dá snoubit práce ministryně spravedlnosti s osobním životem?

 

Upřímně, tato funkce je časově i psychicky velmi náročná. Člověk nemůže počítat s klasickým volnem nebo pravidelným rytmem. Zároveň je to ale práce, která pro mě má velký smysl a kterou beru jako poslání. Naplňuje mě, protože jde o spravedlnost. A to je hodnota, kvůli které stojí za to věnovat se tomu naplno.

Považujete systém vymáhání práva v České republice za dostatečně funkční a efektivní? Nebo byste ráda udělala nějaké koncepční změny? Chystá ministerstvo spravedlnosti nějaké konkrétní kroky v oblasti exekucí a vymahatelnosti práva obecně?

 

Systém vymáhání práva v České republice vnímám jako funkční a schopný plnit své základní úkoly. V současné době nemáme k dispozici relevantní data, která by nasvědčovala potřebě zásadní revize systému. Je však samozřejmé, že jakýkoliv právní rámec musí být průběžně vyhodnocován s ohledem na měnící se společenské a ekonomické podmínky.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme na konci volebního období, ministerstvo nepřipravuje žádné koncepční změny v oblasti vymahatelnosti práva. Tyto otázky budou předmětem odborné i politické diskuse v rámci nového volebního období. 

Chtěla bych však zdůraznit, že v uplynulých letech ministerstvo realizovalo řadu legislativních kroků, které měly za cíl zvýšit efektivitu exekučního řízení, snížit administrativní zátěž a posílit právní jistotu účastníků řízení. Jedná se například o :

 

• Milostivé léto II (zákon č. 286/2021 Sb.) a zastavování bagatelních či bezvýsledných exekucí, tato právní úprava přispěla spolu se zastavováním tzv. bagatelních exekucí a zastavováním exekucí bezvýsledných k dalšímu odbřemenění systému exekucí;
• Zákon č. 255/2023 Sb., který mimo jiné přiznal soudním exekutorům paušální náhradu nákladů za úkony spojené se zastavením bezvýsledné exekuce;
• Zákon č. 252/2024 Sb., který primárně novelizoval insolvenční zákon, ale byla jím provedena i změna občanského soudního a exekučního řádu. Nově byla zakotvena povinnost v rámci výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy srážet ze mzdy povinného 2 třetiny zbytku čisté mzdy i tehdy, pokud jsou na jeho mzdu současně nařízeny nejméně 4 výkony rozhodnutí, dále bylo povinným výslovně umožněno k realizaci platby k uspokojení vymáhané pohledávky z účtu postiženého exekucí využít prostředky komunikace na dálku a byla nově zřízena centrální evidence srážek ze mzdy a jiných příjmů vedená Exekutorskou komorou ČR, která by měla snížit administrativní zátěž plátců mzdy v exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Kromě toho bylo upraveno nahlížení do spisu, zasílání kopie spisu pro účely státního dohledu nebo předkládání věci soudu v souvislosti s rozhodováním soudu v exekučním řízení v elektronické podobě;
• Postavení soudních exekutorů se týká také novelizace zákona č. 7/2002 Sb. provedená zákonem č. 438/2024 Sb. Tento zákon kromě jiného mění právní úpravu řízení, v němž se posuzuje kárná odpovědnost soudních exekutorů;
• Dále je třeba zmínit tři novelizace vyhlášky č. 418/2001 Sb. týkající se zejména komunikace soudního exekutora s plátci mzdy a finančními institucemi pomocí datového souboru a nového vzoru vyrozumění o zahájení exekuce;
• Změněno bylo rovněž nařízení vlády o nezabavitelných částkách, tedy výpočet nezabavitelné částky v rámci výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Další změna tento právní předpis v důsledku přijetí zákona č. 152/2025 Sb. a zrušení normativních nákladů na bydlení (z nichž se vypočítává nezabavitelná částka) ještě čeká.

Tyto kroky svědčí o tom, že ministerstvo vnímá exekuční agendu jako dynamickou oblast, která si zaslouží pozornost a průběžnou kultivaci.

 

Exekuční řád se za dobu své téměř 25leté existence velice proměnil a z původně jednoduchého předpisu se stal velmi komplikovaný proces. Není na čase začít pracovat na novém moderním exekučním řádu, který by se oprostil od principů občanského soudního řízení vycházejícího z reálií 60. let minulého století?

 

V tuto chvíli nezvažujeme přípravu zcela nové právní úpravy výkonu rozhodnutí či exekucí. Víme, že exekuční řád prošel v průběhu své existence značným vývojem, který reflektoval potřeby praxe i legislativní trendy. Nicméně rekodifikace této oblasti by měla být logicky navázána na rekodifikaci předchozích fází civilního procesu.

Na základě odborných diskusí v rámci rekodifikační pracovní skupiny se ukazuje, že cíle, jako je zefektivnění civilního procesu, lze dosáhnout i prostřednictvím novel občanského soudního řádu. Mnohé stávající instituty jsou nadále funkční a schopné obstát v současném právním prostředí.

