“Spravedlnost není samozřejmost,“ říká předsedkyně ČAK JUDr. Monika Novotná

Dovolte mi poblahopřát Vám ke zvolení předsedkyní České advokátní komory. V předchozím představenstvu jste zastávala funkci místopředsedkyně, jedná se tedy pro Vás o přirozený vývoj, nebo jste o funkci předsedkyně musela usilovat? Cítíte velkou podporu členské základny?

Moc děkuji za blahopřání. Svým způsobem jde o přirozený vývoj. Už před minulým sněmem v r. 2021 se vytvořily dvě skupiny advokátů, Moderní advokacie a Komora 2.0, představitelé obou byli zvoleni do představenstva a ukázalo se, že sdílíme podobné hodnoty a dokážeme spolupracovat bez nějakých konfliktů. Pro letošní sněmovní volby jsem se pak stala kandidátkou Moderní advokacie na předsedkyni Komory a jsem velmi vděčná za podporu všech kolegyň a kolegů, kteří mě pak i zvolili. Samozřejmě každý se pohybujeme v nějaké své profesní bublině, takže v té mé cítím velkou podporu a doufám, že budou advokáti spokojení s tím, jak budu svou funkci vykonávat, i za čtyři roky.

 

Poslední sněm, na kterém bylo zvoleno nové představenstvo, proběhl částečně v distanční podobě, takže se jej advokáti mohli zúčastnit i online. Zároveň i volby do orgánů Komory proběhly v elektronické podobě. Můžete našim čtenářům popsat Vaše čerstvé zkušenosti s vedením sněmu a volbami v režimu online? Potýkala se elektronická volba s nějakými technickými obtížemi?

Jednání sněmu bylo celou dobu streamováno, takže přehled o jeho jednání měli i kolegyně a kolegové, kteří sněm sledovali distančně. Všichni, ať už byli přítomni na sněmu nebo byli jen vzdáleně připojeni, pak s využitím mobilní aplikace 9. sněm ČAK nebo prostřednictvím webového odkazu hlasovali a volili na sněmu. Volební systém byl nastaven tak, aby byla splněna podmínka přímé a tajné volby. Advokáti do něj přistupovali ze zabezpečené zóny Portálu ČAK na webu ČAK. Před sněmem proběhla dvě veřejná testování volebního systému, členové představenstva otestovali i hlasovací systém. Přesto jsme však měli obavy, aby systémy ustály nápor tisíců advokátů v jeden okamžik. A já mám opravdu radost z toho, že se nejen nenaplnily žádné katastrofické scénáře, ale že se hlasování i voleb zúčastnilo nebývalé množství advokátek a advokátů, volilo 4 800 advokátů a o jednotlivých usneseních sněmu hlasovalo kolem 1 500 advokátů. Poděkování samozřejmě patří všem zaměstnancům Komory, kteří se na organizačním zajištění i IT řešení podíleli. To, že vše proběhlo hladce, je především jejich zásluha.

 

Jak vůbec členové ČAK přijali tuto změnu? Setkali jste se s nějakým tvrdým odporem a voláním po návratu k tradičnímu způsobu vedení a organizace sněmu? Bylo potřeba se nějakým způsobem vypořádat s nemožností účastnit se diskuse u těch členů, kteří nebyli fyzicky přítomni na sněmu?

Naštěstí jsme se s žádným odporem nesetkali. Myslím, že to bylo i proto, že jsme tradiční sněm ani společenské setkání po sněmu nezrušili, jen jsme změnili způsob hlasování a voleb. Takže každý, kdo se chtěl sněmu i navazující společenské části zúčastnit, tu možnost měl i nadále. Ano, je pravda, že svůj osobní příspěvek na sněmu mohl pronést jen ten, kdo se jej osobně zúčastnil – ale na to byli advokáti upozorněni předem a ani zde jsem nezaznamenala žádný problém. Společenskou část jsme navíc využili k ocenění významných členů orgánů Komory, kteří se rozhodli již v další činnosti nepokračovat. Ukázali jsme tak veřejně, jak si jejich práce pro Komoru vážíme.

Já osobně jsem měla strach z toho, že na sněm přijdou advokáti, kteří nebudou vybaveni žádným elektronickým zařízením pro hlasování a volby, tedy ani telefonem, tabletem nebo notebookem. Ještě krátce před sněmem, když jsem vysvětlovala, jak se bude volit a hlasovat, mi někteří kolegové řekli, že nepotřebují nic vysvětlit, že na sněm přijdou osobně a budou volit a hlasovat tak, jak jsou zvyklí. Proto jsme měli i zapůjčeno několik mobilních telefonů, abychom takovým problémům předešli, ale ukázalo se, že moje obavy byly naštěstí liché a nikdo z těch, kdo byli na sněmu, si na žádné problémy nestěžoval.

V představenstvu máte nyní před sebou 4 roky práce. Kterým směrem by se podle Vás měla Česká advokátní komora a advokacie v tomto období ubírat? Jaké změny plánujete provést?

Ráda bych, aby advokacie zůstala sebevědomým stavem, s respektem ke svým kořenům a současně s odvahou čelit výzvám, které před námi stojí. V první řadě je to obrana nezávislosti advokáta. Chci, aby Komora zůstala garantem naší profesní autonomie, institucí, která dokáže říci jasné „ne“, když to bude potřeba. Na základě své dosavadní praxe vím, že narušení nezávislosti může být zastřeno nejlepším úmyslem, ať jde o boj proti daňovým únikům nebo o opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Advokátní nezávislost, stejně jako důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem, jsou však nezbytnými atributy spravedlivého procesu a právního státu, a proto nesmí být narušovány ani z těch nejlepších úmyslů. Ochrana důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem vychází z potřeby klienta mít jistotu, že to, co řekne svému advokátovi, zůstane mezi nimi, že advokát je jeho hlas, a ne jeho soudce. Minulému představenstvu se podařilo prosadit ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem do novely zákona o advokacii, nyní bude na nás, abychom promítli tuto ochranu i do procesních předpisů. Stejně jako v předchozím období by se legislativní pozornost Komory neměla upírat jen na předpisy, které se přímo dotýkají advokátů. Chci, aby Komora byla slyšet všude tam, kde se lámou principy právního státu. Aby připomínala, že spravedlnost není samozřejmost – je to hodnota, kterou musíme hájit každý den.

Výzvou je samozřejmě i digitalizace – mění svět kolem nás, a advokacie nesmí zůstat stát. Musíme využít technologie k tomu, aby nám pomáhaly – a ne, aby nás svazovaly. V rámci Komory jde o to, aby se stala moderní a otevřenou institucí, která advokátům ulehčuje práci, a ne komplikuje. Současně jde o to, aby se Komora ozvala vždy tam, kde by hrozilo, že technologie zasáhne do lidských práv, ať už jde o ochranu osobních údajů nebo o právo na spravedlivý proces.

 

Jsou před Vámi nějaké aktuální výzvy nebo obtíže, se kterými se v advokacii, příp. v připravované legislativě, musíte vypořádat?

Velkou výzvou je připravovaná změna předpisů o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Právě v této oblasti jde o to, aby advokát mohl plnit povinnosti povinné osoby bez toho, že by byl zavalený administrativou, a současně i o uhájení nezávislosti advokacie ve vztahu ke státu. Tedy aby byla zachována stávající praxe, kdy Komora je prostředníkem mezi advokátem a státními úřady.

Z těch aktuálních věcí jsme teď připomínkovali návrh změny katastrálního zákona, kdy je navrhováno zrušení ochranné lhůty v případě vkladů na základě veřejných listin. To by ve svých důsledcích znamenalo výrazné ohrožení vlastníků nemovitostí před podvody, kdy právě v té dvacetidenní lhůtě mají např. možnost podat návrh na předběžné opatření. 