Spíše než na formální stránku (zda mít zcela nový zákon) by bylo vhodné se soustředit na diskusi o případných věcných změnách – jak reagovat na nové trendy, postupující digitalizaci (a jak ji využít ke zjednodušení procesů), globalizaci (která např. umožňuje stále jednodušeji využívat finanční produkty u zahraničních subjektů, což ale samozřejmě znamená zapojení více různých jurisdikcí), jak systém vymáhání nastavit co nejefektivněji a nejspravedlivěji. 

Několik instancí tzv. Milostivého léta, zastavování bagatelních exekucí, zastavování bezvýsledných exekucí, pokračující zmírňování podmínek pro splnění oddlužení. Mají podle Vás v současné době dlužníci i věřitelé skutečně stejná práva a povinnosti nebo došlo k vychýlení misky vah ve prospěch dlužníků? Není potřeba revidovat systém a znovu nastolit rovnováhu mezi stranami exekučního řízení?

 

Současná právní úprava exekučního řízení podle mého názoru umožňuje efektivní naplnění jeho základního účelu, tedy vymožení pohledávky oprávněného, která nebyla splněna dobrovolně. Práva a povinnosti účastníků řízení jsou nastavena tak, aby ve svém komplexu sloužila tomuto cíli a zároveň respektovala základní principy spravedlnosti a proporcionality.

Je však potřeba si otevřeně přiznat, že historicky byl systém exekucí nastaven výrazně ve prospěch věřitelů, což se v praxi projevilo řadou problémů, které bylo nutné postupně napravit. Legislativní vývoj posledních let tak představuje snahu o korekci tohoto původního nastavení a o nalezení rovnováhy, která by byla spravedlivá vůči oběma stranám řízení; jak vůči oprávněným, tak vůči povinným.

Zásahy jako tzv. Milostivá léta, zastavování bagatelních exekucí či bezvýsledných řízení nejsou výrazem oslabení práv věřitelů, ale spíše pragmatickým krokem k odbřemenění systému od případů, které z důvodu nemajetnosti povinného nemohly vést k reálnému naplnění účelu exekuce. Tyto úpravy zároveň přispívají k posílení důvěry veřejnosti v právní stát a jeho schopnost řešit i složité sociálně-ekonomické situace citlivě a odpovědně.

Ráda bych ještě zdůraznila, že při každé novelizaci exekučního práva Ministerstvo spravedlnosti pečlivě zvažuje dopady na obě strany. Vyvažování práv oprávněných a povinných je kontinuální proces, který musí být veden s ohledem na zachování efektivity systému, právní jistoty a důstojnosti všech účastníků. Tento přístup považujeme za klíčový pro udržení legitimity a důvěry v exekuční systém jako celek.

 

Exekutorská komora ČR dlouhodobě usiluje o rozšíření souboru tzv. dalších činností soudních exekutorů. Jaký máte názor na možnost soudního exekutora působit i preventivně a vykonávat další činnosti spočívající např. v kvalifikovaném doručování soudních písemností, amicable recovery či mimosoudním řešení sporů?

 

Jak už jsem říkala, v tomto volebním období již prostor pro další koncepční změny není. Uvědomujeme si ale, že Exekutorská komora ČR tato témata opakovaně a z logických důvodů vznáší. Je potřeba diskutovat výhody a rizika takových řešení. Nicméně prostor pro diskusi nad uvedenými otázkami bude případně až v příštím volebním období.

V posledních letech čím dál více soudních exekutorů ukončuje činnost, a to především z ekonomických důvodů a z důvodu ztráty prestiže této profese. Uvolněné exekutorské úřady se přitom nedaří obsazovat. Někteří v tom spatřují možné ohrožení vymahatelnosti práva v České republice. Jak na tuto skutečnost nahlížíte Vy? Nemělo by ministerstvo působit také osvětově a vysvětlovat laické veřejnosti, jak důležitá je práce soudních exekutorů?

 

Plně si uvědomuji význam profese soudního exekutora pro zajištění vymahatelnosti práva a ochranu práv oprávněných. Společně s kolegy na ministerstvu vnímáme, že některé exekutorské úřady se potýkají s personálními výzvami, a že ekonomické aspekty výkonu této profese mohou hrát roli při rozhodování o jejím ukončení.

Zároveň je třeba říci, že veřejnost často vnímá postup soudních exekutorů jako efektivnější než výkon rozhodnutí prostřednictvím soudu. To svědčí o tom, že prestiž profese není jednoznačně oslabena, ale spíše závisí na konkrétním kontextu a komunikaci s veřejností.

V tomto směru naopak vnímám, že je zde prostor pro činnost Komory a osvěta by mohla být přirozeně realizována Exekutorskou komorou ČR, která jako stavovská organizace hájí zájmy exekutorů a pečuje o důstojnost jejich profese.

 

Poslední dobou stát postupně přesouvá vymáhání tzv. veřejnoprávních pohledávek na Celní správu. Z veřejně dostupných údajů však vyplývá, že Celní správa zdaleka nedosahuje takové úspěšnosti při vymáhání těchto pohledávek jako soudní exekutoři. Můžete nám popsat svůj názor na tuto problematiku? Existuje nějaký zvláštní důvodu k přesunu vymáhání veřejnoprávních pohledávek tzv. „pod stát“, uvážíme-li, že soudní exekutoři na rozdíl od Celní správy pracují pro stát zadarmo a navíc do státního rozpočtu nemalým dílem přispívají? Mají daňoví poplatníci nést náklady vymáhání za dlužníky?