Jak hodnotíte aktuální spolupráci a soudržnost mezi jednotlivými právnickými profesemi, konkrétně pak s Exekutorskou komorou ČR a jejím vedením?

Já si myslím, že máme výborné vztahy. Myslím, že obecně advokáti vnímají exekutory jako své partnery a partnery svých klientů. Moje generace, která zažila dobu výhradně soudních exekucí, ví, k jakému posunu při vymáhání pohledávek našich klientů vedlo zavedení exekučního řádu. Exekutoři jsou rozhodně úspěšnější, než kdy byly soudy. To, že díky nim dlužníci více platí, je samozřejmým efektem, který má pozitivní vliv na věřitele – a negativní na dlužníky. Já jsem již v minulosti napsala několik článků o tom, že mezi dlužníky je více voličů než mezi věřiteli – a podle toho se řídí i přístup politiků k oběma kategoriím. Vadí mi, že v důsledku toho je vymáhání dluhu veřejně vnímáno jako něco, za co by se měl vlastně věřitel a všichni, kdo mu s tím pomáhají, stydět. Přitom obecnou zásadu o tom, že smlouvy (tedy i dluhy) se mají plnit, máme v úvodní hlavě občanského zákoníku jako základní zásadu, na které je postaveno soukromé právo.

 

Nedávno proběhl již druhý Sjezd českých právníků. Jak se stavíte k tomuto konceptu spolupráce mezi právnickými stavy? Vidíte nějaký prostor pro zlepšení nebo zefektivnění přípravy sjezdů? Mají sjezdy takového formátu v současné době své místo, nebo se jedná spíše o zátěž pro zúčastněné strany pro splnění společenské odpovědnosti?

Já si myslím, že obnovení Sjezdu českých právníků, byla výborná myšlenka. Ukázalo se, že jsou témata, která jsou pro jednotlivé justiční profese společná, i když třeba každá z nich na ně nahlíží trochu jinak. Proto bych byla ráda, aby se sjezdy zachovaly i v budoucnosti, a aby řešily nosná témata, která mají legislativní přesah. Společným úsilím totiž můžeme dokázat přesvědčit o potřebě nějaké úpravy de lege ferenda i zákonodárce. Jde o taková témata, která mají lidskoprávní přesah. Opět se vrátím k digitalizaci. Do budoucna bude prostupovat nejen interní organizaci všech složek justice, ale bude ovlivňovat i soudní proces. Teď nemám na mysli to, že by místo soudu rozhodovala umělá inteligence (i když třeba na takových úkonech, jako je výzva k zaplacení soudního poplatku nebo předvolání k jednání, si to představit dokážu), ale umělá inteligence se bude stále více propisovat do dokazování – jako východisko pro modelování ve znaleckém zkoumání, jako software pro identifikaci osoby atd. A na tyto výzvy musíme být společně připraveni. Sjezd je pro to výborná a osvědčená platforma.

 

Exekutorská komora ČR v minulosti prosazovala zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů (tzv. teritorialitu). Proti té se nicméně výrazným způsobem ozývali právě advokáti. Můžete nám sdělit hlavní důvody tohoto nesouhlasu a zda se jedná o názor soudržný napříč členskou základnou? Co by se podle Vašeho názoru muselo v návrhu místní příslušnosti exekutorů změnit, aby s ním advokáti souhlasili?

Jde především o zachování vztahu věřitel – exekutor, chcete-li i v trojstranném vztahu věřitel – advokát – exekutor. Zavedením teritoriality by došlo k tomu, že věřitelé s velkým množstvím pohledávek, typicky finanční instituce, telefonní operátoři apod., by nemohli pověřit svými exekucemi jediného exekutora, ale museli by si v každém kraji vybrat jiného, protože místní příslušnost by byla určena bydlištěm nebo sídlem dlužníka. Navíc je zcela standardní, že dlužník má bydliště v jednom kraji a majetek v jiném kraji. Ztratilo by se právo dohodnout se s takovým exekutorem, se kterým již má věřitel dobré zkušenosti a má k němu důvěru. Po pravdě řečeno, nevím, jak zavést teritorialitu exekutorů a současně vyhovět námitkám, které jsem uvedla.