 

Jde o problematiku, která je primárně v gesci Ministerstva financí, do jehož resortu ostatně spadá také samotná Celní správa. Ministerstva spravedlnosti se z širokého spektra veřejnoprávních pohledávek týkají pouze tzv. justiční pohledávky, typicky náklady soudních řízení, náhrady za ustanovené advokáty nebo peněžité tresty. Příslušnost Celní správy k vymáhání těchto pohledávek byla zavedena tzv. konsolidačním balíčkem (zákon č. 349/2023 Sb.), a to s účinností od 1. 1. 2024, přičemž pohledávky, které vznikly před tímto datem, byly celním úřadům předávány k vymáhání postupně až do 31. 12. 2024.

V dalším vyjádření se nebudu vyjadřovat k problematice vymáhání veřejnoprávních pohledávek Celní správou v celé její šíři, ale pouze k vymáhání tzv. justičních pohledávek.

Obecně je možné poukázat na údaje Generálního ředitelství cel, podle nichž dosahovala celková úspěšnost vybírání a vymáhání všech veřejnoprávních pohledávek Celní správou v roce 2024 cca 95 % (z celkové daňové povinnosti cca 196 mld. Kč bylo inkasováno cca 186 mld. Kč). Podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu opřené o Zprávu o činnosti Finanční správy ČR a Celní správy ČR za rok 2023 je úspěšnost samotného vymáhání nedoplatků orgány Celní správy v letech 2021 až 2023 61,58 %. Justiční pohledávky jsou nicméně poněkud specifické z toho důvodu, že jde z velké části o pohledávky za odsouzenými, kteří jsou často nemajetní. 

Nejvyšší kontrolní úřad v tomto roce provedl na Ministerstvu spravedlnosti kontrolu s titulem „Správa soudních poplatků a vymáhání justičních pohledávek“, kterou též zjistil, že v posledních letech, v nichž justiční pohledávky byly ještě vymáhány samotnými soudy, a to buď jejich vlastními silami, nebo na základě smlouvy se soudním exekutorem, nebyli soudní exekutoři při vymáhání zásadně úspěšnější než zaměstnanci soudů. Průměrná úspěšnost vymáhání pohledávek v letech 2021 až 2024 prováděného v rámci resortu justice (v roce 2024 přitom již byly pohledávky postupně předávány k vymáhání celním úřadům) se dle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu pohybovala v jednotlivých letech mezi 7,5 % a      

8,7 %, přičemž v letech 2021, 2022 a 2024 byli o něco úspěšnější soudní exekutoři, v roce 2023 byli o něco úspěšnější zaměstnanci soudů, ve všech letech se však jednalo o relativně malé rozdíly v úspěšnosti (od 0,3 do 1,6 %).

Zaznamenala jsem informaci, že úspěšnost vymáhání justičních pohledávek Celní správou v roce 2024 dosahovala pouhých 3,19 %. Zde je však potřeba říci, že údaj je zásadně ovlivněn specifiky přechodného období roku 2024, kdy byl celním úřadům v průběhu celého roku předávám velký objem justičních pohledávek včetně těch historických a jejich vymáhání Celní správou mohlo reálně probíhat pouze (často jen malou) část uvedeného roku. Úspěšnost Celní správy při vymáhání justičních pohledávek lze relevantně posoudit až v delším časovém období.

Pokud jde o důvody pro přesun vymáhání justičních pohledávek tzv. „pod stát“, je v prvé řadě třeba upřesnit, že k jejich vymáhání i dříve byly primárně příslušné složky resortu justice, tedy státu, zejména soudy, a ty pouze mohly využívat služeb soudního exekutora, což činily pouze některé z nich (cca třetina vymáhala vlastními silami, cca dvě třetiny prostřednictvím exekutorů). 

Mezi důvody pro zavedení příslušnosti Celní správy k vymáhání justičních pohledávek lze zmínit unifikaci procesu jejich vymáhání a podporu ukládání peněžitých trestů, kdy právě vymáhací řízení bylo uváděno jako jeden z důvodů, pro který soudy někdy volily jiné druhy trestů. Z pohledu dlužníků pak tato změna zejména odstranila jejich nerovné postavení, kdy dluh některých se dříve navyšoval o odměnu soudního exekutora, jiných nikoli (a to pouze na základě toho, jestli měl konkrétní soud, popř. jiná příslušná složky justice, dostatečnou kapacitu pohledávku vymáhat vlastními prostředky) a v průměru snížila jejich náklady. Dlužníci tak nemusejí platit odměnu soudnímu exekutorovi, což obecně posiluje jejich schopnost platit samotnou pohledávku státu. Kromě toho, budou-li dlužníci namísto odměny soudnímu exekutorovi platit samotnou pohledávku státu, jde o změnu ve prospěch státního rozpočtu, a tedy i daňových poplatníků.