 

Logickým vyústěním bezvýsledné majetkové situace dlužníka, kde už ani exekuce nepomohou, by měla být insolvence a oddlužení daného povinného, resp. dlužníka. Soudní exekutoři by dle názoru EK ČR měli mít za stanovených podmínek možnost exekuční řízení vedené vůči takové fyzické osobě „překlopit“ do insolvenčního řízení, které by následně administrovali právě exekutoři, kteří již mají komplexní povědomí o majetkové situaci dlužníka. Tím by se daly odstranit duplicitní úkony při zjišťování majetku a proces výrazně urychlit. Co si o tomto návrhu myslí Česká advokátní komora?

Co si myslí Česká advokátní komora, to nevím, mohu Vám říci jen svůj názor, a neznám přesné podrobnosti, jak by to mělo fungovat. Myslím, že to, že je odděleno insolvenční řízení a exekuční řízení, a tedy je odděleno i to, co dělá insolvenční správce a insolvenční soud a co dělá exekutor, má svůj smysl. Určitě by byla na místě spolupráce mezi exekutorem a insolvenčním soudem při zmiňovaném „překlopení“ do insolvenčního řízení. Pořád zde ale máme věřitele, tedy takový postup by neměl být automatický, ale jen se souhlasem příslušného věřitele. Dovedu si představit, že by věřitel mohl pověřit exekutora podáním insolvenčního návrhu spojeného s předáním veškerých relevantních podkladů insolvenčnímu soudu. Ale že by mohl exekutor sám rozhodnout na návrh dlužníka o oddlužení, to si úplně představit neumím.

 

Ve chvíli, kdy Česká advokátní komora a notáři usilovali o navýšení svých tarifních ohodnocení, stála Exekutorská komora ČR pevně za nimi a otevřeně je podporovala. Stejně tak se soudní exekutoři postavili za advokáty, když mělo být umožněno, aby ve věcech právnických osob a svěřenských fondů mohli jednat i ti, kteří k tomu nemají příslušnou kvalifikaci. To jsme považovali za zásah do samotné podstaty advokacie. Můžeme se od nového vedení ČAK dočkat stejné míry podpory, jakou setrvale poskytuje Exekutorská komora?

Určitě můžete, máte mé slovo.

 

Poměrně často se na sociálních sítích setkáváme s výroky některých advokátů na adresu soudních exekutorů, které by měly být řešeny prostřednictvím podnětu k výkonu dohledu nad dotyčným exekutorem nebo napřímo prostřednictvím jednání mezi oběma aktéry, příp. zástupci obou stavů. Jak se vedení ČAK staví k takovým aktivitám svých členů? Plánují se ohledně aktivit advokátů v online prostoru nějaká nová pravidla, nebo považujete ta stávající za dostatečná?

Etický kodex advokáta ukládá advokátovi povinnosti jednat čestně a nesnižovat důstojnost advokátního stavu. V minulosti tomu odpovídala i kárná praxe. Pak ale přišla éra sociálních sítí a nečekaně hrubých projevů některých jejích účastníků. I v těchto případech se Komora snažila o kárný postih, ukázalo se však, že soudy tomu nejsou nakloněny a až na výjimky umožňují postih jen za projevy, které mají souvislost s výkonem advokacie. Úplně se mi taková interpretace nelíbí, byla bych ráda, aby se advokáti chovali slušně a čestně za všech okolností – on stačí jediný, aby poškodil pověst celého advokátního stavu. To je ale ve všech profesích stejné. Ovšem myšlenka, že bychom takové „spory“ řešili na úrovni nějakého společného smírčího orgánu složeného ze zástupců obou stavů, ta by se mi líbila. Možná by i taková praxe přispěla ke kultivaci veřejného prostoru.

 

ptal se: Mgr. Libor Vaculík